Den 27.
Dneska měl být poslední den strávený na pláži. Ráno klasická vstávačka před rozednením a řízení do desíti hodin. To jsme si dali snídani na jedný moc pěkný vyhlídce směrem na město Kawhia. Pěkně jsme si seděli vedle Bertíka na lavičce a koukali kolem sebe na okolní kopečky. Bylo zataženo, ale vdět bylo daleko. Po jídle jsme dojeli až do Kawhie, kde jsme měli doporučenou pláž s horkýma pramenama. Není v průvodci a nebývá tam prý moc lidí – takže soukromá termální pláž: Proč ne?…
Soukromá termální pláž – hot water beach
Dorazili jsme na místo i s lopatou, kterou jsme si včera koupili a začali hledat teplý podloží. Nějak se nám nedařilo. Zeptali jsme se místních a ty nám místo ukázali. Jen prý musíme počkat na odliv. Teď bylo tak hodinku před vyvrcholením přílivu. Tak nějak jsme pochodili s lopatou na blind pláž a zkoušeli, jestli náhodou nebudeme mít kliku, ale ani prd. Na internetu jsme se dočetli, že odliv má být až v 7 večer. Na to jsme se měli asi podívat dřív. Na přílivy a odlivy nemáme moc kliku. Většinou jsme přišli ve špatnej čas, ať jsme byly kdekoliv. Naštěstí ale vysvitlo sluníčko a hezky se oteplilo. Tak jsnme stejně vlítli do vln a užili si parádní koupačku. Ani slunění s pivkem na soukromý černopísečný pláži nebylo marný. Bohužel ale i tady nás našly krvelačný mušky – a to jsme si už mysleli, že budeme mít na severním ostrovu od nich klid.
Fazole a přejezd k Aucklandu
Když jsme dostali hlad, vrátili jsme se k Bertíkovi a udělali si v něm studenou rýži s fazolema a s tuňákem. Přidala se sem tam i nudlový polívka. Následovala sprška a přesun k Aucklendu. Petr a Péťa odjíždějí o den dřív a chtějí se ještě podívat po Aucklendu, což pro nás znamená, že tam musíme strávit dny dva. Dojeli jsme asi 100 km od Auckladnu a zastavili u výměnný stanici obstarat Bertíka. Holky si umyly hlavy a my ostarali Berta. Mezi tím začalo pěkně pršet. To je snad poprvé, co nás chytnul takovejhle slejvák. Jednou jsme teda byly zrovna v autě a přesouvali se za Ondrou. No teď jsme taky v autě a čekáme až přejde déšť, aby jsme se šli podívat do místního městečka. Takže je to poprvé, co nás déšť nějak omezil. Pořád jsme ale pořádně nezmokli, tak nás to snad nečeká zítra. To bychom neradi. Dneska už dál nepojedeme. Nejbližší kemp zdarma od Aucklandu je totiž tady v Ngaruawahia.
Ngaruawahia
Přeparkovali jsme si asi o 100 metrů, kde je místo na přespání. Kolem je pěknej park, altánek a překvapili nás mluvící záchody. Udělali jsme si večeři a ještě si pokecali s místním záchodem. Je automatickej – člověk si ani sám nespláchne. Navíc Vás hned informuje, že po deseti minutách nekompromistně otevírá dveře, aby si tam člověk náhodou neustlal. Vtipný je, že člověk, pokud chce spláchnout opakovaně, musí znovu otevřít a zavřít dveře. Představte si, že je za dveřma fronta J. Když přestalo pršet, řekli jsme si, že vyrazíme do víru velkoměsta a kluci si chtěli dát někde v hospodě točený pivo.
Město duchů
Ulice městečka byly úplně prázdný. Vypadalo to trochu jako město duchů. Krámy zavřený a když otevřený, tak jenom fastfoody. Když jsme někoho potkali, tak to byla z pravidla zvláštní a často tmavá existence – trochu jako v americkým černošským ghetu. Obešli jsme blok obvchodů ale fastfood jsme už nechtěli. Úplně na začátku městečka byla jedna hospoda. Bylo tam psáno, že je otevřeno, ale uvnitř nikdo nebyl. Běžela tam telka a v ní kriket. Byl to takovej divnej lokál. Z venčí bylo vidět, že horní patro se nepoužívá. Nikde žádný lidi a dole v hospodě, kde kromě nás nebyl ani hospodskej byly na stěně hodně divný obrazy. Takový postavy vybělených ženskejch. Vypadalo to, jak v upírským doupěti – až z toho byl člověk nervózní. Matěj pak zašel někam dozadu, odkud byl slyšet zvuk automatů a přivolal velkou černou starou servírku. Se Petrem si dali pivo a my ostatní jsme na ně čekali koukajíce se na sport v televizi. Pravidla kriketu jsme stejně neodkoukali. Už jsem se těšil až odsud vyadneme – a vůbec z celýho města, je to tu nějaký divný. Kluci dopili a vypadli jsme z hospody. Na ulici zase nikde nikdo. Šli jsme už rovnou do Bertíka a otevřeli si pivko. Holky si dali piňakoládu, kterou si koupili cestou v prázdným alkoholšopu. Zase začalo pršet a zavřeli nám i mluvící záchod. Dneska to tu ještě nějak doklepem a zítra vyrazíme do Aucklendu.
