Den 18.
Ráno nás vzbudíly budíky už v šílených 6 hodin ráno. Chtěli jsme vypadnout ještě za tmy, aby jsme nedostali pokutu. Relativně v klidu jsme si udělali ještě snídani a vyrazilo se opravdu ještě za tmy. Do Qeenstownu to bylo ještě nějakých 60 nebo 80 km. Díky rovným silnicím jsme to zmákly celkem rychle. Dorazili jsme do města a nejdřív zacílili na obchoďák aby jsme ulovili další zásoby. Už toho moc nezbejvalo.
FergBurger
Následovalo hledání parkovacího místa. Chtěli jsme si dát v místní světově vyhlášený hamburgrárně Fergburger hambáče. Prý je unikátní a stojí za to. Místo na parkování se hledalo dost těžko, ale nakoncec po projetí půlky města jsme našli něco blízko. Problém byl jen v tom, že se tam smělo parkovat asi jen na max 15min. Rozhoidli jsme se to risknout a jít na věc. Tady ta hamburgrárna prej funguje tak, že si člověk objedná hambáče a pro velký zájem mu ho nestihnou udělat dřív než do dvou hodin. My tym byly hodně brzo a mimo turistickou sezónu, tak nám řekli jen 15 min. Dokonce jsme po chvilce stání ulovili i nějaký místo na sezení. Podle průvodce – skoro zázrak. Hambáč byl úplně luxusní. Opravdu se poved. Sice to byl asi nejdražší hamburger, co jsem kdy jed, ale opravdu stál zato.
Te Anau
Po dlabanci jsme už dál město neprozkoumávali a vyrazili do hor. Cestou do Te Anau jsem úplně odpad a musel se za volantem nechat vyměnit. Pak jsem prospal i benzinku. Holky objevili veřejnou prádelnu, tak se konalo naše historicky první Zélandský pračkování. Než se prádlo dopralo, věnovali jsme se suvenýrování, cvičení a opalování v parčíku vedle parkoviště. Sice byla pěkná kosa, ale počásí nám přeje a sluníčko bylo i tak příjemný. Pračky místo slibovaných 20 ti minut praly nakonec i s opakovanou sušičkou (točící věc, která nesuší) přes hodinu. Máme zase čisto. Než jsme se pobalili hodil jsem si ještě prádlo na trávník na sluníčko a během 5ti minut sluníčko zmáklo víc než 2 sušičky. Vyrazili jsme zase dál. Teď už nás čekala jenom cesta a přespání. Výhledy ze silnice na jezero Te Anau a okolní hory byly nádherný, takže jsme si párkrát i zastavili. Jednou zastávkou byly Mirror lakes (zrdcadlový jezera). Bohužel hladina nebyla úplně klidná a zapadající protisvětlo neumožňovalo udělat hezčí fotky. Aspoň jsme pokoukali na okolní hory a zase pokračovali. Projžděli jsme údolím mezi velikánama se zasněženýma vrškama. Sem tam jsme si zastavili, ale celkem rychle jsme dojeli až na místo našeho zítřejšího treku k Humboltovým vodopádům. Cestou jsme viděli spoustu plácků, kde by se dalo přenocovat, ale bohužel všechny byly zpoplatněný a do toho se nám moc nechtělo. Nakonec se nám podařilo nechat Bertíka na hulváta hned vedle silnice skoro až na konci cesty. Bylo to hned vedle řeky, tam jsme se mohli těšit na ukolébávající šumění.
Večerní párty a nejhezčí hvězdná obloha
V rychlosti jsme se nadlábli a začali slavit příjezd na Zéland, resp. Boží hod. Tentokrát jsme opravdu poslavili a konečně upili značnou část našich zásob alkoholu. Těžko říct, čím to bylo, ale nakonec jsme se rozdělili na 2 skupinky. Dámská skupinka řešila 40 odstínů hnědi barev na vlasy a pánská vyrazila studovat noční oblohu. Vzali jsme si sebou panáčka a parádně si připili na lanovým(železná lana) mostu přes řeku u rovinu. Byla to paráda – všude kolem absolutní tma, nad hlavou jasně zářící hvězdy, 10 metrů pod nohama šumnějící superčistá tyrkysová voda a v ruce kalíšek oblíbeného jedu. Byl to opravdu legendární přípitek. Po návratu jsme se zase smísili s dámskou skupinou a společně diskutovali nad sofistikovanými tématy. Následně jsme odpadli a upadli do sladkého nevědomí.
