Přesun do Bangkoku z Chiang Rai – Thajsko

      |   

Dozvěděli jsme se, že svoz ubytovaných do města je každý ráno v 9.30. To je poprvé, co jsme tady zažili, že nemusíme vypadnout až ve 12. Už jsme s tím počítali a tak jsme si ráno přistali a začali balit. Blbý ale bylo, že nám do pokoje vpadla nějaká holka už před devátou s čímž jsme naprosto nepočítali. Ona, že je prej musíme předat pokoj v 9. I tak ale bylo ještě dost před devátou. Tak jsme řekli, ať s náma má trochu strpení a začali makat. I Auto bylo připravený daleko dřív než 9.30, takže se pak vlastně čekalo jen na nás. Jelo nás do města asi 8. Pět v zadu na korbě pickupu. Tohle  byla fakt adrenalinová jízda. Vzhledem k térénu, kterej tady v okolí je to stálo zato. Na cestách je beton jen sem tam. Jinde jsou cesty bahnitý, zvlášť když pršelo pár dním předtím + to chce připočítat pořádný převýšení a sesuvy půdy na silnici….bylo to solidní rallye.

Autobusové nádraží v Chiang Rai

Hodil nás na autobusák ve městě – my měli koupenej lístek na bus, kterej jede z druhýho autobusáku za městěm. Jenže ještě jsme měli celej den a nechtěli ho strávit někde v čekárně. Zkusili jsme si dát krosny do kanclu, kde jsme kupovali lístek. Řikal jsem si, že za asi 800 bátů co jsme jim každej zaplatili, by nám u sebe ty krosny mohli na pár hodin nechat + možná by mohli mít svoz zdarma na druhej autobusák. Pěkný prdlačky…. cácorky neuměli moc anglicky a koukaly na nás jak na marťany, co to po nich chceme. Nakonec nám řekly, že si věci můžem nechat vedle v jakýsi čekárně. To se nám ale nelíbilo, protože tam to bylo moc veřejný a nikdo by to nehlídal, tak jsme se na ně vy**šlali a šli si po svých. Nakonec nám krosny pohlídali na záchodkách hajlzlkluci za 20 bátů. Pak už jsme se mohli jít procházet po městě, ve kterým není téměř nic zajímavýho. Vzhledem k tomu, že templů jsme už viděli stovky a že nás už opravdu nelákaj, tak Chiang Rai nemělo moc co nabídlout. Došli jsme si teda aspoň do kavárny, kde jsme si dali luxusní šejk a čaj. Něvěřili by jste jak je těžký tady sehnat normální horkej čaj. Pak jsme se šli ještě procházet ale brzo jsme to vzdali a zamířili do nákupního centra, který bylo pěkně z ruky. Došli jsme tam celý utrmácený, naštěstí tam postávala spousta tuktuků, který nabízeli celkem levnej odvoz do města, takže jsme byli rádi, že tu cestu nemusíme jít v rozpáleným dmu znova. Když mělo bejt hezky, tak nám prochcalo a teď, když jsme byli v městě a déšť vy nevadil, tak je takovejhle pařák…

Obchoďák

V obchoďáku jsme si dali suši a zmrzlinu ze zelenýho čaje. Ještě jsme si koupili nějakou sváču na noc do autobusu a celkem nám to rychle uteklo. Pak už přesun tuktukem na autobusák za 40 bátů. Zase se nás snažil šmejďák os**t, ale nenechali jsme se a řekli mu správnou cenu. Souhlasil a vzal nás. Na autobusáku jsme si vyzvedli krosny z hajzlíků a nasedli do sdílenýho auta … takovej svoz lidí z jednoho autobusáku na druhej. Musel jsme čekat asi 20 min, než se auto naplnilo a pak jsme vyrarazili. Následovalo další čekání na bus, kterej jsme na druhej pokus vyhmátli.

Spací autobus z Chiang Rai do Bangkoku

Tentokrát jsme jeli ještě o něco lepším busem. Byl teda starší, ale místa k sezení bylo mnohem víc. Terka si taky v průvodci přečetla, že k těmhle dražším nočním busům většinou dávaj zdarma i jíslo v restauraci, kde se cestou staví na čůrání. To jsme posledně nevěděli. Cesta pěkně odsejpala a skutečně jsme pak zastavili na záchod a na jídlo. Bylo formou bufetu, takže pro čechy – sněz co můžeš. Nic extra dobrýho tam ale nebylo a na rozespalej žaludek se toho sníst moc nedá. Ještě nám letuška donesla vodu s ledem a my se cpali hlavně praženýma slanýma burákama. Průšvih pak potom byl, když jsme se otočili, bus nikde, letuška nikde. Tak jsem vylít z restošky a koukám spousta busů, ale ten náš nikde. Už jsem si řikal, jak budem někomu z místních vysvětlovat, co se nám stalo a oni nám budou prdlačku rozumět natož aby nám pak ještě pomohli a někam třeba i zavolali. Šel jsem si sednout spátky do restošky a bus za chvilku naštěstí přijel – asi byl jen dotankovat. Tyhle všechny nedorozumění se dějou hlavně díky jazykový bariéře. Oni to asi řikali při hlášení v autobuse … ale my thajsky neumíme a anglicky se nikdo neobtěžoval nám to sdělit. To byla asi jediná moucha na jinak příjemný a pohodový cestě. Furt do nás valili nějaký jídlo a pítí – hlavně pohodlný sedačky se spoustou místa na nohy způsobili, že jsem se docela i dobře vyspal. Vlastně ještě jedna moucha tam byla … jako obvykle asiati neuměj zacházet s klimatiziací.

Klimatizace v autobusu

Za autobus s klimatizací se tady připlácí, takže když už si připlatíte, tak vám musej ukázat, že ji opravdu maj. Teplota v autobuse pak vždycky klesá hodně pod únosnou míru. Kdyby s ní takhle nemrvili manďáci, nemuseli by vůbec rozdávat dečky, kterýma tam byl každej až po uši přikrytej.  Stejně deka nestačila a my museli v tropický zemi strávit 12 hodin v mikině, Terka i v bundě, pod dekou a ještě klepat kosu. Nicméně jsme dorazili v celku a v daleko lepším stavu, než v jakým by jsme byli po 12ti hodinový cestě v českých autobusech.

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít