Po Laponsku jsme se vrátili do Tampere a první co nás čekalo, byly úkoly. Museli jsme dopsat eseje na jedinej předmět kterej momentálně navštěvujeme. Naštěstí nám to šlo celkem rychle a už ve středu odpolko jsme měli hotovo. Konečně se mi pak povedlo upravit a vystavit fotky z Laponska. Večer jsme si zašli na trénink. Marťan na pinec a já na na hokutoriu-Jujutsu. Mě bohužel čekalo zklamání, protože tam nikdo nebyl. Příde mi to trochu trapný. Vstoupil jsem do klubu a už jsem tam 8krát nebyl. Laponsko, úkoly a teď do toho ještě chata. Tak to snad pochopěj. Ve čtvrtek jsme si zašli jak jinak než na párty. V tomhle klubu jsme ještě nebyli a tak nás zaskočili tím, že vyžadovali doklad totožnosti, kterej jsme samozřejmě neměli. Takže zase cesta zpátky na koleje a do klubu. Naštěstí bydlíme v centru a nemáme to daleko.
Náledí
Cestou jsme si každém rozbili jednou hubu, ale jinak to bylo v pohodě 😀 Když jsme se vrátili, zjistili jsme že vchod nikdo nehlídá a že můžem projít aniž by jsme jim cokoliv ukázali. To sem fakt nepobral.
Chata
V pátek jsme vstávali tak ve 12 a měli akorát tak 2 hodinky na sbalení se a na oběd. Razili jsme na víkend totiž na jednu chatu nedaleko Tampere. Tentokrát nás výlet stál jen 15e včetně jídla. To už je konečně jiná :). Dorazili jsme na chatu a hned si rozdělili práci. Muselo se naštípat dříví, udělat jídlo a zprovoznit saunu. Já byl ve skupině, která zprovozňovala saunu. By jste nikdy neřekli co je to za dřinu vysekat díru do ledu. Už se asi nebudu nikdy bát, že jen tak propadnu pod led. Na tohle jezero byla krátká i sekera. No nakonec se to povedlo a roztopili jsme i saunu. Byla tam pravá sauna, kde se topilo ještě dřevem. Musim říct, že to bylo zase něco úplně jinýho. Byla tam mnohem větší vlhkost a menší vedro. No i když …pak jsem se na chvíli zhostil topičství a udělal pořádnou výheň. Sem si připadal jak strojvedoucí v parní mašině:-D. Pořádně jsem to roztopil a musim říct, že to byla asi jedna z nejlepších co sem kdy zažil…paráda. Večer se jak jinak, než pilo a hráli se picí hry. Druhej jsme všichni vstali tak kolem 12, dali si snídani a šli se projít ven. Ostatní asi na procházky moc nejsou…buď nešli vůbec, nebo jim stačilo na půlhodinky obejít jezero. Trochu zklamání, no ale ono stejně nebylo jam jít. Chata byla uprostřed lesa…nikde nic, ani cesty. Prostě obrovském les, v něm osamocený jezero a u něj chatička uprostřed ničeho. Kdyby nás tam nebylo tolik, tak si připadám jak na konci světa – vážně úžasný. Po procházce zase nějaký to štípání dříví apod. a opět sauna a pití. Tohle se v podstatě opakovalo stále dokola. Dneska jsme už jenom vstali, uklidili po sobě a vyrazili zpátky do Tampere. Víkend je u konce, ale stálo to zato.
Kintulampi – nejlepší sauna
