Den XXVII. 6.1.20015
Ráno jsme si přivstali, abychom mohli co nejvíc času strávit na pyramidách v Uxmalu (čte se to Ušmal). V 7 se nám tak nějak rozlepili oči a po dalších 10ti minutách jsme se přesvědčili k vstávání. Zvykli jsme si tu spát hodně dlouho, tak se teď nějakých 7 hodin spánku zdálo být málo. Bohužel jsem zjistil, že mě pro změnu bolí trochu v krku. Jak by taky ne, včera v autobuse do a z Progresa ukazoval teploměr nějakých 16 stupňů – jsou fakt magoři v tomhle. Venku je přes třicet a v buse 16. I místní si běžně do autobusů tahaj deky, aby neumrzli. Několikrát naposledy bylo v autobuse druhý třídy tak narváno, že jsme to v autobuse vydejchali a dalo se, tak mě ani už nenapadlo si vzít do autobusu svetr a v tílku jsem to bohužel trochu odnes. Naštěstí jsme vybavený, takže kloktám kubánským rumem a žvejkám hřebíky (hřebíček – cucání tohohle koření je lepší než všechny pastilky na bolení v krku dohromady).
Autobus z Meridy do Uxmalu
V průvodci se sice píše, že se z Meridy dá dobře dostat do Uxmalu, ale už nepíšou z jakýho autobusáku (v milionový Meridě je jich víc) se tam dostat. Píšou jen, že je potřeba vzít autobus na Campeche a vystoupit cestou. Intuitivně jdeme na second class bus Terminal přímo naproti autobusáku CAME – autobusů první třídy ADO. Na pokladně nám potvrzují, že odtud autobus do Uxmalu směrem na Campeche jezdí. Bohužel jezdí ale asi jen jednou za 2 hodiny. To nás dost překvapuje – přeci jen je Uxmal hodně turistický místo – jedny z největších a nejhezčích vykopávek na celým Yucatánu. Na autobusák jsme se zvládli dostat až těsně před devátou a máme smůlu, že další bus jede až v 10:40. To jsme si mohli ještě pospat. Jdeme si teda aspoň sednout do restošky na vajíčka a kafe.
Nějak jsme ty 2 hodiny přečkali a konečně nasedli do autobusu do Uxmalu. Je to asi 80km, tak čekáme, že to pojede tak 2 hodiny. To se ukazuje jako dobrý odhad.
Uxmal
Vystupujeme z autobusu na křižovatce. Kolem jsou jen nějaký hotely. Není tu žádná vesnice, zastávka ani nic podobnýho – prostě jen křižovatka. Od ní je to už asi jen 500 metrů k pokladnám areálu Uxmal. Platíme lístky, který stojí nějakých 200 pesos přesně jak říkal průvodce. Často tu dostáváme dvoje vstupenky. Prohlídli jsme si je trochu víc z blízka a zjistili jsme, že jedna vstupenka je na areál Uxmal a druhá je příplatek pro cizince -takzvaný chsichtovný. Prostě nevypadáme jako místní a tak automaticky platíme víc – tady je to dokonce oficiální. Samotná vstupenka je plus mínus 70 pesos a ksichtovní přirážka zato, že jsme cizinci je ještě 130 pesos navíc. Vyhnout se tomu bohužel nedá. Uvažujeme nad tím, že bychom měli v ČR asi taky něco takovvýho zavíst. Jsme spravedlivým přístupem docela diskriminovaný. Pro cizince (západní a severní Evropa, Severní Amerika) je u nás hrozně levno a pro nás začínaj být některý památky, kam jezdí hodně cizinci dost drahý. Kdyby se pro cizince zavedla stoprocentní daň na alkohol, tak v Praze třeba nebudou tak řádit a pořád to pro ně bude levný. U nás je to samozřejmě nesmysl a nikdy se to nezavede už kvůli EU.
Po kliknutí na obrázek si můžete Uxmal projít na Google Street view
Uxmal bývalo nejvýznamnější město v celý oblasti (jako všechny vykopávky, kde jsme byli 🙂 Tohle bylo ale opravdu hodně velký. Uxmal prý volně přeloženo znamená 3x postaven. Ve skutečnosti byl ale postaven asi 5x. Někde jsou jednotlivé vrstvy stavem i dobře znát. Hned u vstupu je obrovská krásná pyramida. Následuje areál – náměstíčko, které vyráží dech. Nezbytností je hřiště na místní hru pro otroky. Je mnohem menší než to v Chichen Itza. Když se projde kolem, tak následují ještě 2 obrovské pyramidy. Všechno je opravdu velkolepé a dobře zachované. Všude kolem leze spousta leguánů. Tolik jsme jich na jednom místě ještě neviděli. Normálně jen procházíte a každou chvilku nějakýho vyplašíte. Na každý kupě šutrů jich je aspoň pět. Některý jsou ještě takový ještěrkovatý, jiný jsou už pěkný macci-pořádný dinosauři. Uxmal jsme díky nim přejmenovali na LEGULAND.
Oproti jiným vykopávkám je Uxmal jinej v tom, že v areálu nejsou žádní prodejci cetek a dalších nepotřebných ptákovin. Díky tomu Vás tu nikdo neotravuje a můžete si vše v klidu vychutnat. Ani lidí tu není ani vzdáleně tolik. Vlastně je jich tu mnohem míň a panuje tu klid. Společnost Vám dělají hlavně leguáni, a když se pořádně zadíváte, najdete v tmavých místech vyset maličký netopýrky.
Díky tomu, že v areálu nejsou žádný stánky, nedá se tam kupit ani jídlo a pití – jen u vchodu mají litr vody za 25 pesos. My s tím ale počítali a tak jsme si mohli udělat areálu menší piknik. Díky mravencům po nás nezůstal ani drobek. A díky leguánům dost možná ani mravenec :-D. Já je teda viděl jen baštit nějakou trávu jinak nic. Oni toho moc nedělají. Jen stojí a čumí. Občas je něco vyplaší a to pak ukážou, že umí být zatraceně rychlý a kus popoběhnou nebo někam vyšplhají.
Autobus zpět z Uxmalu do Meridy
V Uxmalu jsme strávili asi 4 hodiny odhadem. Kolem 4tý jsme už začali řešit, že bychom měli začít řešit bus zpátky do Meridy. Už jsme věděli, že to jezdí tak jednou za 2 hodiny a v průvodci se píše, že občas jezděj busy z Campeche pěkně narvaný a u Uxmalu už nikoho nenaberou. V kolik autobus do Meridy bude projíždět kolem Uxmalu jsme nevěděli, a tak jsme se rozhodli teda vyrazit už dřív. Vtipkovali jsme o tom, že je jedno v kolik půjdem autobus ulovit, stejně na něj budeme čekat 2 hodiny. Něco po 4tý nám paní u pokladny areálu řekla, že autobus do Meridy projíždí v 17:15, a pak až ve 20 – to je poslední. Tahle předpověď nás docela zarazila. Že toho jezdí málo jsme už věděli, ale že až tak málo … Radši jsme šli ke křižovatce, kde se dal zastavit autobus, rovnou. Že se aspoň postavíme do pomyslný fronty. Už tam sedělo asi deset lidí. Vypadalo to na pěknej masakr – asi si nesednem. A to autobus měl jet až ta tři čtvrtě hodiny. Sem tam pak přišel další člověk nebo dva. Naštěstí se to už moc nestupňovalo. Každopádně nás tam v pět už bylo přes patnáct. Na čas autobus samozřejmě nejel. Nepřijel ani po půl hodině. Pomalu se začalo smrákat. Ještě pořád z Uxmalu přicházeli lidi na autobusovou zastávku. Říkali jsme si, že to jsou docela štístka. Vůbec nevěděli, kdy má autobus přijet a kdyby přijel na čas, museli by čekat až na poslední bus 8. Díky tomu, že se ale někde fláká, tak mají kliku a možná se i vejdou. Za chvíli se setmělo a pořád nic. Lidi už začali být trochu nervózní. Nejbližší civilizace je městečko San Elena 15 km jižně, odkud by nás asi taxík do Meridy hodil prý asi za 900 pesos. No jo, ale jak se dostat do San Eleny?…Z hotelu , kterej byl na křižovatce by nám nějakej možná zavolali….
No nakonec se naše předpověď s Terkou vyplnila – čekali jsme na autobus asi tak ty dvě hodiny a nakonec vítězoslavně přijel. Dokonce ani nebyl úplně narvanej a sedli jsme si – sláva. Ostatní lidi na cestě asi nebavilo tak dlouho čekat, jestli vůbec ten autobus pojede nebo ho zrušili úplně…Nezměrnou radost schladila až výkonná klimoška v autobuse.
Zpět v Meridě
Už jsme se nemohli dočkat až vystoupíme v Meridě z autobusu. Sice jsme byli plní dojmů z Uxmalu, ale i unavený s celodenního cestování-I když jsme teda dneska delší dobu na autobusy čekali, než jsme s nima v reálu jeli. Tak to tu ale hold u autobusů druhý třídy někdy chodí….
Hned po vystoupení jsme si koupili kolu, aby jsme do sebe dostali trochu tekutin a kofeinu. Vzpruha naštěstí zabrala a my byli schopný se doplazit domů, kde jsme si konečně dali sprchu a trochu se sebrali. Ven jsme zase vyrazili až kolem devátý večer. Šli jsme se podívat na náměstí, kde byl zrovna nějakej koncert. Přijde nám teda, že v Meridě je každej den na náměstí a i někde jinde nějakej koncert. Tohle město je opravdu hodně kulturní. Podle strýčka Interneta je dokonce Merida místem s nejkvalitnějším životem v celých Spojených Státech Mexických. Město tu opravdu žije, takže bychom i věřili, že je tu nejlepší místo pro život v Mexiku. Otázka je jaký jsou ukazatele—hádám, že je to podobný jako v CR – nezaměstnanost, příjmy, kultura, dostupnost služeb, atd. atd…
Na náměstí zpívají 2 prďolové – jeden typ Mexický pidiGoťák druhý typ jižanský vexlák. Přestože náměstí bylo plný lidí, nás jejich zpěv úplně nezaujal – ne že by byl nějaký špatný, ale asi nás spíš už motivovala nějaká večeře. 3 songy stačili a my odkráčeli na véču. Terka si dala krevety a já buritos. Celkem dobrý, ale nic extra. Už jsme byli pěkně utahaný a zpátky na koncert celkem líný. Vzdali jsme to a šli to rovnou zalomit do postele – konečně. Merida je sice super kulturní místo, ale my se veškerý kultuře nějak náhodou nekulturně vyhýbáme. Buď sedíme na záchodě nebo jsme tak mrtví, že už na to nemáme sílu. Asi to budou muset nějak zvládnout bez nás. Třeba zítra – máme tu poslední den a žádný velký plány. Radši jsme si nechali rezervu, kdyby jsme se nezvládli z Uxmalu vrátit včas. Do Cancúnu jedeme na letadlo až pozítří.