Ráno nebylo vstávání nic moc – probudili mě kluci bušením na dveře, že je čas na snídani. Moc se mi nechtělo, ale co jsem měl dělat, musel jsem se vyvalit z teple vyhřátý postýlky a jít na snídani. Snídani jsme si zaplatili přímo tady v kempu. Mohli jsme si vybrat, co jsme chtěli, takže snídaně byla vynikající(vzhledem k tomu, že za posledního půl roku těch kvalitních snídaní moc nebylo). Dostali jsme kafíčko/čajíček, džus a objednali jsme si k tomu osmaženou slaninu/šunku s vajíčkama(tak napůl dosmaženýma),sýr a toustovej chleba. Pořádně jsme si narvali choboty a po snídani vyrazili na pláž. Pláže opět prázdný a na to, že tu je deštivý období, je tu nádherný počasí. Pláže opravdu jak v tropickým ráji, prostě si lehnete do stínu palmy, nebo přímo na nějakou vhodnou palmu a posloucháte zvuky moře. Voda azurová, vzduch horkej, stín palmy příjemnej, turisti žádný, voda jako kafe a když je chuť nebo žízeň stačí si vylízt na palmu a utrhnout si kokosáka, co si víc Českej “hloupej Honza“ může přát. Na pláži jsme se pořádně vyváleli a jako správný modelíny udělali spousta fotek, jak si ležíme na palmě a sosáme kokosáky. Když jsme se vyblbli, asi kolem poledne, rozodli jsme si jít dát zase něco na zub do místní Thajský restaurace, kde jsme byli už včera. Dali jsme si zase tři různý jídla, který jsme si rozdělili a nesmim zapomenout na vynikající ovocnej koktejl, nebo spíš už ledovou tříšt. Jídlo opět vynikající a tak ostrý, že se o svoje pozadí budu obávat ještě asi další tejden. Po jídle jsme se vydali do kempu, kde jsme se rozhodli strávit polední žár.
Vzal jsem si nouťáka(počítač) a šel si sednout do místní otevřené restaurace. Je to na vzduchu a zároveň spousta stínu, že se dá koukat na monitor. Konečně jsem se pustil do zpracování fotek z Číny. Za celý odpolko se mi podařily promazat a zpracovat první dva dny z Číny. Fotek mám vážně tři pr..le. Zkončil jsem až večer když si přisedla ěnjaka slečna…jak se ukázalo, byla z Taiwanu, ale už tam nebyla asi 13let. Další překvápko – byla to informatička analitička, která uměla programovat v Javě. Nepřestávala mě udivovat, když používala sprosťárny jako je interface a další sprosťárny, který užívaj jen ajťáci. Nakonec nás opustila s tím, že její přítel se zase někde na Taiwanu stratil a že mu msí zavolat a něco přeložit, čí co :-D. Škoda,, že tu je jen už 2 dny…sice je jí asi přes 30, ale mohla s ní bejt ještě docela sranda. Už byl večer po osmý a my se rozhodli si dát zase nějakej ten dlabanec. Vyrazili jsme do naší restauračky a tam zjistili, že už maj zavřeno. Vlastně skoro všechno bylo zavřený – asi tu zavíraj dost brzo – otevřený byli jen předražený restaurace pro cizince. Když jsme viděli ceny, tak jsme slušně poděkovali s tím, že jsme jen baťůžkáři a odešli. Nakonec jsme našli jednu restauraci otevřenou. Byla to restaurace, kde jsme jedli první jídlo. Překřtili jsme ji na restauraci “U pálivý báby“. Tentokrát jídlo tak pálivý nebylo, tak jsem si ho ještě malinko dokořenil sušenou paprikou, nebo chili. Dopadlo to zase tak, že mě pořádně pálila huba:-D. Ale to už asi k místnímu jídlu patří. Po véče šli kluci spát a já se vydal ještě vykoupat do našehi bazénku. Byl úplně volnej a už tam konečně neoxidovali podivný chlápci, co tam jsou naložený celej den. Nějakej místní němec, kterej se tam chodí ožírat každej den a je docela nepříjemnej a jeho tlupa těžce potetovanejch a opilejch kamarádů pokřikující na všechny kolem a otravující personál nejsou zrovna společnost, kterou bych vyhledával. Nicméně teď bylo v bazénku volno, tak jsem se tam natáh na dvě plovací desky a míč….to je přesně tolik aby byl člověk ve vodě a přitom nemusel ani mávnout rukou aby se udržel nad hladinou. Takže jsem si vlastně jenom tak ležel na vodě a nic nedělal – bájo. Takhle jsem tam vydržel snad skoro hodinu, než jsem se přemluvil abych měkou vodu vyměnil za měkou postel. Toť vše. Dneska to asi bude zajímavější – teď se chystám na snídani a pak na slony, vodopády, Thaiskej box a podobně. Přeju pěknej den i vám!