Po dvou dnech, kdy jsme se moc nevyspali (max. tak 5h) jsme si dneska ráno trošku přispali. Vstávali jsme tušim až o půl desátý nebo na desátou. Do 12 jsme se museli zabalit a vypadnout z hostelu, což jsme stihli tak tak. Hned za rohem jsme si sedli na oběd … nebo spíš na branch. Dali jsme si nějkakou vietnamskou nudlovou polívku. Pak už jsme se vydali pomníku demokracie (democracy monument) odkud nám měl jet mikrobus do Wangnamkheo. Tohle místo nám doporučili Matěj s Bárou. Kontaktovali jsme teda stejnou ženskou jako oni přes gaučserfing. Je to učitelka angličtiny a má vlastní dobrovolnickej program. Matěj s bárou tady právě dobrovolničili a chvíli učili v místní škole. Tak jsme se řekli, že by jsme to taky mohli zkusit. Úroveň angličtiny tu většinou není nic moc, takže i s tou mojí bídou si myslim, že bych tu určitě nebyl nejhorší učitel angličtiny :-D.
Mikrobus do Wangnamkheo
Pomalu jsme došli k památníku demokracie a začali se ohlížet po nemocnici od který nám to mělo jet. Nikde ale žádná nebyla. Trochu jsme se poptali a zjistili, že jsme u jinýho památníku. Jezdí to totiž od památníku vítězství (Victory monument) a ne od tohohle Democracy monument. Trochu zrada, no. Poptali jsme se místních na bus….každej nám řek trochu něco jinýho. Oni vás tu radši dycky pošlou někam úplně do pr***e, než aby řekli, že nevědí. Ptali jsme se ještě jednoho cizince, ten nám taky řek jen na půl, tak jsme celý zoufalí už oslovili tuktukáře. V tom nás ale oslovili dva běloši, že prej kam deme. Tak jsme jim to řekli, protože jsme mysleli, že chtěj sdílet náklady na tuktuka … že by jsme si ho vzali dohromady. Ale ono ne… oni nám chtěli poradit jak se tam dostat sami. Ukázali nam zastávku lodě, která jezdí po místních kanálech, řekli kdy máme vystoupit a ještě nás nanavigovali na sky train (nadzemka – vlak). Projeli jsme se teda smrdutým kanálem, docela to odsejpalo, na řece nebyl žádnej provoz. Určo to bylo rychlejší než tágo. Pak jsme vzali sky train ze kterýho byl cestou (2 zastávky) celkem fajn výhled. Ve výsledku jsme dohromady zaplatili 60 bátů místo 80, který by nás asi stál taxík (řikal nám cizinec, kterýho jsme se ptali na cestu, že ho to tak stálo). Na naší zastávce jsme vystoupili do nějakýho obchodního centra, kde jsme našli záchody…už bylo potřeba. Všimli jsme si jedný cukrárny ve který jsme si pak dali luxusní pohár. Pak už jsme šli konečně hledat odvoz do naší vesnice. Chvíli to trvalo, ale nakonec jsme se asi na standartní „patnáctej“ pokus doptali. Chvíli jsme ještě museli počkat, než se minivan naplní a pak už jsme vyrazili na naší 4 hodinovou cestu. Místní si mezi sebou pořád povádali a my jen mohli hádat o čem asi.
Cesta
Po třech hodinách jsme si řikali, jak asi řeknem, kde nám má zastavit… rozhodli jsme se teda zavolat tý paní, u který jsme měli přes gaučserfing domluvený bydlení. Domluvili jsme se s ní, že dáme telefon nějakýmu domorodcovi a ona to vysvětlí jemu a on to řekne řidiči. Pro tenhle účel jsme využili kluk v čínský košili, kterej seděl vedle. Nejdřív vůbec nechápal, pak si myslel, že si chceme zavolat z jeho telefonu a nakonec jsem mu to prostě přimáčk k uchu a pak už pochopil. Bohužel ne to, že by si moh ten telefon chytnout. Takže jsem mu celou dobu hovoru násilně držel telefon u ucha. Všechno přetlumočil řidičovi a skoro půlka mikrobusu se u toho chychotala. Hlavně, že to bylo domluveno. Z kluka vedle pak vypadlo, že umí trošku anglicky a že je dobrovolník, kterej jede někam předávat knowhow nějaký neziskovky. Adresa byla tušim „mentalproject.net“. Bohužel tu ale nemám net abych to okouk. Asi za hoďku se začal zastávkama minibus vylidňovat a my si začali řikat, jestli na nás nezapoměli. Naštěstí ne a za chvilku nás vykopli uprostřed ničeho u silnice a odjeli. Jsme si řikali, že kdyby nás teď ta paní vypekla, že jsme dost v ř**i.
Ubytování přes CouchSurfing – Gun
Naštěstí přišla asi po 2 minutách, co jsme jí brnkli a vzala nás k sobě domů. Bydlí v domku hned u školy, kde učí. Sama bydlí v přízemí, kde má kupy a kupy různýho čtiva a dalších věcí. Pro nás měla prázdenej pokoj nahoře. Dokonce pro nás měla přichystaný jídlo, což jsme hladový přivítali (dorazili jsme až v 8 večer). Trochu jsme si popovídali a zjistili, že za poslední rok tu měla asi 60 cizinců, většinou dobrovloníků, který v rámci vlastního projektu rozesílá na okolní školy. Taky jsme se dozvěděli, že zrovna začali třídenní prázdniny, takže z našeho učení tady nic nebude :-D. Před spaním jsme si šli ještě vyčistit zuby a provést očistu, což tu není tak jednoduchá záležitost. Kan/Gun(bouchačka) … jak si nechá říkat, tu nemá totiž tekoucí vodu a koupelna je teda v naprosto šíleným stavu. Nejčistší místo tam je opravdu asi ten záchod, kterej je musim říct teda celkem čistej. Jinak asi 4 barely na vodu, ze kterých člověk nabírá vodu naběračkama a může se opláchnout. Umyvadlo je nepoužitelný, protože je naplněný nějakejma krémama, šampónama a dalšíma lahvičkama. Nějak jsme se tam teda opláchli … spíš vlhčenejma kapesníčkama teda, vyčistili si zuby pitnou vodu a šli si lehnou nahoru. Jinak musim říct, že všude jinde je čisto a náš pokoj je úplně v pohodě. Zrovna se chystám spát. Terka tu už pochurpává a já se na to taky těšim. Zítra se pokusíme získat nějaký informace a případně se pohnout do místního národního parku Khao Yai – nebo jak se to píše. Má tam bejt prales a parádní příroda. Tak uvidíme, jak se nám podaří se tam dostat. To ukáže zítřek. Zatím přejem dobrou noc.
Základní postřehy – Rozdíl Thaisko a Kambodža:
Předtím jsme to asi tak nevnímali, ale teď to cítíme opravdu hodně. Jak jsme předtím měli vždycky z bankoku pocit špinavýho města, spousta žebráků a pokřikujících, obchoduchtějících tuktukářů, tak teď jsme měli pocit, jako že se vracíme do civilizace. Najednou nás nikdo neotravoval, všude byli hezky oblečený, milý a usmívající se lidí lidí. Předtím jsme Kambodžu vnímali jako velmi chudou zemi, na kterou jsme se brzo adaptovali. Návrat do Thajska byl ale pak docela jistým způsobem úleva. V Bangkoku všechno strašně dostupný a jednoduchý. Rozdíl mezi Kambodžou a Thajskem je opravdu propastnej.