Po dlouhém uvažování, zda na ostrov jet, či ne, jsem se rozhod, že jet. Jako obvykle jsem si to zdůvodnil ohranou frází: “Seš tu jednou za život, tak nemá cenu šetřit“. S holkama z Tainanu jsem se dohod, že až pojedou zkrz Kaohsiung, tak mě naberou u nejvyšší zdejší budovy(85) přibližně v 10 ráno, ale že mě prozvoněj až budou vjíždět do města. Ráno jsem teda vstal asi v 8, v klidu se najet a připravil a řek si, že u budovy musej bejt tak za 20 min od prozvonění, což nemůžu stihnout, tak jsem radši vyrazil dřív abych tam tak na tu 10 byl. Cestou mi došlo, že jsem si na ně vlastně zapomněl vzít číslo, no ale neva. Dojel jsem k budově a holky samo nikde. Říkal jsem si, že neprozváněli, tak mám ještě čas. Ale taky mě napadlo, že oni vlastně taky nemaj moje číslo, tak mě asi taky neprozvoněj. Rozhod jsem se teda jednoduše čekat, dokud nedorazej. Asi po hodině, mě začínalo bejt podezřelí, že pořád nejedou, tak jsem si Jirkoj napsal o číslo. Vyjímečně byl na drátě, tak mi ho obratem poslal a já začal volat holkám. Telefon mi ale bohužel nebraly. Tak jsem několikrát obešel budovu, jestli náhodou nečekaj na jiný straně. Nechal jsem jim tam mezi tím asi 15 nepřijatejch hovorů .. to už byly skoro 2 hodiny zpoždění. Začal jsem potřebovat akutně na záchod.
Naštěstí holky právě dorazily. Prý skoro 2 hodiny bloudily po Kao. Je to tu vážně nepřehledný, když tu jste poprvé.
Tak jsme teda konečně vyrazili. Já měl načtenou mapu, tak to šlo celkem rychle.
Donggang a trajekt na ostrov LiouCiouyu
Dorazili jsme do města jménem Donggang. Tam od tud měl jezdit trajekt na náš ostrov. Bohužel jsme ale nevěděli jak se k němu dostat. Věděli jsme, že ještě máme dost času, tak jsme si došli na jídlo. Když neumíte čínský, tak je občas vážně problém si objednat. V první restauraci jsme neuspěli, tak jsme zkusili další, která vypadala jako samoobsluha. Nabrali jsme si tam teda nějaký jídlo, já samo maso(pak se ukázalo, že to sou houby, ale výborný). Pan nám ještě dones polívku abychom nezapomněli a byli silný. Zaplatili jsme mu všichni po asi 3oti korunách a vyrazili hledat trajekt. Chvilku to trvalo, ale našli jsme ho .. nečekaně byl na řece a ne na moři…Je to tu všechno trochu na hlavu. Ale mohlo nás to napadnout. Tam jsme zjistili, že převoz je vážně tak drahej, jak jsme dopředu slyšeli(tj. se skútrama tak a zpátky za 600NT). Zkoušeli jsme teda ukecat studentskou slevu. Teda holky zkoušeli. Je to vážně výhoda mít sebou dvě cesťačky(obor cestovní ruch)…Nemusíte se pak o nic starat – všechno zvládnou vyjednat. K tý slevě… neprošla nám studentská ani skupinová, prý jsme na to moc velký – Jsme zjistili, že je to jen do 12 let…Tak sme pánoj řekli, že nám je 12 a ani to nám nesežral, ale docela ho to pobavilo. Nakonec jsme teda museli zaplatit celou tu pálku. Zato jsme měli ale luxusní rychloloď. Byla to taková, jak vážně klouže po hladině a jak to s ní pořádně hází, teda hlavně se špičkou. Taky tam byli všude sáčky na zvracení a komu by nestačil, tak plechový belíky. Jedna paní si taky pro něj bezostyšně došla. Radši jsme ji nesledovali, co s ním vyváděla. Já se radši šel podívat do zadu – jediný místo, kde člověk viděl vodu ne přes sklo. Byl to docela zážitek vidět jak stříká kolem lodi. Jen bylo náročný se tam vůbec dostat. Je dost náročný udržet stabilitu, když loď skáče po vlnách(+- skoro 2 metry), navíc s mýma 2ma metrama a jejich nízkým stropem. Ostatní jsem očividně pobavil, když viděli jak se tam motám a jak si omlacuju hlavu o trubky u stropu a strop samotnej.
Hledání pláže a večerní párty
Nakonec jsme konečně dorazili. Vytáhli nám skútry z lodě a my se vydali hledat nejbližší pláž. Ostrov je opravdu malej(Dá se objet na skútru tak za 30-40min), tak to nebyl takovej problém ji najít, zvlášť když nám poradil jeden domorodec. Teda spíš jeho mapka. Hned jsme vrhli do vody. Byl tam jen problém, že dno bylo samej šutr a na nich spousta mořských ježků, takže jen pomalu, opatrně a v žabkách(mě pořád odplavávaly). Dno šlo hodně pozvolna do hlouky, takže než abychom se trajdali až do hloubky, tak jsme se jen brouzdali na mělčině 50 metrů od břehu. Po cachtání jsme se pěkně vyvalili na sluníčko a někteří usli. Já taky na chvilku, ale pak jsem se vydal fotit mezi skaliska. Kdo mě znáte, tak víte, že sem byl zase v tranzu. Naštěstí se nedalo jít moc daleko, tak jsem se vrátil a vzbudil holky aby se nespálily. To už slunce skoro zapadalo, tak jsme se rozhodli vydat k přístavu, kde to žije a kde by se dalo ještě něco nafotit. Našli jsme naši oblíbenou sámošku 7/11 a koupili si čaje(Sou tu snad levnější jak voda bez příchutě). Chvilku jsme se procházeli a snažili se najít nějakou restauraci, kde by nám dali najíst. Šlí jsme kolem pěkných oblud, třeba i kolem ryb, který vypadali, jak kdyby je nachytali u výpustě z Černobilu. Do toho se nám moc nechtělo. Ta ryba neměla ani 30 cm a měla Dvakrát takový voči jako člověk. Nakonec jsme se usídlili v jedný restauraci, kde nám sice nerozuměli, ale kde nám jedna holčina, co malinko věděla o čem je angličtina, pomohla i objednat. Měli jsme nudle s krabíma tyčkama, salátem, a já i vepřový. Bylo to vážně vynikající. Dokonce tak, že když jsem dojed, šel jsem si dát další porci. Koukali na mě troch divně(asi na to nejsou zvyklí), ale vypadalo to, že jsou rádi, že mi chutná. Vážně super jídlo. Spokojený a najedený jsme se pak vydali na pláž přenocovat. Poo zkušenostech ze SunMoonLake, jsme se rozhodli ušetřit a pčespat na pláži. Už byla tma, když jsme tam dojeli a ale byl úplněk, tak na stan vidět bylo. Navíc vedle pálila oheň banda Kanaďanů, který jsme tam viděli už ve dne. Stan jsme úspěšně postavili, popadli pivka a koktejl, co jsme si taky koupili v 7/11 a šli se přifařit k popíjející partičce. Zjistili jsme že to sou Kanaďani a jedna Američanka, přesněji řečeno asi 7 bab a jeden chlap. Všichni jak jinak než učitelé angličtiny. Docela popíjeli až jsme se trochu báli, když začali házet petardy, ale v poho, dokonce nám dali prskavky :). Řeknu vám, že je naprostá pravda co se říká a Amících. Nemaj hezký baby. Ani jedna z Kanaďanek ani Američanka se mi ani trochu nelíbila. Ještě horší to pak bylo, když se rozhodli, že se půjdou koupat na Adama, Ten pohled bych vám nepřál. Oblečený ještě nebyly tak špatný, ale pak… Když už bylo zřejmý, že si s nima už moc nepokecáme, a taky nám pořád oheň kouřil do obličeje, jsme se rozhodli, že půjdem na procházku a do hajan. To jsme taky udělali. Jen Se nám moc dobře nespalo, protože bylo strašný horko, dusno a partička vedle byla docela hlučná. Pak se nakonec konečně zbalili a ožralí odjeli na skútrech kdoví kam. Aspoň byl klid. Byla s nima sranda, ale s těma skútrama mě naštvali.
Noční bouře – horor
Usnuli jsme, pak jsme se na chvilku probral a zjistil, že trochu prší, byl jsem rád, protože se aspoň trochu konečně ochladilo a udělalo snesitelně. Zase jsem usnul. Pak nás až všechy někdy ve 3 ráno vzbudila pořádná tropická bouřka. To jsme teda vážně nečekali. Foukal pořádnej nárazovém vítr a náš stan značně kroutil, nemluvě o tom, že stan není zrovna nejkvalitnější a že jsme měli v nohách louže vody, jsem se vál, že nám vítr zlomí tyčku od stanu(iglůčko). Vůbec jsme bouřku nečekali a tak jsme asi stan pořádně nekotvili. Taky by to ani nemělo smysl. V písku koliky moc nepomůžou. Takže to vypadalo asi tak, že jsem snad hodinu seděli a drželi stanový tyčky aby si s nima vítr nehrál jako provázkama. Pak to trochu polevilo, takže jsme k tyčkám vstávali jen snad každejch 5 a pak 10 min. Pak zase častěji. Nakonec jsme byli tak zmožený, že jsme to vzdali a usli. Bojovali jsme takhle snad 3 hodiny. Ráno když jsem před osmou vstal, tak bylo samozřejmě větrno, ale nádherně. Vítr rozehnal i obvyklej opar a byla vidět dokonce i pevnina, teda taky ostrov(TW). Holky jseště spali, tak jsem vstal, pořádně ukotvil poletující stan, popad foťák a skútr a vyjel do ěmsta fotit a holkám pro snídani. Když jsem se vrátil, tak už byla pláž plna Taiwanců, který se nekoupali, ale zase jen tupě koukali do vodi a fotili se u moře :P. Probudil jsem teda holky a dal jim snídani. Byli jsme všichni po noci utahaný, tak bylo vstávání trochu delší.
Koupačka na LiouCiouyu
Vzali jsme si všechny věci, teda já, protože jsem plánoval odjet domů už v neděli(o den dřív než holky). Stan jsme nechali na místě a holky si tam nechali i sušit mokrý spacáky. Vyrazili jsme na cestu kolem světa, teda kolem ostrova a cestou se stavili zase v 7/11 kde je prej na pokladnách i počasí. Tam jsme zjistili, že dneska má zase pršet. Z toho holky moc nadšený nebyli – opakovat poslední zážitek. Já jsem si pískal, protože jsem plánoval jet domů(zítra mám totiž ve škole prezentaci, tak nesmim chybět). No jeli jsme dál a objevili nádhernou pláž viz. fotky. No ona to nebyla ani tak pláž, jako spíš útesy a korálový útesy, kde spousta kaluží a pár míst, kde se dalo vlízt do vody. Bylo tam pár Taiwanců, ale ty jsen zbíral mušle. My nejdřív taky. Ale pak jsem se rozhodli vlízt do vody, teda jen já a Marťa. Vůbec ale nebylo jednoduchý najít místo pro vlez. Byly tam pruhy skáli, zakoušívající do moře a mezi nima zase pruhy vody. Když po těch skalách šel člověk dost daleko, tak moh vidět i korály.Prostě nádhera. Voda čistá, že ani ve třech metrech viditelnost neubejvala. Měl jsem sebou i plavecký brejle který sem nakonec otestoval. Bohužel ale ne na těch korálech. Bylo tam mezi nima málo místa a taky by nebylo pak jak vylízá, navíc by nás tam na ně házeli vlny a my by jsme o ně byli poškrábaným páč sou ostrý. Takže jsme zvolili radši ne tak krásný místo, ale zato bezpečný. Když jsme se koupali, tak nahoře na skalách, kde vede odpočívadlo a taky je tam vyhlídka na moře se vytvořilo řádný obecenstvo a všichni nechápajícně koukali že se koupeme. Pro ně je ještě dost zima. A to muselo bejt tak 28, zrovna bylo chladněji a foukal vítr. Ale když vysvitlo slunce, tak to nemělo chybu. Navíc voda byla krásně teplá. V takovýhle průzračný vodě jsme se ještě nikdy nekoupal. Myslim, že ani voda ve vaně by nebyla tak průzračná, kdyby jí bylo tolik.
Porucha skútru
Když jsme vylezli, už se začínalo mračit a vypadalo to, že začíná zase to co jsme zažili v noci. Já sem měl ještě hodinu čas před odjezdem lodi, tak jsem jel se s holkama podívat se na stan a uklidit spacáky aby nezmokly. Bohužel mě ale v půli cesty zradil skútr. Urvalo se lanko od plynu a skútr byl tak nepojízdnej. Když jsem se snažil dovolat pomoci u domorodců, tak si mysleli, že jim chci prodat holky, kdo ví k čemu a nechtěli. Tak jsme zastavili 2 Ženský na skútru, jedna z nich tvrdila, že umí anglicky….moc teda ne, ale nakonec jsme nějak domluvili, že dojede pro opraváře… bohužel odjela a už se nevrátila. Mezitím Šárka s průvodcem ještě jednou prubla domorodce a v knížce jim ukázala čínský nápisy, kde bylo napsaný, že potřebujem opraváře…konečně jim to docvaklo, ale pořád na nás valili něco čínsky….Už kolem nás byl docela povyk, tak se zastavil i jeden pán a ten teda opravdu troch angl. uměl. Domluvil nám teda opraváře, teda líp řečeno ty domorodci, ale on jim řek, co potřebujem. Ale nechtěl zůstat aby překládal opraváři, asi spěchal. Ten dojel během 5ti minut a taky mluvil jen čínsky. Nakonec sme vyrozuměli, že nás chce odtáhnout do dílny, to vypadalo asi tak, že já seděl na skútru, on na svým a nohou mě dokopal až do dílny. Loď sem samo prošvih, ale ještě měla jet jedna. Bylo asi Za 20 min, když konečně začal motorku zase sešroubovávat. To už sem mezitím poslal holky do stanu, protože začalo poprchávat, tak aby zbytečně zase nezmokli, před tím, než zmoknou ve stanu :P. Pan opravář to nakonec stihnula 10 min před odjezdem lodi bylo hotovo. Řek si o 6OONT, což mi přišlo dost, ale neměl jsem na výběr. Řek jsem si aspoň teda ať mi pro půjčovnu napíše, co dělal, že zkusim, jestli mi to neproplatěj. Nejdřív nechtěl, ale když pochopil, že to není ztvrzenka, ale pro půjčovnu, tak mi to napsal a já moh vyrazit do přístavu. Vůbec sem teda nevěděl, kde zrovna jsem, ale věděl jsem přibližně směr, tak jsem se tam vydal. Ukázal se být správným a tak jsem dorazil do přístavu as u2 minuty po půl šestý. Loď měla naštěstí zpoždění. Ještě jsem se ujistil, že jsem na správným místě, to mi jeden Taiwanec potvrdil. Paráda, konečně jsem si moh oddychnout. Zase mě začal jeden z nich otravovat a Čínsky mi říkat jak sem vysokej. Už si nás na ostrově fotili tolikrát, že sem na to fakt neměl náladu. Tak sem se s ním moc nebavil a on se mi zato vytlemil, že sem zimovřivej, protože jsem měl na sobě svetr. Měl sem triko s japonskejma znakama a když jsem potřeboval pomoc, tak sem ho radši překryl abych neprovokoval. Kdybych mu řek, že doma máme právě sníh, tak by se už asi nesmál :D. Nalodili jsme se a já sem si sed úplně dopředu abych si na lodi užil vlny. To se neukázalo jako nejlepší nápad, protože se mi asi za 10 min na rozbouřeným moři začal zvedat kufr. Tak jsem šel zase radši na záď a zase si omlátil hlavu o trop a zase sklidil smích prťavců. Když už jsem byl v Donggangu, tak to bylo v pohodě. Ani jsem nemusel otvírat mapu a vydal se domů. Celkem s jistotou sem trefil. Možná ne stejnou cestou, ale značení mě navedlo, takže pohoda. Cestou už se rozpršelo, ale oproti ostrovu tu bylo polojasno, Takže si říkám jak sou na tom asi holky, docela je lituju zažít další takovouhle noc. Ale sou to holky statečný a zvládnou to.
No já už jsem teď v kampusu najedenej a konečně osprchovanej, sem rád, že mě povinnosti odvelely dřív.
Shrnutí cesty na LiouCiouyu – Tchai-wan
Výlet nakonec nebyl vůbec tak drahej jak jsem si původně myslel. Za ubytování jsme neutratili ani korunu, za jídlo by jsme platili stejně a kdyby se mi nerozbyl skútr, tak mě víkend přišel na krásných asi 500Kč se vším všady-doprava, benzín a jídlo. Bohužel ale skútr zradil, atk to mám za 900,- (čísla jsou zaokrouhlený). Ale i tak, za nádhelnej výlet na tropickej ostrov je to směšná cena ne?
Toť pro dnešek vše, bylo toho trochu víc, tak snad sem vás neunudil k smrti.
Kdo to dočet až sem má můj obdiv.¨
Mějte se krásně a posílám pozdravy z TW!!!!
