Den 5.
Ráno zvoní budík snad 12x. Zamačkávám ho přes hodinu a půl. ALE Nakonec přeci jen vstáváme asi v půl 10. Přijde mi, že mám kocovinu, ale nechápu, jak by to bylo možný po necelým pivu a jednom panáku rumu s kolou. Ještě, že existuje růžový zázrak…
Včera jsme se s klukama domluvili, že zkusej pozjišťovat, kde nám půjčí scootery i když máme jen jeden mezinárodni řidičák. Vtipný je, že Taiwan vůbec nemá podepsanou mezinárodni smlouvu o uznávání mezinárodních řidičáku našeho typu. Nevadí 🙂 prostě ho chtějí v půjčovnách vidět a někde chtějí vůbec Taiwanskej řidičák. ..
Kluci nevolají, tak voláme my. Tomas zrovna taky vstává. Prý zavolá za 15 min, až zjisti víc. Ok, vstáváme a jdeme na snídani. Pořád se nic neděje a tak se rozhodujeme, že na to kašleme a jdeme se projit do kampusu. Už tam skoro jsme, když asi po 2h volá Tomáš. Doporučuje nám nakonec stejnou půjčovnu, kterou nám včera říkal i Pavel. Dal nám číslo, kam zavolat až budeme na zastávce metra u Lotus pond. Měníme zase plány a vyrážíme pro scootery. Trvá nám asi hodinu, než se tam vůbec dostaneme. Borec pro nás prý přijede na zastávku metra.
Půjčovna motorek Kaohsiung
Kontakt na půjčovnu motorek (Lusie) a všechny informace jsou na jeho webovkách. Vypadá to tam trochu jinak než na webovkách J.
Luise – majitel půjčovny kdysi půjčoval scooter i Terce. Jen se přestěhoval… Anglicky celkem umí. Přijel pro nás na scooteru se skládačkou mezi kolenama. Hbitě ji rozbalil a prý ať za ním jedeme na scooteru. Sotva ho stiháme i když jede na mini kolečku a my na motorce. Je docela ve formě :).
Konečně jsme u něj na dvoře, kde je asi 30 vrakových omlácených scooteru. 2 nám vybírá. Bereme 125ccm. Myslím, že to stačí. Mezinárodni řidičáky ho nezajímají. Stačí jakýkoli dokad. Na telefon si vyfotí Terky pas a můj český řidičák, i když na něm není ani slovo anglicky natož pak čínsky :). Žádný doklady nám nedává… No pane jo. Nikdy dřív s ním ale problémy nebyli, tak mu věříme.
Nádrže jsou, vyschlý, takže hned jedem hledat benzinku, což se ukazuje jako problém. Ještě že máme navigaci. Ta nám našla nějakou kilometr daleko. Trvalo ji to ale…
Lotos pond
Když už máme natankováno, jedeme si užit Lotosové jezero, u kterého náhodou zrovna jsme. Vše je při starém-teda na začátku. Když dorážíme k rohu jezera, kde je náhodou i parkoviště, narážíme na obrovskou hordu čínských turistu. To tu nebývalo. Radši utíkáme.
Sushi a Mrakodrap 85 v Kaohsiungu
Projíždíme celé město zpět a zastavujeme až skoro v centru na sushi v Sushi expresu, kde si dáváme pěkně do nosu. Talířek o dvou kouscích (pořádných kusech) nigiri tu stoji 30 NTD. Paráda… Přežraný pokračujeme, dál. Sice jsme toho moc nestihli, ale je už půl šestý. 
Pospícháme teda na 85-nejvyšší budovu Kaohsiungu, abychom stihli západ slunce. Ten se teda nekoná kvůli oblačnosti/ smogu/ mlze- kdoví co to je…. Z vrchu je parádní výhled.
Pak už míříme domů. Terka je unavená, tak si jde odpočinout a já ještě vyrážím na čaj a tak na hoďku se jet projet do kampusu. Po setmění má skvělou atmosféru…chvilku sedím na vlnolamu, a pak opěvuju turecké záchody. Ještě že je tu vždy všude otevřeno :). Když dorážím na hotel, zjišťuju, že mam ještě hlad a stejně tak i Terka. Supr na Taiwanu je, že tu v kteroukoliv hodinu snadno ulovíte něco k jídlu. Já ze sámošky dotah nějaký ovoce a 2 rýžový trojúhelníky v řase plněny tuňákem a chobotnici. To se pak hezky spí…