Dneska nám začal daší den v Tokyu poměrně brzo, protože jsme toho chtěli hodně ztihnout. A povedlo se. Začalo to vstáváním v 6 ráno…nejdřív se mi moc nechtělo a znova jem usnul, ale pak mě Jirka probudil nadobro.
Rybí trh v Tokyu
Vstali jsme a vydali se metrem na Rybí trh TSU KIJI. Musim říct, že to co jsme tam viděli jsem neviděl nikdy před tím a asi nikdy už neuvidim. Byl to nehoráznej mumraj. Všude se prodávali čerstvý ryby všech myslitelných i nemyslitelných drůhů. Byly tam druhy, který jsem neviděl ani ve sci-fi filmech, vážně úžasný. A to všechno v pbrovských kvantech. Viděli jsme tam ryby vážící dokonce víc než člověk, normálně je tam řezali na cirkulárkách. Do toho všecho se tam proháněj chlápci na ještěrkách neuvěřitelnou rychlostí, divm že se nesrazej. Žádný předpisy tam prostě neplatěj, jede se tak jak se dá a pojud možno se vyhejbá pitomým turistům, který nekupujou, jen překážej a fotěj :-P. Ryby se daj popsta snad jen fotkama, ale ty budou asi až za nějakej čas.
SENGAKU-JI
Po rybím trhu jsme s evydali na SENGAKU-JI chrám, kterej byl nedaleko. Takovej normální baráček – něco mezi Indickým, Japonským a Evropským stylem. Uvnitř ale zajímavý. Dokonce jsme byli svedky několika bohoslužeb. Lidi si tam normálně platěj za soukromou bohoslužbu, která se vykonáva jen pro ně, ale teda přede všema ostatníma. Sledoval jsme rituály mnišskýcj mistrů z první řady. Zajímavý bylo, sem si všim, že gong, do kterýho mlátěj, používaj vastně jako ladišku, protože tím samým toném pak bohoslužbu odzpívaj. Měli tam víc rituálů, ale to tady asi nemá cenu rozebírat. Asi po třech šlágrech jsme vyšli před chrám, kde už bylo pořádný vedro. To mýmu kašelu z Fudji moc neprospívalo. Obešli jsme ještě trhy vedle rybího trhu a zamiřili k zahradám HAMA-RIKYU.
HAMA-RIKYU
Jsou to neuvěřitelný zahrady uprostřed Tokya. Jsou to teda bohužel jedny z placených zahrad, ale vyšlo nás to tak na 45Kč. Je to tam nádherně udržovaný a určitě stojí za to vidět tenhle kousek přírody jen pár metrů od obrovskýho přístavu a mrakodrapů. Všechny ty jezírka, trávníčky, třistaletá borovice atd, byli super. A ještě lepší bylo, že tam zrovna probíhalo focení modelek. Navim za jakým účelem, ale zkusil jsmem se přidružit. Od první mě hnd vyhodili a modelka si radši zakryla oblyčej, al edalší už byli zdílnější. Nebo spíš nevěděli jak mě zahnat. Pro mě to byl jeden z nejlepších zážitků – fotit Japonskou modelku, prostřed parku v Tokyu. Modelky odešli a my si dali krátkou opalovačku v parku. Moc času už nám nezbejvalo, tak jsme šli doprojít park a vrátit se ke vstupu, kde uý na nás čekal Jirka, kterej si mezi tím byl zařídit dřívější odlet z Zhajska domů. Bohužel nepořídil – kancelář byla zavřená. Nádledovala debata co teď. Vydali jsme se měrem Sony building(budova), kde tahke značka prezentuje a prodává veřejnosti svoje nejlepší výtvory. Cestou nás ale přepadla bouřka, blesky byly vážně hodně blízko a hromy hlasitý. Schovali jsme se v jesnom podzemním nákupním centru. Dokonce tam měli i Mekáče, tak jsem si tam da zmrzku a čekali jsme až se v celou hodinu rozestříká místní velká fontána. Mezi tím se obloha vyčistila a bylo zase azuro. Fonrána nic . prej v tuhle dobu dočasně mimo provoz – museli by jsme počkat ještě 2 hodiny. Tak jsme vytazili na Sony. Cestou jsme šli luxusní čtvrtí GINZA, kde jsme míjeli limuzíny a obchody s luxusním zbožím. Třeba hodinky Rolex. V Číně se prodávali za 200 a tady za necelej milión. Jak je to možný, to nevim, asi tbrdá měna:-D. Budovu Sony jsme našli a prošli. Našli jsme superlevný přehrávače. Když jsme se ale konečně odhodlali, že si je koupíme, zjistili jsme, že to jsou jen výměnný kryty:-D. Dal jsme ještě byli na promítání ukázkovýxh filmů ve zdeším “kině“. Nebylo to zlý.
Tokyo Tower
Po týhle exkurzi jse se rozhodli, že se ještě projdem k mítní věži Tokyo tower. Která vypadá jako Aifelofka, jále je asi o 7 metrl výžší. Došli jsme tam v pohodě a před ní se asi na půl hodiny rozdělili, protože jsem i ji chtěl vyfotit z jinýho úhlu(s červánkama). Pak jsme se pod ní úspěšně zase sešli a vyfotili se. Po Tokyjský Aifelofce jsme měli v plánu se zajet k nám na hostel najíst a vyrazit ma SHIN-JUKO, kde je ulice KIBUKICHO známá svýma bordelama a slečnama lákajícíma dovnitř “posedět“. Vzhledem k polročilému času(metro tu zavíraj ve 12 a tacík by tu byl asi nehorázně drahej) jsme se rozhodli tenhle plán vzdát. Teda až na Holistra, kterej tam plánoval navštívit nějakej taneční klub. Cestou zpět jsme ještě potkali nějakou Tokyjskou univerzitu, kampus nádhernej – prej pro budoucí právníky. Vyšli jsme si tam na jednu budovu, kde byl ozhled na noční město a měli tam dokonce vlastní fontány…pro noční posezení se slečnou jak dělaný. Jirka tam ještě našel peněžěnku, tak j vrátil na recepci a šlo se. Všichni jsme se teda vrátili na naši domácí stanici metra ASAKUSA a já s Němdou jsme ještě šli obejtí okolí.
Sushi
Nejdřív jsme zašli na pravý japonský SUSHI(suši). Vážně mňamka, ale museli jsme makat, protože měli otevřeno posledních 15 min. Pak jsme si prošli okolní uličky a objevili chrámy s pagodou. Litoval jsem, že sem sebou neměl stativ, takže fotky nanic – asi se tam budu muset vydat zejtra znova. Cesto zpátky jsme našli ulici s bezdomovcema, kerý měli nefalšovaný příbytky s kartonových krabic – takový ohrádky. Vypadalo to pohodlně, skoro bych si tam i schrupnul. Hned v další kolmý ulici jsme našli konečně místo kde to opravdu žije, kde se poje a zpívá. Ačkoli je Tokyo 12 mil město, tak tu je vlastně celkem klid. Nikde zácpy, ani přehnaně moc lidí – zvláštní, asi je to geniálním systémem metra a hromadný dopravy. Neodolali jsme a v jedný doporučený hospůdce(od místních opilců) jsme si obějdali SAKÉ. Klekli jsme si pěkně k nízkýmu stolku jak je zvykem a dali si naše rejžový víno. Musim říct, že bylo teda lepší, než to co jsem předtím ochutnal v Čechách, ale i tak nic moc. Z hodpody nás brzo vyrazili, protože tam taky měli otevřeno jen posledních 15 min. Nám to ale nevadilo, protože jsme stejně chtěli jen jeden drink. Po 15 minutách klečení jsem se ani nemoh postavit, natož pak chodit. Asi už vážně stárnu a chátrám.
Po našem povzbuzováku jsme se už pomalu začali vrcet do hotelu. Prošli jsme to kolem řeky a já zase litoval, že nemám sebou stativ. Tak snad zítra. Do hostelu jsme dorazili a já se šel osprchovat. Němda mě varoval před malýma sprchala, ale tohle jsem fakt nečekal. Sprcha tu je budka typu chemických záchodů ToiToi. Je teda uvnitř, nic pro veřejnost, jen pro hosty hostelu, ale horší je to s rozměrama. Vy kdo mě znáte asi víte, že nejsem zrovna prcek, takže si asi dovedete představit jak jsem se sprchpval v budce velikosti 100x100x190cm. No byl to zase zážitek. Po sprše už jen napsat blog a jít do hajan, však už je taky půl jesný. Net bohužel nefunguje, tak to snad na blog hodim zítra. Mějte se fajn,a těšim ze za váma do Čech!!!
