Ráno jsme vstali, a začali se domlouvat na společný cestě s čechama. Nabídli jim taxíka za 75 euro, což se jakž takž dalo. Hory byly v oparu a nádherný výhledy ztrácely na kráse. Rozhodli jsme se teda jet a vystoupit na půl cestě, co jeli oni. Chtěli jsme vyrazit do Yalla národního parku na safari. Nejdřív jsem se domlouval s řidičem, jestli teda jede cestou, kterou jsme potřebovali, to bylo v pohodě, ale prevít se začal cukat, jak zjistil, že by nás jelo víc. Hned chtěl víc peněz. Nakonec jsme to teda nějak uhádali, že mu dáme o 10e víc ale malinko si zajede, aby nás dovez. Nebylo moc času, tak jsme vyrazili na snídani jenom do hotelový jídelny. Nikdo si nás moc nevšímal, tak jsme se na ně vykašlali a vyrazili něco koupit do města. Koupili jsme místní jídlo, kterýho máme teda už docela dost a banánky. Taky nějakou vodu a vyrazili zpátky – nebylo moc času na balení. Zabalili jsme celkem bleskově, ale nebylo to k ničemu, protože naši spolucestující šli na snídani právě do hotelový restaurace, kde to trochu old trvá. Prej měli v jídeláku napsáno, že mají na přípravu pokrmu vyhrazeno 70 minut. No to je fakt moc. Chvilku jsme ještě počkali, alespoň jsme se mohli aspoň odhlásit z hotelu.
Někdy si člověk musí ulevit při setkání s pitomcem
Zase jsem se musel bavit s recepčním, kterýho jsem včera musel česky poslat někam dost nevybíravým způsobem – je to fakt kus neslušnýho vola. Byl jsem rád, že jdeme pryč, když si nás nevážej. Narvali jsme se do dodávky a vyrazili na cestu. Řidič si na displayi pouštěl místní vydeoklipy a bedny šly dost na hlas – no už si zvykáme. Naši spolucestující mají už taky něco nacestováno. Jde o pána a dvě paní s 2ma dětma kolem 12. Mají už taky něco nacestováno, tak si povídáme a cesta rychle utíká. Mezi tím si rozbalujeme naší snídani.
Jídlo jedině do novin
Taková místní zajímavost. Jídlo se tu balí zásadně do novin, popsanejch a nebo potištěných papírů. Občas jsou secvaklý tak, aby tvořili sáček. Ve vlaku jsme v nich dostali i buráky. Tady teď takový smažený zeleninový ostrý závitky. Z těch novin je to trochu humáš, ale zvládáme to. Nejlepší je pozorovat místňáky, jak si někde rozložej noviny, kde maj sváču a začnou baštit rukama – neumytejma samozřejmě. Jí se pravou a ta je během pár vtěřin obalená rejží. No prostě nářez. Ruce sou prostě čistý a vždy připravený k jídlu. To nám demonstroval i Sandží v Kandy, když nás pozval na sndani – naobjednal toho spousta a pak při popisování jednotlivých jídel, každý ochotně označkoval prstem. U toho jedním dechem dodával, že čeho se nedotkneme, to se neplatí a pak se to prodá někomu jinýmu. Takže to, že se toho nedotkneme bylo asi spíš přenešení významu, protože Sandží to tam ohmatal úplně všechno, ale platili jsme jen to, co jsme snědli…
Vodopád
Po snídani jsme cestou zastavili u 3. nejvyššího vodopádu na SríLance. Pár fotek, krmení opiček českýma piškotama – radši jsme se moc neúčastnili a zpátky na cestu. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě. Vážně to rychle uteklo a byli jsme v Tisse. Řidič sice slíbil, že si zajede a hodí nás, ale nakonec zastavil po cestě, vyhodil nás z auta a že jeho dobrej kamarád nás už zadarmo doveze. No, co jsme měli dělat.
Ubytování
Kamarád tam byl jeepem na safari – nastopili jsme a vyrazili. Borec chtěl vědět, kam jedem, ale to jsme ještě nevěděli. Psali jsme totiž o radu Sandžímu, ale ten zatím neodpověděl, jen že pro nás někdo přijede a že safari jeho kamarád. Řidič nám hned začal nabízet svůj hotel a že za 2000 pokoj. Měli jsme stejnou nabídku. Tak jsme si řekli, že se tam kouknem, než Sandží odpoví. Po chvíli nás to už štvalo, tak jsem mu zavolal ať nám teda napíše v sms jméno toho bydlení. A on, že to zařídí a napíše. Do toho furt někdo volal našemu řidiči. No, nakonec to dopadlo tak, že nám náš řidič podával telefon, ze kterýho se ozýval Sandží. No dobrá náhoda to byla. Dostali jsme se teda nakonec přesně do bydlení, který nám dohodíl Snadží. Cena byla stejná, jakou udal a bylo tu čisto. Jen nás nejdřív vzali do jinýho pokoje, kterej byl o půlku dražší, měl ale nádhernej výhled a byl takovej hezčí, tak jsme vzali ten. No výhled jsme stejně moc neužili, protože se chodíme jen vyspat …
Půjčení kol
Hned jak jsme se pobalili, domluvili jsme se na pučení kol a vyrazuili do města na oběd. Dostali jsme 2 takový herky pro lidi s postavou 140 centimetrů, na kterých jsme vypadali jak opice. I tak ale Terce dělníci na stavbě chválili pěkný kolo :)… Na místní děravý cestě to byly pěkný kosti třasy – hlěvně mi při každým drncu zvonil zvonek, takže jsem vypadal, jak cirkusovej opičí zmrzlinář. Najít nějaký jídlo byl trochu problém. Všude bylo dost předražený. Nakonec jsme sjeli z hlavní silnice podle nějaký cedule a vzdali to. Dali jsme si poměrně drahý jídlo, ale musim říct, že vynikající. Bylo to kuře se zeleninou a hranolkama – kouzlus mňamozus. Hlavně byla sranda, že jsme tam zase potkali řidiče, kterej nás vez jeepem do hotelu a organizuje safari, který u něj máme už zaplacený. Je to docela drahá sranda. Snažil se nám namluvit, že máme dobrou cenu a že jinem dává o půlku větší. Ž prej kvůli Sandžímu – tuhle cenu nám ale nabízel už předtím, než o něm věděl … no jsou tu trochu ukecaný všichni taxikáři. Cestou zpátky jsme koupili vodu a natřásali znova kosti. Taky mě něco trefilo ze stromu, asi jsem pad do zaměřovače nějaký opici. Naštěstí to moc nesmrdělo…
Večeře a západ slunce
V hotelu jsme si obejdali véču – teda jen pro mě – rybu z jezera a šli se projít na západ slunce kolem jezera. Měli jsme rochu respekt, protože tam prej často vylejzaj krokodýlové. Naštěstí jsme ale žádný nepotkali. Západ byl krásnej, jen tu bylo hrozně rušno – furt kolem někdo lítal na motorce-kolu-tuktuku. Po návratu zpátky trocha odpočinku a od osmi zmiňovaná rybí smažená večeře.
Pokec s majitelkou hotelu
Přizvali jsme ke stolu majitelku a momentálně zároveň kuchařku. Za 7 mesíců,co to tu provozujou tu už měla několik čechů a prej byli všichni hrozně milý. Tak snad jsme to neporušili. Přes večeři jsme si povídali a vyzvídali na ni spoustu informací. Má jednoho prcka, manžela a spoustu práce kolem. Prej pracovali v Jižní Koree a tak si mohli tohle dovolit. Místní docela rádi mluvěj o sobě a hodně Vám toho o sobě řeknou. Pro nás je to hrozně zajímavý. Říkala, že zrovna museli vyhodit kuchaře a teď spí tak 4 hodiny denně. Tak že je ráda, že zrovna nejsou moc hosti – jsme tu jen 2 páry. Taky jsme rádi, že je klid. Ryba je výborná, jen v ní jsou zapečený kosti a porcovaná je i s hlavou a prostě se vším.
Po večeři se ubíráme do sprchy a postele. Ráno v 5:30 vyrážíme na safari, tak chceme bejt vyspaný. Snad ti bude stát zato.
