Ráno nás budí místní hrobník nebo co to je. Od šesti od rána se na hřbitově poctivě hrabe a uklízí a my máme ze stanu přes plot ideální výhled na krásně upravenou krajinu 😊.
Všechno balíme, abychom odsud mohli co nejdřív vypadout. Snídani si chceme udělat na parkovišti, které jsme minuli cestou. Nesmí se tam sice nocovat, ale je přímo u moře a použít ho na snídani můžeme. Všechno je sbalené a nasáčkované do auta. Chybí jediná věc – Barča ještě chrní… Nejak jsme ji zapomněli ve stanu. Né, nezapomněli, nechali jsme ji dospat. Včera to na ní bylo na chudáčka moc náročný. Blbý ale je, že je teď pořád nevzbuditelná. Nevzbudilo jí ani skládání stanu. Ne že bych ho teda zkoušel složit i s ní uvnitř, ale očesal jsem ho o všechny vzpěry, oklepal od vody a s ní to ani nehnulo. Vzbudila se až po chvíli, když jsme na ní pustili víc světla a trochu jí nenásilně podrbali za ouškem.
Během 4 minut jsme byli u moře a začali vařit snídani. Teda Terka vařila snídani a já šel s dětma na pláž. Všude vyplavené řasy a tak jsme mohli zjistit, že Barča má fóbii z řas. Takže jsme mohli jít rovnou zpátky ke stolu s jídlem, kde se vařilo a vykoupat jsem se šel jen já z mola. Byla to naprostá paráda. Krásné počasí, nekonečný horizont, příjemná voda a neuvěřitelné ticho. Kam se hrabou obležené pláže ve Středozemí. Tady ráno není skoro nikdo.
Po koupeli jsem obdržel horké kafíčko a kukuřičnou kaši. Děti překvapivě ohrnovaly nos, ale to už je taková tradice. Snědli aspoň něco. Po jídle jsme se šli podívat ještě na molo, protože ani děti,aniTerka tam ještě nebyly. Mělo to být jen na chviličku, ale nakonec jsme si tam cachtali nohy všichni a byla z toho procházka po pláži asi na dvě hodiny. Švédské pláže jsou prostě super. Tenhle parádní výlet jsme zakončili objevem třešně. U nás jsou už dávno opadaný, ale tady poloviční mikrotřešničky ještě nebyly ani úplně zralé. Dětem to ale stačilo, a tak dopásly to, co při snídani nezvládly.
Konečně jsme mohli vyrazit ukrajovat další stovky kilometrů směrem k Norsku – vyrazili jsme v 11, a první, co jsme v autě slyšeli, bylo „máme hlad“.
V dalším úseku jsme dojeli z Trelleborgu až do Haldstatu. Tam jsme si zajeli na městskou pláž, jsme si na pláž na deku vzali jídlo jako piknik. Tentokrát plně písečná pláž. Minimu lidí, i když tady už byli a koupali se. Parádně jsme se nacpali studenou sušenou kuchyní a veganskýma paštikama a potom si suprově zablbli v moři. Jde se tu hrozně pozvolně do hloubky. Než jsem měl vodu po pás, tak jsem šel snad 200m. Voda byla zabarvená do hnědo červena. Zřejmě nějaké minerální podloží. Po půlmetru hloubky už vypadala úplně černě. V jezeře jsem to už viděl, ale v moři ne. Nikomu to tady nevadilo a tak jsme se taky neupejpali. Kdyby to byla špína z tankeru, asi by to smrdělo a bylo mastný. Tohle byla ale úplně čistá voda.
Z pláže jsme odjížděli snad až v půl páté. Moc jsme toho ještě dnes nenajeli, takže vzhůru do auta. Další úsek byl až skoro do Jeteborgu, kde jsme na benzince dočerpali vodu do kanistru. Dnes jsme chtěli jít spát brzo, aby děcka dospala. A tak se nedalo jet moc daleko dál. Chtěl jsem ale aspoň dojet za Jeteborg, takže ještě aspoň 50 min a 50 km. Tady nám se spaním moc aplikace Park4night nepomohla. Většina placů, kterou zná je někde u dálnice na odpočívadle a my bychom raději větší romantiku. Vytipovali jsme si vedle dálnice lesík, kterým vedla slepá silnice a doufali,že narazíme na nějakou odbočku, kde bychom se upíchli. Bohužel po silnici byly všude rodinné domy. Spát někomu za plotem není zrovna košér… Silnice, ktrou jsme si vytipovali byla slepá a všechny odbočky cestou vedli jen k domům a nikde žádnej plac na auto. Už jsme ztráceli naději a hrozilo, že zase skončíme na hřbitově. Úplně na konci před posledním domem, kde už byl zákaz vjezdu na soukr. Pozemek jsme ale nakonec našli malý palouk u zátáčky -spíš takový rozcestí silnice s pěší stezkou, ale pro nás akorát. Balíme to a končíme tady.
Dnes se chystá pořádná teplá večeře. Zvolil jsem vepřové ze skla z Lidlu a vrtule. Děcka se nejdřív nad masem ošklíbala, ale jak to zavonělo na kastrólu, už by mi to jedli. Bohužel psychicky neustály mé zlepšení masa kečupem a následně odmítli ochutnat. Raději si daly jen těstoviny s kečupem. Jejich škoda. Byl to vrchol mého kulinářského umění a fakt jsme si s Terkou pochutnali.
Máme tu i další prvenství. Zprovoznil jsem tu Terce sprchu. A dokonce ustála, že kolem z nenadání Asi 3x prošli lidi. Naštěstí ne, když se sprchovala pod stromem. Jeden pán málem přistihl mě, při mém prvním prvenství, když jsem šel s lopatkou do lesa. MěL štěstí on i já, že jsme se nepotkali ve správnej čas. Zato jsme si to ale užili v tandemu s Honzíkem. Nejdřív fandil on mě, pak já jemu a nakonec jsem výsledky naší tvrdé práce zakopal.
Další prvenství tu máme s klíšťatama. Zatím se teda žádné nezakouslo, ale poprvé jsme je tu viděli a hned asi v 6ti exemplářích. Je jich tu spousta. Kdo by to čekal.
Všechno jsme uklidili, prohlídli děti od klíšťat a sebe radši taky. To bylo mnohem vtipnější,vzhledem k tomu, že tu občas někdo projde kolem nebo projede auto. Kdyby šel někdo nezasvědcený kolem, když mi zrovna Terka kontrolovala mojí chlupatou chloubu (zadek), asi by nechápal… a s prohlížením dětí – to by na nás už asi rovnou volali policii.
Pevedlo se a já jsem moh poslat Terku uspat děti a teď tu sedím dole v autě a píšu deník. Naštěstí jsem to nejak dorazil. Jdu to dát na net a už si jdu taky konečně lehnout. Zítra je taky den a kilometry čekají….