Dnes není moc o čem psát. Ráno jsme udělali menší snídani a kuskus na cestu a vydali se do nedalekého obchodu doplnit zásoby pečiva a čerstvého zboží. Pak následovala více jak hodinová monotónní jízda po švédské dálnici. Sem tam byly hezké výhledy ale už to není Norsko…
Plánovanou přestávku na oběd jsme si udělali na ostrově Resö nedaleko dálnice, kam se jede přes ostrov Galtö. Sousedí s národním parkem Kosterhavets. Už když přijíždíme na parkoviště a jdeme k pláží, máme pocit, že je tu parádní klid. Domy tu jsou asi často pronajaté na léto a vypadá to tu trochu jako v Italském kempu. Jen tu jsou slušné neunifikované domy – nebo mi to připomnělo české chatové oblasti – jen ty baráky tu jsou regulérní se vším všady. .. jen ta atmosféra..
Přicházíme na pláže, na které nikdo není. Fouká tu pěkně vítr a tak se mi do vody ani moc nechce. Ani voda už není tak průzračná jako v Norsku. Pořád to ale docela jde. Zato je tu spousta mušlí a to i těch obrovských. My s Terkou nejvíc ocenili veliký dřevěný masivní stůl na pláži s krásným výhledem na okolní ostrůvky. (58.8055574N, 11.1692413E). Dali jsme si tam oběd a dokonce i chvilku klidu, kdy si děti hráli v okolí. Pojídle ještě zákuseček a nějaké to sbírání mušlí.
Pak už jsme se začali vracet k autu. Ještě jsem se teda chtěl podívat dál po lesní pěšině – kam všichni chodili. Byly tam další dvě menší pláže s krásným výhledem a skalním útvarem,na kterém byl domeček. Tady se lidi skutečně váleli a koupali. Dokonce tu byl i záchod. Nějaký pán nám asi nabízel mušle a kraba, kterého právě ulovil. Moc jsme si nerozuměli, takže kdo ví, co vlastně chtěl :-D.
Pak už cesta k autu a další dvě a půl hodiny řízení. Místo na spaní jsme si našli nedaleko za Gothenbergem. V aplikaci jsme si našli místo (57.4388100N, 12.2498200E), ale zakempovali jsme to asi o 300 m dřív, abychom měli soukromí. Potřebovali jsme dnes totiž udělat druhý pokus o vlastní sprchu.
Než se voda na slunci nahřála aspoň na vlažnou, tak Terka uvařila k večeři polívku. Děti jí kategoricky odmítli, protože měli podezření na použití luštěnin. Donutili jsme je jí aspoň ochutnat. Honzíkovi to zkřivilo obličej, že jsem ho málem nepoznal a Barča se samozřejmě musela držet předchozího rozhodnutí. Nechala se aspoň ukecat,aby si v polívce máčela chleba – to jí chutnalo. Polívka byla výborná. Abych se víc najed, zamíchal jsem jí do kuskusu a nemělo to chybu. Málem na Terku ani nezbylo, než se vysprchovala.
Dnes jsme chtěli jít spát brzo, abychom dětem zase trochu změnili režim. Pozítří budeme totiž na trajekt vstávat už někdy ve 4 ráno, tak aby dokázali jít brzo spát a něco naspali, aby je to neoddělalo.
Ještě jsme stihli prohodit pár slov s dnešním sousedem. Stefan s manželkou zrovna venčili psa. Dokonce nám nabíd, kdyby nám něco chybělo – třeba sprcha, že mu můžeme zaklepat na dveře u baráku o 300m dál. Tak nevím, jestli jsme vypadali tak zoufale nebo jestli nás cítil už z dálky… Každopádně jsme poděkovali, ale nabídku nevyužijeme.
Ve stanu jsme byli před sedmou, ale doteď (19:15), slavíme jen 50 procentní úspěch. Tak snad to nebude trvat moc dlouho.
Já pro dnešek končím. Dobrou.