Ráno jsme se probudili sice hned vedle silnice, ale jde o starou silnici, která byla nahrazena novou s tunely. Ještě, že nás to sem donutilo jet kvůli ubytování. Je to tu paráda – krásné vyhlídky, minimální provoz a v noci úplný klid bez větší zajížďky. První, co jsem ráno udělal, bylo objednání trajektu zpátky. Nejlíp vyšel trajekt z Treleborgu zase do Swinouscije. Vracet se budeme v pátek 2.8. v 6:30 ráno. Ve 14 hod bychom měli být v Polsku a bude nás čekat maraton cca 6ti hodin v autě na oslavu 70tin, která se koná hned druhý den. Při bookování trajektu jsem se docela zapotil. Všechno jsem to musel vyplňovat na telefonu (dochází data) dvakrát, protože mi to jednou spadlo. Pak už snídaně.
Jak jsem se zpotil (možná to nebylo tím 😊), tak jsem shledal, že začínám zavánět. Tady je voda všude a řeku máme v podstatě hned vedle stanu. A tak jsem se šel se svýma 2ma malýma fanouškama ošplouchnout do ledové řeky. Asi jsem to nezmínil, ale tady máme nad hlavou už ledovce. Tahle voda teda ale ještě není z ledovce. Dokonce jsem na řece našel kromě bobku po předchozích osadnících i malou soukromou kamenitou plážičku. Všechno bylo zachráněno a hygienické standardy obnoveny. Terka mezi tím přerovnala celý kufr. Uvolnila se nám celá jedna přepravka. Bohužel jsme zjistili, že nám to vlastně k ničemu moc nepomůže.
Konečně jsme nasedli do auta a vyrazili. Zastavili jsme asi po 100 metrech, protože tam byla značená vyhlídka. Jen letmo jsem vyběhl z auta, jestli to stojí zato, abych zjistil, že je to paráda a že plánovanou svačinu si rozhodně musíme dát tady. Opět vypínáme motor a děti sejdou pást na maliny. Jen kousek vedle auta je za stromy parádní menší vodopád. Všude kolem jsou oblé obroušené skály, a tak si hledáme na nich místo na piknik. Honzíka zaujalo, jak se tady leze, a tak se vydal proti proudu řeky a kaskádám vodopádu výš. Ušli jsme tak nějakých 200 metrů podél kaskád vodopádu. Byla to fantastická procházka. Došli jsme až k několika přirozeným jezírkům nebo spíš vanám. (59.8770830N, 6.4587390E)
Nedalo se nic dělat. Bude se koupat znova. Na slunci už to pěkně peklo, přestože teplota byla ještě kolem dvaceti. Svlékli jsme se a s dětma vyrazili do jednoho z vodopádových jezírek, kde nebyl žádný velký proud. Já si pak vlezl do jedné kulaté vany přímo pod malou část vodopádu a nakonec i maminka si do té studené vody šupla a ocenila její ozdravné adrenalinové účinky. Sice nás to stálo další sváču hned po snídani, ale byl to fantastickej zážitek. Pak jsme se už vrátili zpátky do auta a vyrazili.
Jeli jsme si v první řadě uvařit, ale taky na kratší odpočinkovou procházku kolemjezera. Už na parkovišti jsme si všimli dvou dodávek s českou SPZ. Už když jsme vařili vrátili se k autům. Po pár rozpačitých pohledech jsme se seznámili. Byli to dva páry kolem 50, které se právě vrátili z výletu. Na noc měli objednanou útulnu od místního klubu turistů nahoře na ledovci. Ukazovali naprosto nádherné fotky. Měli krásné počasí a ubytování měli přímo u ledovce. Jen to teda bylo asi 10 km terénem od auta a deset zpátky. To pro nás není. My si uvařili segedín a vyrazili na louku. Po 50ti metrech jsme usoudili, že je to úplně obyčejná louka (se skalama v pozadí), kterých máme doma dost, a tak nemá smysl tu ztrácet čas. Barča byla ale jiného názoru a tak jsme zakempili v řečisti malého potůčku a asi hodinu si stavěli trolíky a H čističku (hráz z kamenů). Když jsme si trochu pohráli, mohli jsme se vrátit zpět k autu a pokračovat v cestě.
H se ptal, kam pojedeme, a když jsem mu řek, že na vodopád, tak byl pěkně otrávenej. „Pořád samej vodopád, to je nuda! …“. Byl z toho pěkně otrávenej. Nechtěl, ale musel. Naše cesta směřovalake 3 velkým vodopádům na jednom místě: Espelandfossen a naproti hezčí Latefossen rozdělený na 2 vodopády. Když jsme přijížděli,byla před námi naprostá dopravní kalamita – zácpa. Malé parkoviště nezvládá obsloužit veškerý zájem. Nechali jsme teda auto vedle zácpy na neofiko podélném parkovišti před Espelandfossenem a došli to pěšky. Espelandfossen neohromil. Už jsme trochu zhejčkaný. Byl přes řeku, zastínený a daleko. Šli jsme tedy dál. Po 100m jsme přešli silnici a vydali se na vyhlídku na Latefossen. Překvapivě jsme byli jediní, co se tam vydali. Možná protože parkoviště bylo ještě za dalších 100m a turistická cesta ze silnice není moc vidět. Možná na jejich mapách nejsou vyhlídky vyznačené. V tomhle jsou super Seznam mapy, které mají turistickou mapu a vyhlídky evidujou. Na tyhle vyhlídky se nejde daleko a terén je v pohodě. Jsou to jen nižší stovky metrů. Jde se jen asi 3 metry nad obrovským proudem vody. To je první vyhlídka. Druhá je o 50m dál. Je taky parádní. Cesta ale vede ještě o pár metrů výš. Tam už sice žádná vyhlídka značená není, ale značená cesta tam určitě není pro nic za nic. A taky že ne.
Je tu parádní výhled na okolní vodopád a koupací jezírko. Vzhledem k tomu, že tu jsme sami, tak neváhám. Nedá se nic dělat, ale bude dnes už asi 4tá koupel. Tentokrát to ale bude koupel v pořádném obrovském vodopádu. Až z toho jde respekt. Raději se držím u kraje, aby mě proud neodnesl. Pro jistotu se Terkou domlouvám, že se kdyžtak sejdeme dole u parkoviště (asi o 100 výškových metrů níže 😊 ). Na jednu stranu je to možná jen pozéřina na fotku, ale pro mě to byl super zážitek. Honzík už byl z vodopádů otrávený na hranici možností. Plácnul sebou na kámen a předstíral spánek. Oba už vyžadovali zase jídlo. Pak už jsme se vydali dolů.
Ještě jsme se šli podívat na vodopád z druhé strany od parkoviště a musím uznat, že to byl taky super pohled – možná nejlepší. Byly odsud totiž vidět obě ramena vodopádu v krásném nasvícení. Děcka ale byla už zas hladový a u vytržení a tak jsem rychle doběh k autu a přijel pro ně s autem na parkoviště. Tam jsem je objevil s párkama v rohlíku v ruce a se spokojeným úsměvem 😊. Já tak spokojenej nebyl, když mi se vším tím kečupem a hořčicí museli kvůli kalamitní parkovací situaci naskákat rovnou do auta. Terka mi ale poradila, že to nemám řešit a to zafungovalo výtečně. Rovnou jsme jeli dál.
Potřebovali jsme benzinku na vodu a rychle zakempit. Už byl čas na spaní. Ceta byla nádherná. Krásně nasvícené hory a obrovské ledovcové jezero s nádherným městečkem v dálce.
Benzinku jsmenašli až ve městě Odda (Odtud budeme zítra vyrážet na ledovec). Benzinka byla malá a poprvé nás paní poslala pro vodu do kempu. My byly ale drzí jak lázeňský veverky a natočili si 2 kanystry v myčce na auta. Už dřív jsme zjistili, že tam mývají kohouty s vodou. Jen jsme museli počkat na vhodný moment mezi 2ma auty. I tak jsme se zvláštním pohledům nevyhli. Hold jsme pospíchali. Děti už potřebovali pelech a shánět vodu po městě by bylo na dlouho a už jsme byli na dně. Stačí že budeme hledat ubytko. Bohužel se zdá, že je to tady hodně turistické a všechna parkoviště široko daleko jsou buď zakázaná pro kempování nebo zpoplatněná nebo to jsou kempy. Jsme tu v podstatě v roklině a tak se těžko sjíždí z hlavní silnice. Všechny silnice tu v podstatě vedou k domům. Je to tu pro kempování na divoko peklo. Všude jsou zákazy. Najeli jsme asi 20 km (sem a tam – pokus omyl – appka tu byla k prdu) než jsme našli dobré místo. (60.1747728N, 6.5444762E).
Už dost schvácení jsme vybalili stan a nahnali do něj děti. Nakonec jsme našli fajn místo, kde není žádný provoz. Je tu takový klid ,že jsme si s Terkou dovolili se odklíšťit ještě venku před stanem. Zákon schválnosti ale nedal jinak, než že zrovna muselo jet auto, když jsme si navzájem prohlíželi holý zadky. Si říkám, co si o nás asi tak museli myslet. Asi nic špatnýho, protože to za chvíli otočili a jeli zpět. Asi se chtěli podívat ještě jednou… Děti dnes byly nějaký rozdivočený. Zatímco já tu píšu deník, Terka uspává. Já už mám dopsáno, ale je furt vzhůru a to je 9 a i Terka už to zalomila 😊. To jsem zvědavej, jak zítra bude zvládat ten náročnej trek k ledovci. Asi ho budu muset jít dokopat.
