Ahoj všichni!!!
Tak jsem se konečně přemluvil abych jsem napsal něco o víkendu v hoách, že mi to ale dalo práce :).
Dramatická cesta na nádraží v Kaohsiungu
V pátek jsem se domluvil s Pavlem, že mě v sobotu v 10.45 hodí na nádraží kde nám v 11:30 měl jet vlak směrem k Alishanu. Přesnějc teda do jednoho městečka, odkud tam jezdí výletní uzkokolejka – prej hystorickej vláček:P. Byl jsem rád, že jsem sehnal odvoz, protože Jirka nemoh a můj skútr je ještě pořád rozbitej. S Pavlem jsme se ještě domluvili, že mu ještě tak v 10 napíšu pro poslední domluvu a tak. Radši jsem vstal už v 9 abych si všechno v klidu zabalil. Napsal jsem teda i Pavlovi, byl jako vždycky neviditelnej. Ale to je skoro pořád, takže sem čekal že si to přečtě každou chvíli. No čas utíkal a pořád žádná odezva. Asi tak v 10.40 sem teda ještě psal Davidovi, jestli by mě tam nehodil, že Pavel nereaguje. Bylo mi řečeno, že ještě oba na odpolední hodinu dodělávaj nějakou práci.(čtete dobře – škola je tu i v sobotu). Přibližně v dobu, kdy už jsme měli vyjíždět z kampusu, se mi Pavel ozval a řek mi, že je v knihovně a že mě nikam nehodí, ale že prej jestli chci, tak že se za ním mám stavit pro klíč od skútru, že mi ho pučí. No co sem měl dělat. Takže sem v rychlosti zamknul a v 10.55 jsem byl v knihovně pro klíč. To bylo poprvé kdy jsem byl v knihovně tak hluboko….musel jsem až do 8mího patra, takže jsem ještě musel pavlovi zavolat, jak se tam mám vůbec dostat, protože tady to s vejtahama není tak úplně jednoduchý, dá se tam jet až z 3tího patra. No, nějak jsem se tam teda nakonec dostal a Pavel už pro mě měl připravenej lístek v Čínštině, že klíče nechám na informacích na nádraží a že si pro něj pak zajede. Ještě jsem dostal pár posledních informací, jakože nemám parkovat tam, kde je červená lajna, aby neodtáhli skptr a tak a vyrazil jsem zase přes celej kampus najít skútr. Vzhledem k tomu, že den předtím jsme měli tréning na Dragon boaty(dračí lodě) a že jsme pak ještě as 2 hodiny hráli fotbal, tak jsem měl pořádně namožený nohy, takže jestli jste viděli nějaký fotky z kampusu, tak víte, že schody jsou tu fakt všude a v množství daleko větším než velikém. Myslel, jsem že ke skútru ani nedojdu, jak jsem měl dost a ještě v tom vedru. Každopádně nakonec jsem došel, ale teda pořádně schvácenej a vystresovanej, protože jsem se bál že neztíhám vlak. No aspoň že skútr naskočil napoprvé…i když….není úplně v nejlepším stavu, takže dělá strašnej rámus. Se za mnou všichni otáčeli a dokonce pak na křižovatce se mi nějakej Taiwanec snažil něco vysvětlit….Oni sou na tohle ale úplně blbý – nejsou schopný pochopit, že neumim čínsky a pořád si melou svojí. No abych nepředbíhal….jak to je vždycky když člověk spěchá, tak okolnosti nepřejou.
Bouračka na skútru
Vzal jsem to přes horu nejkratší cestou. Je to fajn cesta, ale ne když před váma jede blbec. Já sem samo jednoho takovýho chyt. Jel předemnou v autě a nechtěl mě nechat předjet, prostě si jel pořád na prostředku. Já sem byl už ve stresu, a nestíhal jsem, takž sem tam na něj řval do kreténů…v češtině teda. No nakonec mi došla trpělivost a pokusil jsem se ho předjet. Samozřejmě v protisměru na mě vybafla motorka…To by bylo normálně v pohodě, 2 motorky a auto e normálně vejdou jak nic, ae ne když auto jede po prostředku. No ale i ak by jsme se nějak vešli, ale prostě jak to není moje motorka, tak se mi nedařilo zatočit, tak jsem dup na brzdy a aby toho už nebylo dost, tak se mi zablokovaly kola a já se dostal do smyku. Zkončil jsemjen pár cenťáků od příkopu. Abych nezkončil úplně v něm, tak jsem kútr musel položit na bok, bohužel jsem si tam nechal nohu, takže jsem ještě po zbytek víkendu tochu pajdal. No ale na nic nebyl čas, takže jsem hnes skútr zvednul a pádil dál. To už mi volaly holkdy kde jsem a ať makám. Takže jsem jednou rukou řídil a druhou jim vysvětloval, že už jsem na cestě ať ještě chvilku počkaj. Když jsem dojel na nádr, tak samo byly všechny parkovací místa plný. Bylo tam placený parkoviště, ale než bych Taiwancúm vysvětlil, co po nich chci, tak jsem to radši otočil a jel hledat místo zpátky…Nakonec jsem jedno našel. Stáli tam asi 3 skútra a kolo. Nebyly tam sice lajny jako na parkování ale to nejsou pokaždý. Už jsem fakt neměl čas hledat něco lepšího, tak jsem zamknul skútra a běžel na vlak. Stavil jsem se ještě na informací a chtěl jsem tam Pavloj nechat klíč. Samo že ten papír co sem pro ně měl v Čínštině nepochopili a angl nic moc neuměli, ale tak jsem jim to vysvětlil jak jsem nejlíp uměl. Do toho mi zase volali holky, že už vlak ujíždí a že prodávaj zpátky lístky, že neztíháme. Tak jsem jm řek, že jsem už na místě ať ještě počkaj, tak ať prej ale běžim, tak jsem od informací vyloženě utek a vyběh schody. Potkal jsem se s holkama a běželi jsme na vlak, kterej jsme nakonec teda ztihly. Ve vlaku jsem holkám vysvětloval, co se stalo a teprve mi mi to začalo docházet….Zkontroloval jsem foťák, jestli přežil(naštěstí jo) a sebe jestli jsem celej. Taky bez újmy – jen trochu vylekanej. Dopad jsem hodně dobře, když si vezmu, že jsem ani neměl helmu, protože to bylo tak strašně na rychlo.
Poznámka pro rodiče: Tady to popisuju drsně, ale vlastně se nic nestalo – jen sem byl trochu ve stresu, tak mi to v tu chvíli tak přišlo. Nejednalo se o žádnou havárku, bylo to, jako spíš, že sem zabrzdil a pak položil skútr, protože jsem ztratil rovnováhu, takže nic vážnýho….jen jsem pospíchal a tak to hrozně prožíval.
Cesta na Alishan
No ve vlaku už to bylo v klidu. Zkontroloval jsem foťák, ten neměl ani škrábanec, ale na druho stranu jsem zjistil, že mám díru v podrážce u boty. Oni ty mrzáci do udělali podrážku jen pár milimetrů tlustou, tak asi jak jsem zabral, tak jsem si pohnul s jedním výběžkem na vzorku boty. To mě teda taky naštvalo, člověk by si řek, že když si koupí značkový boty, že něco vydržej….Tady se zase jen projevuje, že Adidas a podobný značky nejsou rozhodně zárukou kvality, jsou drahý jen proto, že dovoz z Číny, kde se vyráběj něco stojí. Vláčkem jsem jeli asi 3 hodiny – byl to courák, ale zase byl nádherně levnej. Dostali jsme se na místo určení mnohem levnějc, dřív a pohodlnějc než by jsme to zvládli na skútrech.
Ubytování
Když jsme dorazili na místo, hned jsme šli najít motel aby jsme se o to pak už nemuseli starat. Podle průvodce měli bejt nějaký levný hned blízko nádraží, tak jsme šli zkusit štěstí. Vzhledem k tomu, že se mnou jeli 2 holky co studujou na FIMU cestovní ruch, tak jsem se nemusel vůbec o nic starat – je to jako když sebou máte průvodkyně, prostě paráda(tímto děkuju holkám za parádní výlet). Motelů jsme samozřejmě našlí hned víc, protože je to celkem turistický městečko. Vešli jsme náhodně do jednoho a zeptali se na cenu za jeden pokoj pro tři. Paní řekla 1500NT. Orientačně jsme z průvodce věděli nějaký ceny, takže jsme řekli, že to jdem zkusit ještě někam jinam…..Paní hned snížila nabídku na 1000NT na všechny. To už jsme vzali. Vyšlo nás to tak vlastně tak asi na 180Kč na hlavu na noc, což je nádherná cena. Nejdřív nás paní zavedla do pokoje, kterej byl teda neuklizenej. No, ale nechali jsme si tam nějaký věci a vyrazili do města – oni mezi tím, že to ukliděj.
Bylo tak asi 2 nebo 3 odpolko, tak jsme nejdřív šli najít nějaký to jídlo a pak zajímavosti. Musim říct celkem pěkný město. Taky jsme si tam dali úplně vynikající čaje a já jsem zase zkusil jednu novinku….je to zelenej grepovej čaj, ve kterým opravdu plavou kousky grepu a je to vážně vynikající – něco mezi džusem a čajem. Cestou při procházce jsme zavítali na další železniční zastávku odkud podle průvodce měl vyrážet náš výletní starobilej vláček. To se nepotvrdilo, řekli nám tam, že musíme na hlavní nádraží, že se lístky daj koupit jenom tam a že tady to sice jede, ale vyráží to z hlavního nádraží, kam jsme přijeli původně. Byli tam celkem milí lidi který mluvili anglicky. Já jsem se tam zakecal s jedním nádražákem, kterej schodou okolností dtudovoal stejnou školu, kde jsem momentálně na stáži. Vysvětloval mi to, že ten vláček, jako ostatně skoro veškerá infrastruktura na TW je ještě po Japonský okupaci. Tak jsem se ho vyptával na různý podrobnosti ohledně vztahů Taiwan, Čína a Japonsko – luvil celkem otevřeně, což mě mile překvapilo. Nemá rád ani Japonce ani Číňany :-D. I přesto, že původem jsou tu vlastně téměř všichni z Číny(před x generacema). Taky mi říkal, žen náš vláček bude slavit asi 80 let, což není zase tak moc – teda pro evropana – tady pro ně je to starožitnost. Ten jejich starožitnej vláček vypadal totiž asi jako motoráčky, který možná ještě dodneška jezděj mezi vesnicea…takový ty starý červený – no pro nás žádna starožitnost 🙂 spíš nepříjemnost :D. No ale neva, pár parních lokomotiv tam opravdu měli, ale s náma jela naftová(viz. foto). Dál jsme se ještě nádražíků vyptávali, kde by jsme našli místní vhlášený speciální tradiční koláčky(podle průvodce)..Ono vůbec nevěděli, až pak jim došlo na co ai narážíme….pro ně je to normální věc, ani nevěděli, že je to místní specialita – no možná spíš průvodce trochu nadsazoval. Jeden z nádražáků nám nabíd, že za 15 min končí v práci, že má auto a že nás tam může zavízt jestli pořkáme. My jsme se rozhodli že jo. Tak nás teda po práci nabral a vyrazili jsme…..musim podotknout, že na higienu si opravdu nepotrpěj a podle toho vypadalo i to auto….myslim, že se tam prach neutíral snad nikdy. Ale to tak už bejvá. (i když taxíky maj teda věčinou nablejskaný – mimochodem to jsem se dozvěděl, že taxíky většinou říděj bejvalý trestanci 🙂 ). Nádražák nás teda vzal na koláčky, který teda musim říct byli úplně vynikající!!!! Tak jsme si nakoupili i do zásoby:p. Nádražáka jsme opustili s tím, že si ještě pěšky chceme projít město – chtěl nás totiž ještě vzít snad na Night market(noční trh) a kdoví kam ještě. Zamířili jsme teda k motelu, že si tam necháme věci, co jsme nakoupili, že si trochu odpočiněm a pak vyrazíme na ten Night market a kopit lístky na vláček na zítřek. Pokoj byl teda mmusim říct parádně uklizenej – s tím co jsme viděli předtím se to nedalo vůbec srovnávat. Nádhera – krásně čisto. Navíc ty samý peníze by nás stála i noc v kempu v našem vlastním stanu.
Po pár minutách jsme vyrazili na nádraží, kde jsme zjistili, kde se daj koupit lístky a taky, že je musíme koupit až druhej den ráno v 8….Vlak nám jel až v 9. No ale vzhledem k tomu, že se nám nechtělo ve vlaku x hodin stát, tak jsme se rozhodli, že si radši přivstanem aby jsme tam byli včas a zbyli na nás ještě lísty k sezení.
Nakupování
Zbytek večera jsme byli už jen na Night marketu…..samý nakupování. Musim řístm že hoky vypadaly, že je to opravdu baví :-p. Tolik kabelek jsem snad v životě ještě neviděl :). Já jsem si tam koupil 2 trička s čínskejma nápisama, tak jsem byl taky spokojenej. Večeři jsem si del v Mekáči. Do motelu jsme přišli asi v 9 nebo malinko dýl, zapli bednu, provedli očistu a rozhodli se, že vzhledem k rannímu vstávání půjdem spát dřív.
Trocha erotiky na ubytování
To se následně ukázalo být dosti obtížným úkolem vzhledem k papírové pavaze místních stěn a jednomu párečku, kterýmu se ještě očividně, nebo spíš ušislyšně spát nechtělo. Asi do dvou ráno jsme poslouchali jak si to tam rozdávaj a přemejšleli co je špatně….Bylo to totiž dicele nezvyklý. Ona dycky začala hekat…to jí vydrželo tak 20s až minutu a pak se hned začali dost nahlas bavit. Chvíli kecali a pak se to zase opakovalo. Takhle asi 5krát. Ale tak jsme si říkali co je špatně, že to trvalo jen těch pár s. navíc jsme pak dycky slyšeli víc hlasů, než jenom Dva. To bylo taky zajímavý. Uvažovali jsme jestli tam třeba netočej nějaký porno, ale to by snad dělali ve dne v pracovní době a za světla, takže těžko říct. Taky se mi zdálo, že třetí hlas byl nějaký starší paní – třeba paní z recepce. I když tady je možný jít do motelu třeba jen na pár hodin, tak to mohla bejt i bordelmamá:p. Taky dycky chodili mezi kolama po chodbě a vybavovali se. Nám se tam nikomu nijak nechtělo jít je kontrolovat, nebo okřikovat, takž jsme usnuli snad až někdy ve 3 ráno, možná dýl.
Cesta do Alishanu
Ráno bylo dost těžký vstávat, ale nic jinýhi nezbejvalo. V rychlosti jsme se vyhygienovali a vypravili pro lístky, koupili lístky a šli se nasnídat do stánku. Místní stánkaři produktivitou rozhodě neoplývali, protože nám za půl hodiny nebyli schoplný udělat ani sendvič. Museli jsme jim říct, že už musíme jít a teprve to začal dělat. To už makali jak šrouby, když jsme tam stáli s batohama na zádech. No ale na jednom toastovači to přeci jen chvilku trvá, takže jsme zase museli vlak dobíhat a ztihli jsme ho taktak. Naštěstí nebyl plně obsazenej, tak jsme si pohodlně sedli. Vlak jel pěkně pomaličky aby se z něho dalo fotit a překonávál pořádný převíšení. Cestou jsme projeli spoustu tunelů a mostů. Docela zajímavý váhledy, bohužel ale bylo zamračeno a tak nebylo vidět moc daleko. Cestou přistoupilo ještě sposta lidi. Jeden malej zmetak mi tam šlapal pořád na nohu…..naštěstí jsme už brzo vystupovali, jinak bych asi vypěnil…byl to takovej hrázlík kolem těch 10 až 14 let…ně že by na mě šlapal, ale ignoroval svoji mámu, která mu pořád říkala aby se něčeho držel(docea to házelo) a tak jak balancoval tak mě každou chvilku kopnul a ani jednou se neomluvil. Vláčkem jsme nejeli až na vrch na Alishan(Tohle místo je známý svýma nádhernýma východama slunce nad mrakama – bohužel to znaj snad Všichni, takže soukromý vychutnání bych tam určitě nehledal – spíš bandu řvoucích taiwanců), ale asi jen tak do polovinu….i tak to jelo asi 2 hodiny.
Alishan
Když jsem dorazili na místo určení, byla všude těžká mlha a sychravo, protože jsme vjeli do mraku, takže bylo vidět jen na pár metrů. Tohle místo holky vybrali protože v průvodci byla doporučená trasa tak kolem 10km k nějakýmu vodopádu, snad největšímu na TW. Trasa se ale nakonec nekonala, protože by jsme to asi neztihli, takže se holky opět vrhly na stýnky, kterých tam bylo požehnaně. Takže z celýho výkendu jsme byli v přírodě(v lese když nepočítám vlak) tak asi půl hodinky. No, ale nemůžu řítc, že by to nebylo zajímavý. Třeba jsem si tam koupil takovej tradiční ananasovej koláč – mňamka. Holky tam nakupovali hlavně nějaký oříšky máčený ve wasabi(koření co chutná podobně jako křen). Když jsme pak šli do lesa tak to bylo fakt nádherný – vytáh jsem stativ se který jsem se tahal celou cestu a udělal pár snímků. To byla pro mě naprostá satisfakce. Před třetí hodinou jsme se vydali vláčkem zpátky. Koupili jsme si lístky na vlak, kterej byl tentokrát skoro dvojnásobně dražší, ale taky rychlejší a měli jsme ještě asi tak 3 hodiny času. Tak jsme se ještě prošli městem aby jsme našli něco k snědku. To se nám moc nedařilo, ale nakonec jsme zapadli do nějaký místnosti, kde byli asi jen 3 malý stolky….asi tam spíš jídlo prodávali na roznášku. Ukázal jsem si, že chci řízek, co měl malej klučina vedle a donesli mi královkou porci všetně polívky, 4 druhů zeleniny a pulitrovýho pitíčka s přídavkem vitamínu C :). Docela jem si pochutnal a ještě spokojenější jsem byl, když jsem zjistil, že to celý stálo jen asi 30 korun. Ještě jsme se stavili v Mekdonaldu na záchodech (tam je záruka čistoty) a na zmrzce za 6kč :p. Prej byl den matek, takže asi proto tam snad každá holka měla na stole kytku. Taky mě překvapilo, že tam choděj psát úkoly…..místní sou vážně trochu jiný:D.
Cesta zpátky
Už byl čas na vlak a tak jsme se vypravili na nádr. Zjitili jsme kde nám to jede a připravili jsme se na nástupiště…..všude stračn moc lidí – možná kvůli tomu dni matek. Nastoupili jsme a zjistili, že si nemáme kam sednout, ale došlo nám, že vlastně máme místenky. Ukázal jsem nějakýmu pánoj, že mi sedí na místě a on mi řek, že jsme ve špatným vagónu :D…Tak jsme se s batohama prodíraly totálně narvanou uličkou naštěstí do hned sousedního vagónu, kde jsme vyhodili lidi ze sedaček, aby jsme si tam mohli pohodleně sednout. Tenhle vlak byl vážně lepší…oproti úzkokolejce jsem ani necejtil, že jedeme, taky jsme stavěli jen občas. Oproti první jízdě, jsme ušerřili tak třičtvrtěhodinu času. Jediný co mě vadilo, že si pak vedle mě sed jeden Taiwanec, kterej si nebral servítky a kejchnul si mi přímo do obličeje…sem úplně cejtil ten nápor bacilů, kterej se mi otřel a obličej. Oni si tu vážně nedávaj snad ruku před pusu. – stejně jak jedna babka v úzkokolejce smerem nahoru….kašlala mi na krk nepřetržitě asi 2 minuty – no to byl humáč…Fuj! Vlaky jsou tu celkem fajn až na tohle, jo a ještně na další věc. To už jsem možná popisoval – Taianci vůbec neuměj zacházet s klimatizací….většně je vám venku vedro a pak přídete do vlaku, kde vám po pír minitách začne bejt neuvěřitelná kosa..Fakt si musíte vyndat aspoň jeden svetr. Pak z toho nemaj kašlat blbouni – mě z toho taky už pak škrábalo v krku. Navíc když jsme třeba jeli do hor kde by spíš měli topit a oni maj zase klimošku na max – to fakt nepochopim.
Do kaou jsme dorazili na čas asi kolem devátý. Zapnul jsem telefon, kterej sem měl kvůli baterce předtím vypnutej, abyc si zavolal odvoz a zjistil jsem, že si Pavel pro skútr nezajel a že mi ho tam nechal abych se dostal domů. Vysvětlit to na informacích, že chci klíč, kterej sem tam předtím nechal byl zase nadliskej úkol. Strávil jsem tam s tím snad 20 minut, ale povedlo se! Ještě jsem s holkama šel na místo kde parkovali a pak jsem šel najít ten Pavlův. Abych s ním neměl málo problémů, tak jsem ho tam samozřejmě nenašel!!! To mě už dorazilo. Zavolal jsem si Jirku, kterej pro mě dojel a šel jsem Pavloj vrátit klíč od skútru(jenom). Vysvětlil jsem mu co se stalo a v jakým stresu sem musel parkovat a že je teda možný, že ho odtáhli. To se pak potvrdilo, když jeho spolubydla zavolal na pár odtahoven a nakonec na policií, kde jim řekli, kde je a že to bude stát asi 850NT. Co se dá dělat, no. Nakonec Pavel přiznal, že to byla i tak trochu jeho vina a že se složíme, tak aspoň, že tak – mohlo to dopadnout mnohem hůř.
Tím končim tenhle sáhodlouhej report. By mě docela zajímalo kolik lidí to celý přečetlo….odhaduju tak 2 :D. Nebojte, příště to bude zase kratší ;).
Mějte se krásně a nestresujte se – nemá to cenu, ničím si nepomůžete!
