Ráno jsme se probudili docela rozebraný. Teda aspoň Baruška. Když jsem se vybelhal z postele, ostatní byly už přes hodinku vzhůru a Baruška si užívala svoji „nechci, né, chci něco jinýho náladu“. Očividně jsme ji chuděrku trochu přetáhli a potřebovala by víc spát a odpočívat. Poslouchali audiopohádky, ale ústilo to v to, že jsme je museli vypnout, protože žádná nebyla dost dobrá. Nějak jsem během toho zvládnul snídošku, maminka nás připravila na denní program a já se pokusil Barušku trochu domazlit. Částečně to pomohlo, takže nakonec ustoupila ze svého neměnného přesvědčení, že nikam nejde a že chce doma poslouchat audiopohádky, které celé ráno poslouchat nechtěla.
Podařilo a vyrazili jsme. Autem jsme přejeli asi kilometr a už jsme byli u Královských hrobek v Paphosu. Přijeli jsme tam už o půl 9., jen půl hodinky po otvíračce. To se ukázalo jako dobrý plán, protože jsme tam byli skoro sami. Mimo sezónu a ještě po otvíračce, je fakt ideál.
Některé hrobky vypadají podobně jako Světničky v Českém ráji. Jsou to v podstatě vyhloubené krypty v pískovcových skalách kousek od pobřeží. Některé vypadají opravdu jako vyhloubené díry nebo přístřešky, jiné jsou ale úplné podzemní areály se sloupovýma síněma. Ty už jsou parádní a některé jsou dokonce i slušně zachované. Jak se Terka dočetla, můžeme zde vidět Dórské sloupy, což je nejstarší sloh v antických sloupech.
Baruška se trochu vzchopila a docela si to tu s Honzíkem užívají. Hlavně teda prozkoumávání a prolejzání některých krypt a místností – zvlášť když se dokážou protáhnout z jedné do druhé, někde nám zmizet, vylézt na úplně jiném místě a překvapit nás po nějaké době z nečekaného směru. Po hodince už turistů přibývá a občas si něco vyfotit bez lidí je docela k vzteku. V sezóně by to muselo být fakt utrpení. I vzhledem k tomu, že už dneska je slušný vedro. Děti si na horko stěžují v kuse a to je jen podle předpovědi nějakých 17 stupňů. Na sluníčku bude podle mě k pětadvaceti, ale to slunce prostě dává.
Těsně před polednem jsme už unavený všichni a ještě než jsme prošli všechno, vracíme se k autu a na ubytko na oběd a na polední klid. K jídlu si dáváme ještě zbytek kuřete a já Musaku (místní lasagne) se závitky ve vinných listech. Vše je docela dobré. Pak přichází povinný spánek. Jediný Honzík si poslouchá vedle audiopohádky, ale B to dostala nařízeno přes veškerý histerický odpor. Stálo to ale zato, po hodinovém spinknutí z ní bylo zase naše sluníčko.
Na řadu přišel nanuček a kávinda. Já byl docela rozbytej a po horkém dopolku mě pěkně rozbolela hlavy – možná to bylo tím, že dnes jsem neměl po týdnu předávkovávání žádné kafe. Dal jsem si teda velký kafe a docela to pomohlo. Pro jistotu berem i ibáč s sebou.
Původně jsme chtěli nejdřív na pláž, ale ve 3 se už ani dětem nechtělo, a tak jsme vyrazilo k místnímu hradu na pobřeží a na promenádu. Hrad tu moc krásnej není ale procházka po pobřeží při zlaté hodince fajn. Jen jsme teda asi na nejturističtějším místě na celém Kypru, tak i mimo sezónu, je tu turistů spousta. Místní vykopávky, kde jsme byli včera a kde parkujeme a snad i přilehlý hrad jsou v UNESCO.
Dali jsme si zmrzku – to bylo pro děti asi to nejzábavnější. Jinak to bylo hodně o koukání a o odpovídání naháněčům do přilehlých restaurací a obchůdků. Nakonec se už připozdívalo a my si řekli, že bychom si tu mohli dát někde nějakou řeckou klasiku – volba padla na Gyros a Souvlaki. Terka se chytře zeptala místních a tak jsme si nemuseli dát jídlo v předražených restauracích na promenádě, ale zašli jsme si o ulici dál a v o sto metrů vzdálenější restošce jsme si vzali jídlo s sebou a dali si ho jen asi metr od vody na lavičce. Voda z vln nám doslova skoro posolila jídlo.
Mě teda zase dohnala bolest hlavy, takže přišel čas na ibáček a moc jsem toho nesnědl. Naštěstí jsme po jídle už vyrazili domů a než jsme dojeli, tak se mi to zlepšilo. Doma už jsem byl zase ok. Po večeři jsme byli, a tak se šlo rovnou spát. Šli jsme s dětma rovnou. Těla a hlavy asi potřebují taky odpočinout a dospat. Cestopisník jsem dopsal až ráno. Fotky přidám později. Není čas na zdržování. Ráno balíme a stěhujeme se.
