Ráno jsme si slušně pospali – dospáváme resty. Vstali jsme až o půl 8. Už jsme celkem sehraný, tak jsme rovnou vyrazili vařit a obstarat kemp. Děti do ovesné kaše natrhaly maliny a Honzík vymyslel, že by si po sobě mohly mít nádobí. Barča teda tvrdila, že na to nemá čas. Jak u každého jídla, byla první reakce „Fuj, to nebudu“, nakonec jsme ale zvládli udělat 3 druhy kaše. Děti každej jednu a my zbytek s tím, co po nich zbylo. Byla to docela dobrota. Líbí se mi, jak se tady sní a zpracuje úplně všechno. Děti teda ne, ale my neplýtváme. Včera jsme zpracovali i vodu zbylou z těstovin. V části se vyrobil kuskus a zbytek posloužil jako čaj s těstovinovou příchutí. Nevěřili by jste, jak byl dobrej…
Po snídani jsme se začali pakovat a já musel udělat první opravy na stanu. Máme pod matrací ant-kondenzační podložku (stejně to pod ní kondenzuje) a ta se začala odlepovat od podlahy – přilepení je taky můj výtvor. Je nutný, aby při balení stanu nevypadávalo (to nepochopí, kdo to neviděl). Každopádně se mi odlepil kus suchéhu zipu a tak jsem musel udělat opravu. Naštěstí nám Terka přibalila kus sucháče, který pořídila před odjezdem a posloužil i vtěřiňák koupený loni na dovolené v Německu. Aby spoje držely, vycpali jsme je 5ti rolema toaleťáku -škoda že nemám fotku. Takhle to je nepochopitelné.
Trvalo to, ale nakonec jsme kolem desáté přeci jen vyrazili. Po asi hodince a půl na dálnici jsme zajeli na místo, kde se dala doplnit voda a doplnili jsme jeden kanystr. Děcka už nemohly vydržet v autě, tak se aspoň protáhly. Další cíl jsem stanovil, co nejblíž, kde by bylo hezké místo a mohli bychom si dát oběd. Našel jsem fajn místo se stolama u vody (moře) přesně na hranicích Švédska a Norska – konkrétně v Norsku. Vytahali jsme si tam konzervy a parádně jsme se najedli. Teda já si to užil. Makrela na pepři byla geniální. Děti překvapivě nic nejedly, protože je všechno hnusný. Zůstaly jen na krekrech. Jejich škoda. Nepřišla jim vhod ani paštika, ani kuskus.
Chvíli jsme si tam pak ještě poseděli a pokoukali na okolní fjord, lodě a poseděli si na mole. Jen Honzikovi začalo trochu hrabat (jeho opilecké stavy) a tak jsme do něj navalili nějaké cukry ve formě rozinek a přidali nějaké to objetí. Jedno z toho po pár minutách zafungovalo a celkem jsme se uvedli do pohody aspoň na to, abychom mohli odjet. Mezitím jsme při kontrole mapy a cesty před náma usoudili, že by bylo fajn vzít trajekt z města Moss do města Horten, abychom ušetřili pár dlouhých desítek minut v autě. Koukli jsme na net a zjistili, že trajekt jezdí každou půlhodinku a stojí asi 283 NOK – tj. něco přes 6 stovek našich. Volba byla jasná. Ušetříme minimálně hodinu a půl v autě a uděláme si vyhlídkovou plavbu.
Čekalo nás první tankování – ve Švédsku jsme to nějak nezvládli. Proběhlo to úplně v pohodě. Vtipné je, že jsme nejeli na samoobslužnou benzinku, kde byla levnější nafta, abychom na jiné benzince zjistili, že jsou samoobslužné všechny (platba kartou na terminále).
Mapa nás zavedla do přístavu a tam už šlo všechno ráz na ráz. Ani jsme nestihli vypnout motor a už jsme najížděli na loď. Plavba trvala asi jen 20 min a byla fajn. Očividně se tu střídá jedna loď za druhou. Pár jsme jich cestou potkali. Podél byly hezké výhledy, ale děcka to celkem nijak nezaujalo. Když jsme prošli celou loď od záďi na příď, Barča prohlásila, že je tady nuda a chce jít zase zpátky k autu nebo dovnitř. K obědu toho moc nesnědli, takže už tady jsme je museli něčím futrovat. Posloužili zbytky z kuchyňských zásob pyškot.
Už na trajektu jsem musel najít nějakou pláž, kam se pojedeme podívat. Chtěli na pláž už dávno a tak jsem jim ji slíbil hned po trajektu. Bylo to tam asi jen 5 km. Zajeli jsme k jedné hned před kempem plným důchodců v karavanech (podle vyvolávání čísel bingo – Němců). Hezky jsme si tam zablbli až na to, že Barča nechtěla vůbec do vody, protože se bojí řas. Musel jsem jí přenést na místo, kde už nebyli. Voda tady jde hodně pozvolna a po sto metrech máme vody zase ani ne po kotníky. Na fotkách to vypadá, jak když chodíme po vodě. Tady už je voda studenější – ono ale ani ta teplota není tak vysoko jako byla včera. Nedá se ale nic dělat, jsme u moře, koupat se musí. Zvládli jsme to i když jen na chviličku. Pak plážová sprcha sladkou vodou a ošetření Honzíkovy packy. Na něco si šlápnul a trochu si pořezal zespodu nohu. Naštěstí jen povrchově. Zalepili jsme to a za pár minut už běhal zase jako závodní kůň (jen trochu postiženej :D).
Vypadalo to na déšť a tak jsem všechny prudil s rychlým návratem do auta, ale déšť se nám nakonec vyhnul a spadlo jen pár kapek. Všechna ta voda očividně spadla jen pár km od nás. Získali jsme trochu času navíc atak jsme šli ještě prozkoumat místní přístav na malé osobní lodě. Děti si tam hned jednu vybrali a už asi po sté museli absolvovat moji přednášku o funkci lodního šroubu.
Pak už jsme sedli do auta a našli si na mapě místo, kde zkusíme přespat. Jedná se o malé parkoviště u města Larvik – hned u řeky. Dokonce budeme dnes mít i toalety.
Při příjezdu nás zarazila zákazová cedule, ale když jsme ji vyfotili a nechali si ji přeložit,zjistili jsme, že jde o „zákaz skládky a rozhazování klacků“. Ihned jsme naše děti instruovali a pokračovali na parkoviště. Už tam byla jedna německá dodávka. Děti vylezly a začali hulákat na lesy (ne že by nám už nevykřičeli díru do hlavy v autě). Docela jsem se divil,že mladý německý pár nevzal roha.
Vyhodili jsme rovnou deku na asfalt a Terka uvařila luxusní nudle. Jsou to instantní nudle ze zdravé výživy, tak musejí být zdravé 😊. Dneska měla večeře výjimečně úspěch a děti si dokonce i přidávaly. Asi už musely mít pořádný hlad. Já k tomu dojed zbytek makrely od oběda, trochu veganský paštiky a zalil jsem to manou (jídlo v prášku). Všichni byli spokojení. Teda asi jen kromě Němců, protože naše děti už byly nezvlatelné. Honzík už lítal opět ve své opilecké náladě a oba byli k neutěšení. Museli jsme je co nejrychleji vylifrovat do stanu. Nějak se to povedlo. Dokonce jsme si užili i místních veřejných záchodů – mají tu bezdotykové – trvalo mi asi 5 min, než jsem dokázal zavřít dveře :-D.
Děti konečně uspány. V rychlosti jsme si prošli ještě fotky, udělali hrubej plán zítřka, Cestopisník a spát. Jen teda nevím, jak to tu půjde. Na parkoviště každou chvíli někdo dorazí, jde se projít nebo proběhnout k řece a zase odjede. Zrovna před chvilkou tu byl jeden postarší Nor, který zaparkoval Němcům hned u obýváku, obcházel si auta a hlasitě frfňal. Asi nás to moc rád neviděl. Přišel mi trochu nalitej. Těžko říct. Taky je tu z dálky slyšet nějaká hospoda. Zítra asi zase zkusíme nějaké to místo někde v divočině mezi klíšťaty, kde budeme sami.