Ráno to lepší nebylo. Myslel jsem, že to rozchodím, ale když nezabrala ani snídaně plná cukrů a kafe, tak jsem to opět zaparkoval do postele cca do 10ti ve střídavých mikrospáncích.
Honzík naštěstí vypadal úplně v pohodě s Barčou hrozně řádili, jak se nudili na apartmánu. Tak je pak Terka vzala na obhlídku okolí. Našli sad, pláž a zjistili, že je to tu fajn, jen příšerný vedro. Pro jistotu všichni zůstáváme přes poledne zavřený uvnitř a děti totálně vyvádějí. Já se moc nelepší a vlastně naopak mi roste teplota až na 39. Už nekašlu jako tuberák, ale spíš ale spíš jak proraženej vejfuk. Vlastně pořád vkuse. Asi jsem to s tím Bronchyprdem na vykašlávání přehnal. Večer mě z toho normálně bolej břišáky.
Po obědě si Barča schrupla a když ji Terka vzbudila,tak vypadala, že bude taky KO. Byla úplně rozebraná, ale nakonec se po půl hodince spravila a tak všichni mohli vyrazit na pláž. Co taky jinýho, když je takový horko. Mě se trošičku ulevilo a tak jsem se vrhnul na dopsání Cestopísníka. Lepší podmínky to nebudou.
Teď budem řešit, co dál. Ubytka jsou zaplacená dopředu bez možnosti vratky. Odsud by to bylo na jeden zátah do Hradce Králové úplně šílené, zvlášť, když mi není moc dobře. Další varianta je skipnout příští ubytování na dvě noci a prodloužit si to tady. Na druhou stranu by nás pak zase čekal hodně dlouhý přesun. Takhle nás čeká pozítří 3 a půl hodiny a za další 2 noci hodinu a půl. Jinak by to bylo 4 a půl. Tak uvidíme, jak mi bude zítra. Tady to vypadá naštěstí, že volno ještě mají.
Polsko je hold obrovská země a přejezdy jsou dost náročné. Zkusili jsme to, ale asi jsem byl při plánování moc ambiciózní. Příště bych se do toho už asi hrnout nebudu. Navíc to tu vlastně všude vypadá jako u nás za humny, takže žádná velká exotika, kvůli které by mělo smysl cestovat velké vzdálenosti. Teď se docela děsím návratu do ČR od Gdansku, který jsem si naplánoval na jeden zátah s tím, že to děti prospí. Druhý den půjdu do práce a odpoledne pojedu s dětma na prodloužený víkend na Apaluchu. Asi jsem magor si to takhle naplánovat… Nemoc v plánu prostě nebyla, ale i tak… Ještě, že jsme nakonec nejeli na divoko nebo po kempech, jak jsem chtěl. Teď jsem vděčnej za voňavej a čistej novej apartmán s klimou.
Na pláži si to prý všichni docela užili. Vrátili se až někdy kolem půl osmé a děti se odmítali vrátit na pokoj. Hráli se venku na hřišti, zatímco nám Terka připravovala večeři. Podle zvuků zvenčí se tam děti sčuchly s nějakou polskou rodinou, co venku vedle hřiště grilovala. Snad tam moc nežebrají o jídlo. Slušně se rozhodně totiž nechovají. Podle zvuků jsou už pěkně přetažený. Neustále se chechtají a snaží se používat co nejsprostší slova a přijde jim to zábavný. Naštěstí jsme tu cizinci a tak budu doufat, že dětem Poláci nebudou rozumět ani těch pár sprosťáren, co pochytali ve školce a od kamarádů (Od nás samozřejmě nikdy nic 😊 ).
Radši jsme je už zavolali na jídlo a překvapivě poslechly na první dobrou. V tomhle jejich opileckým stavu je to dost překvapení. Kolem jídla bylo samozřejmě zase spoustu keců, Jako vždycky, ale něco snědli – dost na to, aby neumíraly hladem.
Pak ještě večerní proces – dnes všechno kompletně na Terce. Moc jsem jí to nezáviděl, protože se chovali jak zvířátka – prostě přetažený. Občas mají tyhle opilecký stavy, když jsou unavený. Ne, že by se motali, ale všemu se chechtají, nejsou schopní udržet pozornost, jakákoli komunikace je nesmírně náročná a dělají blbosti – většinou to končí nějakým úrazem. Naštěstí to tentokrát nebyl tenhle případ. Důsledek byl jen totální vyčerpání maminky. Všichni jsme šli spát najednou někdy těsně před desátou.