Autem do Bad Miterndorf přes Traunsee – Den 2

      |   

Ráno jsme si prošli veškerou rutinu s půlročním mimčem a po dvou hodinách už jsem vesele mohl hledat, komu vrátit klíče. Po škole chodili jen dělníci, kteří tam něco rekonstruovali a prý tam kromě nich nikdo není. Dost překvápko vzhledem k tomu, jak byl celej Velešín vybookovoanej, když jsem dřív hledal ubytko. Nakonec jsem se s paní ekonomkou po telefonu domluvil, že klíče nechám na recepci. Konečně jsme vyrazili. Tentokrát se nám to povedlo už v deset. Cestou ještě nákup zásob v Penis marketu. Ten vypadal asi tak, že jsme jak slepý chodili půl hodinu v kruzích a pak stejně skoro nic nekoupili. Ještě naftu a Hurá směr Rakousy. Vzhledem k tomu, že jsme si naplánovali kvůli spoustě ústupků cestu až na pondělí, tak byla silnice relativně volná a žádný zácpy se nekonali ani v Rakousku, což bylo dost příjemný, když vás média masírujou tejden, jakej to bude nátřesk, protože Bavorům začínaj prázdniny.

Vjeli jsme do Rakouska a velmi rychle nám došlo, že jsme na poslední benzince v ČR zapomněli koupit dálniční známku. To by nebyl ani tak průšvih, jen kdyby v Rakousku byl nějaká ta benzinka. Než jsme najeli na dálnici, tak jsme nepotkali ani jedinou. No a na dálnici během prvních 20 km taky ne. Musela přijít na řadu navigace a sjezd z dálnice. Přišlo to vhod, aspoň jsme mohli nakojit Kjůťáka a nafutrovat nějaký ty paštiky přímo na benzince jako správný Češi.

Mezizastávka byla tentokrát na jezeře Traunsee v parku Toscanapark. Kjůťák si tam zase vesele popás a my si schladili nohy v parádně čisté vodě místního jezera. Výhled na hory je tu parádní. Když jsme obešli park, objevili jsme výhled ještě lepší. Nachází se tu totiž Schloss Ort – kostelík na ostrůvku spojený s pevninou mostem. Opravdu fotogenické místo, kvůli kterému jsme sem vlastně nakonec jeli.

Klasika – zakoukali jsme se moc dlouho a opět nestíháme ubytko. Máme tam být mezi 4-5, cesta odsud do Bad Miterndrof trvá hodinu dvacet a my máme přesně hodinu a půl. Ve zmatcích, blbá odbočka, 2x zhasnutí motoru uprostřed jízdy a pro posílení ducha ještě nekonečná jízda za kamionem, traktorem a hovnocucem – to vše v rakouské kultuře, kde se skoro nepředjíždí. Nerad bych jim křivdil. Jsou tu oproti nám napřed (co se silnic týče) a možná nepředjíždějí, protože se to v těchhle horských silničkách prostě moc nedá. … to nám potvrdil i vrtulník záchranky, který jsme cestou bohužel potkali. Odklonili nás policajti – objížďka nakonec nebyla moc dlouhá. No, z krásné vyhlídkové silnice jsem moc neměl. Makal jsem, abychom stihli ubytko v čas. To se povedlo ještě s pěti minutovou rezervou. Když jsem viděl paní vedle na zahrádce vedlejšího domu, bylo mi jasný, že jsme nemuseli spěchat. Paní tu bydlí. Dala nám klíče od Appartmentu Harmonie a vše nám ukázala. Vzhledem k tomu, že jsme rezervovali ubytko na poslední chvíli, tak na nás zbyl obrovský byt s obyvákem v domku s výhledem na hory. To vlastně ani do toho popisu ubytka nemusela psát, protože tady jsou všude hory J.

Ubytko čisté, krásné a velké – proti středoškolskému intru lahoda. Opět jsem si dal zásobovací pouť s naším čtyřrtunovám nákladem plínek, večerní rituálek s řvavým uspáváním a konečně máme chvilku pro sebe. Píšu deník, čtu mapy a těšíme se na zítra. Nakonec si ještě dáváme líznout vína na terásce s výhledem na okolní hory ve tmě. Dobrou.





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít