Den 18.
Světlo nás vzbudilo až v 8. Je zataženo, ale je teplo a neprší – paráda. Nikam nespěcháme a dáváme si snídani. Je to tu fajn, i když výhled na moře zase moc nevyužijeme kvůli počasí. Taky komu by se chtělo porad koukat z okna, i když tam je moře :)…
Most na východním pobřeží
Po snídani se vypravujem na Sansiantai. Jde o obloukový most z pevniny na blízký ostrůvek/skalisko z doby Japonské nadvlády. Byl tam vybudován jeden z prvních majáku na ostrově. Dneska je to ale spíš atrakce pro turisty díky neobvyklému tvaru mostu. Oblouků má totiž hned několik. Když přes něj jdete, ťapete po schodech pořád nahoru a dolů. Cesta je to krátká – ještě jednou tak daleko, jak to máme do Chenggongu – celkem asi 25 min jízdy na scooteru. Dostáváme se tam někdy kolem 10. Nebo 11. hod. a sedáme si k moři. Je tu oblázková pláž s černými a zelenými kameny. Voda je neuvěřitelně čistá. Neodoláváme a cachtáme si aspoň nohy…. Takhle si tam užíváme snad hodinu. Pak už vyrážíme přejít most a projít se po ostrůvku. už jsem úplně zapomněl, jak je to tu nádherné a neuvěřitelně zelené. 
Podařilo se mi krásně z blízka vyfotit a natočit pasoucího-se motýla. Škoda jen, že po včerejší mokré zkušenosti, jsem si sebou nevzal velký foťák. Nevadí, aspoň si můžu líp užívat vlastní pohled na svět…
Po cestě jsme si dokonce vylezli na maják a na jeden z vrcholů skalisek, což bylo mimo oficiální cesty a zakázané. Nicméně to bylo úplně parádní a ten výhled stál rozhodně za to. Ne, že by ho tedy člověk nemohl mít i z jiných povolených mist…
Trochu sprchlo, takže tasíme pláštěnky a deštníky. Naštěstí jen chvilku. Je teplo a jsme totálně zapaření a zpocení. Pomalu se začíná projevovat dlouhý čas – tu strávený. Dlouho jsme nejedli, baštíme aspoň nějaké ovoce, co máme sebou. Po procházce si dáváme nudle u parkoviště a vynikající knedlíčky s chilli cestou v Chenggongu. Holky chtějí dělat večer grilování a rádi bysme ještě na pláž…. S Terkou si jdeme trochu nejdřív odfrknout na hotel a holky zatím jdou nakupovat na večer. Koupili celý grill, čehož jsme se úplně zděsili. Prý je to tu ale tak populární, že tenhle minigrill stojí jen asi 90NTD což je asi 75Kc – neuvěřitelné.
Pláž na koupání
Majitel hotelu řekl, že má někde soukromou pláž a nějakou blízkou nám doporučil. Mělo by to být jen 10 min jízdy. Přebalujeme se a vyrážíme. Skutečně jsme na pláži úplně sami. Je krásná, písčitá a jedinej, koho jsme viděli, byl surfař na druhý straně pláže asi 500m daleko – odcházející, když jsme dorazili. Moře dělá z tmavé písčité pláže zrdcadlo. Je tu nádherně. Před sebou máme oceán a za sebou hory, resp. kopce v oblacích. Já s Grace se jdeme rovnou čachtat. Voda jde hodně pozvolna do hloubky, takže tu stojíme v místech, kde nám voda sahá tak po kolena až pás. Terka s Kate se šly projít po pláži. Když se vrátily a viděly, že si pořád užíváme vody, neodolaly a šly za náma. Mezi tím už se začíná smrákat a jsou vidět červánky nad horama v mracích. Je to opravdu idylické. V jednu chvíli jde břeh z ničeho nic strmě do hloubky a sotva stačíme. Uvědomujeme si, že nás nenápadně tlačí proud vody do hloubky. Opravdu tu asi není radno moc plavat kvůli nebezpečným proudům. Radši jsme se hned vrátili na místa, kde jsme měli vody po kolena.
Ještě trocha cachtaní a jdeme se převléknout. Už se stmívá. Místní pláž má tu zajímavost, že písek je tu magneticky. Písek je z nějakého feromagnetického materiálu. Pravděpodobně vysoký obsah železa. Bereme věci a vracíme se ke scooterům. Cestou domů kupujeme ještě zapalovač, aby jsme mohli rozpálit brikety na grilovačku a dvě velký pivka na uhašení chutě.
Grilování
Doma se v rychlosti sprchujeme a během chvilky už mají holky rozpálený grill – jsou šikovný. Začínáme kuřetem – křidýlka a mini stehýnka. Následují vynikající houby, rajčátka, cibule, nějaký fazolky a teď teprve prochází to zajímavý. Nejdřív tu máme obrovskou oliheň a následuje brutální plátek lososa a ještě větší plátek neznámé ryby, kterou holky ještě čerstvou ulovily na rybím trhu. Tahle ryba byla překvapivě ještě mnohem lepší než losos. Neměla skoro žádný kosti. Oproti tomu losos zklamal spoustou kostí. Mezi jídlem jsme zvládli ještě mezinárodní hovor s Kájou (zdravíme), která bývala buddy (opatrovatelkou) Grace, za doby jejího studí v ČR. Zatímco my jsme si tu v klidu dlabali u grilovačky, chudák Kája byla ještě v práci (7hod posun).
U jídla nám dělali společnost 2 místní psi. Mají tu trochu jiný pojetí psa, než máme my doma. Tyhle jsou venkovní a hlídají dům. Jsou opravdu chytrý a neuvěřitelně vychovaný na to, že se jim vlastně nikdo nevěnuje a žijou si vlastním životem. Jeden z nich se jmenuje „Kaká“ a jméno druhýho si nemůžu zapamatovat. Překřtil jsem ho teda na „Čůrá“. Jemu je to jedno, stejně by mě neposlouchal. Pac a sedni uměj. Ne teda česky ani anglicky.
Po výborný grilovačce, koupačce a cestovačce je čas na kvalitní kus spánku. Dobrou noc.