Den 26.
Dneska bylo zase vstávání způsobem „spíme dokud se dá“. Vyjížděli jsme před rozbřeskem, ale já vstával až na desátou po x desítkách kilometrů. Proběhlo to přímo na pláži. Stáli jsme na parkovišti velkým jak kráva a nikde nikdo. Dali jsme si ven stůl a Matěj začal dělat míchaný vajíčka. Snídani jsme nestihli, tak se konal spíš takovej branch (snídaňoběd). Ráno bylo zataženo, ale teď už se udělalo krásný počasí. Jen ten vítr trochu foukal. Naládovali jsme se vajíčkama, musli, nudlovejma polívkama a vyrazili se lachtanit na černopísečnou pláž. Konečně jsme zase dojeli na sever do teplíčka. Vlezli jsme i do vody a vyblbli se ve vlnách. Už to teda nebylo tak teplý, ale dalo se. Stihli jsme ještě prozkoumat přilehlý dětský hřiště, kde se dalo si zacvčit nebo vyblbnout na prolejzajdách. Každý využil něco jinýho. Sprchli jsme se studenou sprchou přímo na parkovišti, oschli a vyrazili přebalit Bertíka. Ve městě jsme našli výměnnou stanici a zjistili, že jsme posledně zapoměli koncovku k hadici a nemůžeme tak natankovat vodu do Bertíka. Vylili jsme aspoň odpad a vyrazil do obchoďáku koupit novou koncovku. To se nám povedlo a koupili jsme kromě ní ještě lopatu a konvici, kterou jsme nedávno rozbili. Vrátili jsme se zpátky k výměnný stanici a doobstarali Bertíka. Ti kdo se ještě nevykoupali (v moři) to dohnali tady.
Sopka Egmond
Dál jsme vyrazili směrem k sopce Egmond. Nemáme dost času na to, aby jsm eji vyšlápli, ale aspoň se zasejedeme podívat k ní,jak vypadá. Je to teda štreka. Zastavili jsme ve Stratfordu, kterej je hodně blízko. Dotankovali jsme benzín a holky vyrazili na kafe do kavárny. Kluci jsme vyrazili na sushi. Měli jsme štěstí na výbornej a levnej dlabanec. Po návratu k Bertikovi jsme zjistili, že holky štěstí neměli – všude bylo zavřeno. Zatočili jsme směrem sopka a po pár kilometrech zastavili – jen tak, aby jsme měli výhled. Ohřáli jsme si rejži se zeleninou a krevetama a nadlábli se s výhledem na sopku a s vůní čistotných telátek vedle v ohradě. Jídlo bylo výborný a Péťa si s telátkama rozumněla natolik, že nám přinesla vzorek do Bertíka na botě. Ještě jsme pokoukali, jak místní farmář převádí stádo krav přes silnici a skoro jsme viděli i západ slunce za sopkou. Nechtělo se nám ale čeka tak dlouho. Egmond byl obklopenej mrakama a koukala mu jenom špička. Rozloučili jsme se s telátkama hlasitým bučením a vyrazili zpátky na cestu směrem k „Ouklendu“.
Hledání místa na spaní
Před náma byl ještě řádnej kus cesty a potřeba najít místo na přenocování na hulváta. To byl docela adrenalin. Projíždění uzoučkejch krkolomnejch prašnejch cestiček a zjišťování, jestli se náhodou nejedná o soukromej pozemek nebo tam není zákaz přespání, není úplně naše oblíbená činnost. Zatím to bylo vždycky celkem v pohodě, dneska to bylo ale na dlouho. První tří pokusy se nevydařili a na čtvrtej jsme vyrazili uzoučkou nezpevněnou cestou, která vypadala slibně. Dál se pořád zužovala a nikde nebylo místo na otočení. Už jsme se báli, aby jsme celou cestu (asi 2km) nemuseli vycouvávat. Vyvrchoililo to miniaturním tunelem, kam se Bertík dostal tak tak. Měl po 10cm prostoru vedle každýho zrdcádka. Za ním byly ohrady a dlouho zase nic. Nakonec jsme dojeli až před vrata baráku – asi velkej ranč. Moc místa na otočení tam nebylo, ale zdálo se, že by to mohlo vyjít. Petr to bravurné zvládal. Nakonec se zadařilo i přes nedorozumnění s tichou poštou navigátorů a líznutí značky. Prvenství v líbačce se značkou už mám ale já, takže už nešlo o nic novýho…¨
Ubytování
Celou cestičku jsme si užili ještě jednou, dokud jsme se nedostali na hlavní cestu. Tam jsme zahnuli na odpočívadlo, na který původně ukazovala Péťa a našli tam ideální místo na spaní hned vedle varování o vysokotlakým plynovodu. Pokusíme se moc nedupat, aby nám to tu neřachlo J. Monča se vzručně chopila barmanské činnosti a Janča Žubrovku s džusem vylepšila ještě ananasem z konzervy. Konečně můžeme zapít odjezd ze Zélandu… Teď už je zase klídek a rozebíráme starosti všedního dne (většinou je to o h***ě :D) . Do brou