Kvačanská dolina – Slovensko

      |   

Den5

Ráno nás vzbudil budík asi v 7. V 9 jsme totiž už chtěli být na informacích a zjistit, kam vlastně a jak chceme jít. Ne, kecám, cíl byl jasnej – „Kvačanská dolina“, kterou nám poradil Terky táta. Na informacích jsme měli sraz s Dančou a Robertem, který se včera zozhodli, že se k nám připojej. Ještě než jsme dorazili, tak nám avizovali zpoždění a že si je máme vyzvednout u nich doma. Na Informacích byla moc ochotná slečna, která se s náma diskutovala o naší cestě skoro ¾ hodiny. Výborně nám poradila, ačkoliv jsme pozdějc zjistili, že moc nevěděla o čem mluví a na místech, kam nás posílala asi v životě nebyla. Vybrali jsme si jednu propagační mapu, která nakonec nebyla propagační a stála přes 3e. Vybaveni znalostma jsme vyrazili na záchod k Robertovi a vyzvednout oba dva na společnou cestu. Na místě nikdo nebyl, ale naštěstí do 5ti minut dorazili. Zaparkovali jsme auto u nich ve dvoře a přesedli do Robertova auta, který prý žere míň.

Kvačany

Slovensko 104V Kvačanech jsme nechali auto a proti radě z informací jsme střelili cestu od oka a podle rady msítních. Ještě, že jsme ji neposlechli, protože jsme si ušetřili snad 10km po asfaltce. Vyrazili jsme kolem půl dvanáctý a po pár minutách jsme už stavěli na jídlo. Byli jsme pěkně výkonná skupina. Počasí bylo nádherný a cesty krásná. Nejdřív jsme vyšplhali Prosieckou dolinou, což byla fakt praráda. Šplhali jsme po žebříčcích, po skále podél neuvěřitelně studenýhi potoko a chvílema i jím. Zajímavý bylo, že oproti předpokladům byla mnohem hezčí než Kvačanská dolina. Asi v „půlce“ cesty jsme došli k jedný hospodě na cestě, kde jsme s dali pivko a kofču. Bohužel nás chytil déšť a co bylo ještě horší – v hospodě se nesměli konzumovat vlastní potraviny. Sešli jsme teda asi o 50m dolů, kde byl drobnej přístřešek a parádně jsme se tam nafutrovali konzervama :). Robert tam dožah jeho poslední(tuším ze 4) pivko, co si vzal na cestu. Smedný mnich radler chutnal i nám.

Slovensko 125Počasí se po chvilce umoudřilo a my vyrazili dál na cestu i přes drobný mrholení. K autu jsme došli už poměrně unavený, ale spokojeni s tím, co jsme všechno viděli. Předali jsme si auta a s Terkou jsme vyrazili zpátky do kempu, kde jsme si užili sprchu a řezaný pivko z místního bufíku nakombinový s noční procházkou po pláži. Nevim, jestli je to tím, že si občas dáme trochu toho alkoholu před spaním, ale přijde mi že ve stanu se nám spí líp a líp (mluvím teda jen za sebe).

Ohodnoťte článek





Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Více informací

Cookie je krátký textový soubor, který navštívená webová stránka odešle do prohlížeče. Umožňuje webu zaznamenat informace o vaší návštěvě, například preferovaný jazyk a další nastavení. Bližší informace o použití souborů cookies společností Google je možné nalézt například na stránkách společnosti Google.

Zavřít