Dneska byl hodně zajímavej den. Máme z něj samý dobrý dojmy.
Ráno jsme vstali, s Gun jsme byli domluvený, že zavolá svojí kamarádce, která pracuje v národním parku a že nás s ní seznámí. Gun se o nás opravdu starala, dala nám snídani – kafíčko, čajíček a buchtičku (taková sladká metinka akorát s párkem). Zavolala dokonce dokonce nějakýmu kamarádovi, co bydlí poblíž parku, a ten se nabíd, že by nás tam hodil autem, když mu zaplatíme benzín. Samo jsme na to nadšeně kejvli. Pak byl trošku ještě nějakej zmatek v tom kam deme a co děláme a ještě do toho měl přijet ve 2 odpolko jeden australák, co tady má dělat na měsíc dobrovolníka (učit angličtinu). Plány se tak nějak průběžne měnili až to dopadlo tak, že jsme šli na oběd. Gun nám objednala a přinesli nějaký smažený ryby, houby a jelena (asi). Bylo to dost dobrý, jen ten jelen pálil jak sv*ňa. Sem pak musel kloktat tak pět minut a zajíst to rejží aby mě přestala pálit pusa. Do toho přijel Gunin kamarád Nun Kun a nějakej jeho kamarád. Za to jak se o nás Gun stará jsme se rozhodli jí pozvat na ten oběd. Byla to ale asi trochu dražší restaurace, protože jsme platili dohromady za 3 porce asi 400 bátů. Za nejlevnější jídlo jsme tu zaplatili jen 20 bátů. Jestli jsem to ještě nenapsal – Gun je učitelka angličtiny a je jí asi 51 let. Hodně energická pani. V mysli je pořád hodně mladá. O Nun Kunoj jsme zjistili že mu je 61. Znaj se asi 10 let a ona se ho doteď nikdy na věk nezeptala.
Jízda na korbě pickupu
Po jídle nás vzal do auta (velkej starej rezatej a děravej Pickup). Terka seděla s Gun a Nun Kunem v kabině a já s jeho kamarádem vzadu na korbě. Zajímavej způsob cestování. Dovezli nás nejdřív na farmu, kde se pěstujou orchideje. Spousta krásných a voňavých kytek tam vyselo zavěšených na drátkách.
Výrobna soch Budhů
Z farmy jsme se pohnuli za Guninou kamarádkou, co precuje v parku. Bohužel jsme jí ale nezasthli doma. Ostatní se začali vybavovat s její rodinou. Nás přišli přivítat 3 neuvěřitelně drbaví pejsci. Úplně nás olizovali o pozornost a chtěli se nechat drbat jak kočky. Taky tam měli dva papoušky a pěkný fáro pod střechou. Nicméně se připozdívalo a my s Terkou dostali strach aby jsme nemuseli hledat ubytování v parku někde po tmě. Trošku jsme to teda popohnali. Zase jsem nased na korbu pickupu a uháněli tentokrát do fabriky na výrobu Budhů. Byla ta taková hodně velká dílna kde se vyráběj betonový(pozlacený) sochy Budhy. Bežná velikost tam byla asi 3 nebo 4 metry. Na zahrádce měli ale i větší. Taky jim tam běhalo po trávníku nespočet pávů.
Výlet na chatu kdesi
Znova jsme se Gun svěřili s obavou, že nechem hledat ubytování po tmě a že by jsme měli už vyrazit. Ona na to, že už je všechno zařízený. Že jí ve 2 hodiny přijede ten australák dobrovolník a že pak všichni společně vyrazíme a přespíme u Nun Kuna. Trochu jsme se vyděsili, že jsme nechtěli otravovat dalšího člověka, ale ona nás ubezpečila, že to byl jeho nápad a že bude rád, když u něj přespíme. To se nedalo odmítnout.
Ve dvě opravdu přijel australák, dal si věci ke Gun do pokoje, kde jsme předtím spali my a vyrazilo se. Australákoj se nechtělo moc na korbu, tak se mačkal na zadní mikrosedačce s Terkou a my vzadu si váleli šunky na korbě. Ono to zase tak úplně vzadu pohodlný nebylo, ale za ten výhled to stálo. Korba byla dost špinavá od hlíny, takže jsem se pohodlně usadil až když trošku přeprchlo – dali mi igelitovej pytel místo pláštěnky a já si ho dal pak pod zadek.
Přijeli jsme k Nun Kunovi. Je to hodně zajímavej pán, kterej se hodně věnuje meditaci a má cestu dost podobnou mnichům. Mnich ale není. Žije v takový dřevěný chatrči – celkem pěkný a s tekoucí vodou. Tajímavý ale je, že hned vedle má postavenej moderní baráček, kterej je ale zasvědcenej mnichům a budhovi. Má tak krásnou čistou koupelnu, asi kuchyňku(venkovní) a jednu místnost s oltářem. Říká, že tam spí, jen když má hosty. Ty pak spěj v chatrči. Stejně jako my dneska spíme. Připravil nám na to 2 stany. Jeden pro australáka a jeden pro mě. Terka měla spát s Gun vevnitř. To jsme si pak trošku upravili a oba s Terkou nakonec spíme ve stanu na verandě před chatrčí. Dali nám do stanu matrace a deky – bude to jak v Hiltonu :-). Pak jsme vyjeli na pickupu kácet nějakej strom či co. Nějak mě to uniklo – kluk co se vez se mnou na korbě neuměl anglicky a co se dělo v kabině jsem neslyšel. Takže když borec hodil na korbu takovej sekáček na tyči(dost podobnej jedný tradiční čínský zbrani), zeptal jsem se ho na co to má, tak mi řek jen že na sekání. Doufal jsem jen že našich hlav. Naštěstí jsou Gun i Nun Khun silně věřící budhysti, takže by jsme se neměli mít čeho bát. Trakem nás vzal do národního parku, tam jsme se otočili a ještě udělali okružní jízdu po okolí. Nevěděl jsem moc co to má znamenat, ale když jsme zastavili, Terka mi vysvětlila, že cesta byla prej moc nebezpečná, tak si Nun Khun sekání nějakýho stromu rozmyslel a vykašlal se na to. Vrátili jsme se zpátky k chatrči, kde jsme po nějakým čase dostali hodně bohatou večeři. Bylo tam nějaký kůřecí, solená ryba s cibulkama(hnus), vepřový, tofu, další věci a rejže s jasmínem. Večer jsme se ještě pak šli podívat na mnichy – měli nějakou bohoslužbu. Bylo tam pár lidí… prej míň než obvykle, asi protože je den matek a všichni musej 3 dny slavit královskej pár … hlavně teda asi královnu matku. Modlitbám jsme nerozuměli, ale u prospěvování mnichu se hezky klimbalo. Pak když už začali jen mluvit, tak to začala bejt trrochu nuda, tak jsme utekli.
Buddhistická bohoslužba
Po bohoslužbě, nebo spíš recitaci nějakých budhystických prvd jsme postavili stany a ještě i chvíli povídali. Hrozně se tu o nás staraj a s Terkou jsme se shodli, že si tu připadáme trošku jak u prarodičů. Nun Khun dokonce hrál chvíli na kytaru …. i australák tu předtím hrál nějaký blues, ale pak to brzo zabalil. Měl dost kvůli časovýmu posunu. On je taky zajímavej člověk— normálně se živí na stavbách. Ale chtěl změnit povolání, tak si dělá nějakej certifikát aby moh učit angličtinu. Už to skoro měl prej ve vietnamu kdysi, ale nějak mu to nevyšlo, tak musel znova. Dobrovolničení tady je prej pro něj snadnej způsob, jak získat pez problémů praxi aby moh dostat ten certifikát. Prej že vlastně potřebuje jen aby mu to Gun podškrábla. Žádná jiná motivace nebo poslání v tom není – to mě malinko zklamalo. Všichni už spěj a my taky jdeme. Jen sjem to tu chtěl zapsat, dokud mám dnešní den v hlavě. Opravdu stál za to a pohledy z korby pickupu na místní okolí byly nádherný.