Den 10.
Ráno nás vzbudil Ondra, kterej nám přines naše nabíječky. Po dlouhým době jsme měli konečně všechno nabito. Vyrazil se do práce omluvit z dnešní šichty, že jde k lékaři kvůli drovným oděrkám, které se moc nehojí. Ještě jsme v klidu usli, aby jsme načerpali síli. Po hodince jsme to už zmákli a vyrazili do „společenské voliéry“. Ve stavení z vlnitých plechů bez oken jsou gauče a 2 velký místnosti na bydlení. Dovitř prorůstají rostliny z venčí a vůbec kompletní dojem z příbytku vzbuzuje dojem skvótu. Všechno tu ale je k dispozici a my využíváme poskytnutý zázemí k přípravě snídaně. Dáváme si tousty. Bez elektříny to v Bertíkvoi jinak moc nejdě.
Na exkurzi u česačů jablek v Motuece na Novém Zélandu
Po jídle si děláme ještě za světla exkurzi po okolí. Obdivujeme místní vlastnoručně dělanou venkovní hliněnou pec na pizu, obsypaný jabloně, kiwi sad a záchody. Zakončujeme to společnou fotkou a loučením se s Ondrou s tím, že se ještě za den, dva vrátíme. Teď už ale vyrážíme směrem Cape Farewell, což je místí mis s chráněnou oblastí divokých ptáků. Po cestě se zastavujeme na místní (Původem z Británie) pochoutku Fish&chips. Docela nám chutnalo. Ne jen nám, ale i rackům, který v nestřežený chvilce udělali nálet na Matějovu a Mončinu porci. Podařilo se jim ukrást kus rybího filéčka a pár hranolek. Zbytek jsme zachránili. Během jídla jsme se napatlali opalovacím krémem, aby jsme se při dnešním sluníčku nespálili. Po Včerejším slejváku to je příjemná změna.
Konflikt na silnici
Cestou se nám taky přihodila nemilá věc, kdy se Petrovo řízení nelíbilo jednomu místnímu kiwákovi. Nejdřív náz při předjíždění pěkně vytroubil a potom nás dokonce na silnici zastavil, aby nám vysvětlil svoje zklamání nad našimi řidičskými schopnosti a záměr předat naši SPZtku místní policii. Trochu nám to zkazilo náladu, ale jenom na chvilku.
„Mys ptáků“ a pláže
Když jsme dorazili na „Mys dobrých ptáků“, počasí se už trochu po přejezdu hor pokazilo. Bylo pěkně mlhavo a chvílema sychravo. Byl zrovna odliv a pláž byla plná řas. Voda byla hodně daleko od pláže a ani nebyla na tu dálku pořádně vidět. Obě strany pláže končily v mhlavým oparu. Překvapily nás tam akorát autobusy plný turistů, který se proháněly po pláži.
Plážování
Autobusy zahejbali z pláže nějak stranou – bylo tam i turistický značení, tak jsme se vydali za nima. Prošli jsme se asi 10min místní vegetací a vyšli jsme mezi písečnýma dunama na další pláži. Asi díky včerejšímu dešti byla pláž skoro netknutá. Nikde ani stopa a písek byl úplně přírodně tvarovanej větrem a vodou. Pláž byla obrovská na všechny strany. Nekonečný neporušený plochy písku končili až v mlhavým oparu. Člověk nedohlíd na konec. Mělo to opravdu zajímavou atmosféru. Prošli jsme se po pláži, udělali spoustu fotek a pomalu se vrátili k autu.
Pobřeží, kopečky, zelená travička a útesy
Následovala zastávka ná krásným místě jedný soukromý farmy. Všude krásný pahorky plný kraviček a oveček. Zelný vršky se lámaly až na kolmých útesech u moře, kde byl parádní výhled na skaliska a dokoce jsme ze shora viděli i tuleně. Chvilku jsme naháněli ovce, aby jsme udělali hezký fotky, pokoukali jsme na može a útesy a vyrazili dál. Byla to zase jiná pláž, na kterou se šlo asi 20minut z parkoviště. Už cesta na pláž byla úplně neuvěřitelůná. Člověk si připadal úplně jako v jiným světě. Všude krásný zelený vršky s ovcema jak vystřížený z nějakýho propagačního materiálu. Pláž zase obrovská s písečnýma dunama na začátku. Obrázek jak malovenej. Cestou tam jsme potkali turisty, který jsme dneska už dřív viděli – informovali nás o tom, že na pláži viděli maličký tuleně na dosah ruky.
Tuleni
To holky povzbudilo tak, že se k pláži vidali běhěm. Pláž nádherná a skutečně jsme tam tuleně našli. Udělali nám dokoce i akromatický představení. Tuleňatka spolu vyváděli asi 2 metry před náma. Vidět z takový blízkosti mláďata tuleně byl fakt zážitek. Sice byla už skoro tma, ale i tak se nám podařilo pořídit nějaký to video. Stálo by to za delší popis, ale radšoi se tomu vyhnu, nebo mě tu moji spánkuchtiví spolucestující ukamenujou. Z pláže jsme se vraceli už za šera. Následoval nástup do karavanu a hledání místa k přenocování. Dneska spíme mimo kemp na divoko. Doufejme, že nedostaneme pokutu. Ze silnice nás vidět není, tsak to snad dobře dopadne. Jakmile jsme dojeli, začalo zase občasně pršet. Jen ať se vyprší, aby zítra zase bylo hezky. Matěj to zařídí …
