Den 8
Ráno jsme se vzbudili ještě před budíkem. Nasnídali jsme se a asi hodinku čekali, než vstanou ospalové, aby jsme se mohli tozloučit. Mezi tím jsme naplánovali výlet na Popradské pleso. Venku trochu chvílema popršívá, tak to snad bude lepší než včera.
Lepší počasí na Popradském plesu
Vyrazili jsme na zubačku – překvapivě zase na poslední chvíli. Tentokrát jsme to ale už nemuseli naštěstí hledat a jeli jsme na jistotu. No, teda až na to, když jsem se zakecal a jednou špatně zahnul – no to se stává. Koupili jsme zpáteční tiket a vyrazili. Nahoře bylo trochu lepší počasí než včera. Kousek jsme se prošli kolek Štrbského plesa, což jsme včera dost zanedbali a otevřeli si u něj tuňáčka. Terka ryby už nemůže moc vidět, ale mě docela chutnal. Po jídle jsme už razili směr Popradské pleso. Cesta byla parádní – ne moc náročná a s krásnýma výhledama. Sem tam svítilo sluníčko a hory byly magnificentní. Trasa poměrně lehká – jen 200 metrů převýšení. Cestou jsme si nejdřív moc nepovídali, pak zase povídali a nakonec zase moc nepovídali. Konec byl ale dobrej – to jsme si povídali :). V půlce naší trasy na Popradským plese byl penzion s restaurací. Dali jsme si tam luxusní kapustovou polívku(čti zelňačku) . Zase začalo pršet. Naštěstí se brzo umoudřilo počasí a my se vydali na druhou půlku naší dnešní skoro 10km trasy. Do první půlky jsme šli vysoko a měli rozhledy, cestou zpátky jsme pak šli dolinou a viděli potoky, lesy a tak – prostě krásná příroda. Po návratu ke Štrbskému plesu se mi stalo už po druhý, že jsem se zakecal a zahli jsme nějak úplně špatně na jinou cestu. Naštěstí jsme si toho všimli brzo a tak zacházka nebyla nijak velká.
Měli jsme asi hodinku a půl do odjezdu Zubačky, tak jsme se rozhodli si doobejít Štrb.Pls. ale nějak se nám to „nečekaně“ zase nepovedlo. Zakempovali jsme totiž na kamenech přímo u vody a zabředli do diskuze a plánování. Svítilo sluníčko, byl krásnej výhled a jediný, co nás občas vyrušilo byly nebojácný kachničky, co nám skoro okusovaly boty. Oritentačně jsme koukli na hodiny a zjistili, že už je čas jít. Zubačku jsme zase chytli akorát v čas.
Návrat z Popradského Plesa
Dole jsme opět nasedli do našeho motorového oře. Cestou domů jsme zastavili ještě do obchůdku s místníma sýrama. Koupili jsme si brynzu a konečně i žinšicu(Ovčí mlíko). Žinšicu jsme ochutnali hned v autě – je úplně vynikající. Doma jsme se vyprďálovali z auto a teď Terka vaří večeři. Budou brambory s brinzou. Prozatím je asi nejdražší a nejhorší, kterou jsme si tu koupili. Je ale dobrá – jen prostě není tak skvělá jako ty předchozí. Už to tu začíná krásně vonět smaženou cibulkou, tak já asi na chvíli odložim deník a půjdu se kouknout, copak skvělého se tam připravuje.
Brambory s vejcem byly vynikající, opravu přišly k chuti. Po jídle jsme ještě koukli na plán na další den. Bylo trochu náročnější najít něco, cestou domů, kde by jsme nestrávili celej den, ale nakonec se povedlo – aspoň jsme si mysleli. Stavil se za náma majitel a domluvili jsme se, že ráno do deseti vypadneme. Pan majitel je docela sympaťák.
Večer jsme se koukli na filmek a upadli do bezvědomí.