Ráno asi v 9 hodin jsme dorazili na místo určení. Podle původního plánu jsme měli ve městě zůstat celej den a dokonce přespat. My jsme se ale nakonec rozhodli, že radši než město, tak se dřív přesuneme na Lofotenský ostrovy, kde to bude daleko hezčí a zůstanem tam někde v hostelu, nebo že se prostě budem opalovat celou noc někde na pláži.
Trajekt z Bodo na Lofoty – Moskenes
Zjistili jsme si teda kde staví loď / trajekt která tam jede a že jede asi za hodinu. Vydali jsme se teda tam, ale tam nějak nikdo nidke nebyl … okýnka zavřený a tak. Loď tam ale byla a i nějaký auta čekající na převoz. Zeptali jsme se teda jednoho pána. Byl to Švéd a řek nám, že dneska na Lofoteny nic nejede a ani zítra ne. Že ještě není turistická sezóna a tak. Dokonce nám to ukázal na rozvrhu. No to nám celkem kazilo plány. Vydali jsme se teda na turistický informace, kde nám řekli, že to není pravda a že jedna loď jede asi v půl pátý večer a že tam jede 3 hodiny. To už bylo lepší, ale i tak to byla zbytečná ztráta spousty hodin – v Bodu totiž opravdu nebylo moc k vidění.
Předražený ceny půjčení auta v Norsku
Urodil se nám v hlavě ještě jeden plán, zainventovat a půjčit si na jeden den auto. Řek jsme si, že by to na den mohlo stát tak 50eouro, tak to by bylo 25 na každého a mohli by jsme spát v autě a tím pádem na Lofotenech neplatitit za hostel. Už jsme se totiž definitivně rozhodli, že ubytování, který jsme tam měli zařízený nevyužijeme. Zjisitili jsme si teda kde je nejbližší půjčovna a zeptali se tam. Vysvětlil sem jim že chci auto na jeden den, pučit v Bodo a vrátit další den večer v Tromso. Oni, že samozřejmě – že to není problém, ale cena, že by byla 6000NOK. No to je víc než českej průměrném měsíční plat. No a on jako že to auto ještě musej pak dostat zpátky a že si na to musej najmout letadlo :D. No tak na to jsme se jima samo sebou vys..li. V další půjčovně nám řekli asi polovinu, ale i tak to bylo nepřípustně drahý. Vrátili jsme se teda na turistický informace a zjišťovali kam by se dalo v Bodo jít a jak strávit den, než nám pojede loď. Bylo nám předloženo pár zajímavých možností, ale ta nejzajímavější bohužel byla trochu časově riskantní, tak jsme se rozhodli jít jenom na horu za městem, odkud by měla bejt hezká vyhlídka.
Výlet na horu za Bodo
Prošli jsme podle mapy celý město a vyškrábali se na horu. Musim říct, že to předčilo všechny naše očekávání. Nejdřív nás čekal nádherném výhled na Lofoteny, pak další výhled na horský jezera, místní vegetaci a na město ze zhora. Prostě nádhera – jukněte na fotky. Pak už jsme neměli moc času a museli se vrátit k lodi. Cesta dolů byla o dost rychlejší, takže jsme v Konečným výsledku ještě na loď asi hodinku čekali a smažili se na sluníčku. Už tam čekali i nějaký lidi. Rozhod jsem se pro jistotu ještě někoho zeptat. Byl tam takovej párek turistů, měli karimatky a vypadali jako batůžkáři stejně tak jako my. Tak jsem se jich zeptal – byli moc milý — vůbec asi první milý Francouzi, který jsem v životě potkal. Říkali, že byli na informacích stejně tak jako my a že maj ty samý informace. No šli jsme na loď, která tam už čekala a zjistili jsme že tam, že je to opravdu naše loď. Já jsem si neměnil vůbec žádný peníze a tak jsem dost uvítal, že chlápkovi u kterého se platili lístky se za pasem houpal přístroj na platbu kreditkou. Na Norsku je vůbec hezky, že kreditkou můžete platit fakt všechno. Zaplatili jsme teda dalších 20e a šli jsme dovnitř. Byla to teda o dost menší loď, než jsem byl zvyklej, ale i tak velká na to aby nebyli vlny cejtit. Výhled z lodi na okolní ostrovy byl fakt fantastickém – jen bylo trochu větrno, tak jsme to nakonec vzdali a šli chrápat dovnitř.
Moskenes – jižní cíp Lofotských ostrovů
Za 3 hodiny jsme se dostali Do sílové stanice Moskenes na Lofotenských ostrovech. Bylo už celkem pozdě, tak jsme se rozhodli najít ubytování hned. Rozhodně to totiž nevypadalo na to, že by jsme se opalovali celou noc – na to ještě bylo brzo aby slunce mělo sílu celou noc – nebyla tma, ale teplo od slunce teda rozhodně taky nebylo.
Ubytování
Vydali jsme se teda najít nějakej hostel. Už předběžně jsme měli na internetu něco hrubě najdenýho, tak jsme věděli asi kterým směrem by jsme měli tak přibližně jít. Vydali jsme se teda do nejjižnější vesnice, která byla tak 4km daleko od přístavu. Byla to vesnice s nejkratším názvem na světě. Jmenovala se “A“. V průvodci jsme si přečetli, že v horách sou nejrůznější chatky a že se tam dá celkem za levno přespat…mnohem levněji než hostel. Po delším vyhledáváním a vyptávání různejch lidí, který neuměli anglicky, neb nevěděli, jsem zjistili, že by jsme museli bejt členy nějakého kluby abychom tam mohli přespat, navíc obchod, kde byli klíče k vyzvednutí byl už bohužel zavřenej. Pozjdějc jsme se dověděli, že nikdo za ty chatky pořádně neplatil, tak to udělali jen pro členy. Je to totiž hodně finančně náročný vrtulníkem do hor tahat dříví a zásoby. No rozhodli jsme se teda pro hostel – nic jinýho nezbylo. Ten jsme nakonec našli a po nějaký konverzaci s německýma rybářema jsme s i zavolali majitele, kterak nám řek, že si máme jít rovnou dovnitř do pokoje a že za náma za chvíli přijde. Hostel stál asi 25 na noc plus něco za čistý povlečení – neměli jsme spacáky, tak jsme to museli zaplatit. Ve výsledku 30e za noc – 900Kč což je ale na Norsko stále nádherná cena. Majitel přišel se svoji ženou – byl to pár okolo 50 let. Oba dva hrozně sympatický. Chvilku jsme si povídali – pán uměl mluvit plynně anglicky, německy, norsky a Italsky. To bylo pro Fidorku super – aspoň si zase jednou pokecala. Majitelé znali dost čechů, kteřý tam za nima prej jezděj každoročně rybařit. Byl sem dost překvapeném, že maj češi fakt dobrou pověst. Prej ho pozvali na nějaký pivo a na večeři. Pak tam nachytali tolik ryb, že ani všechno pivo nevypili a neměli na něj ani místo aby ho vezli do čech, tak mu nechali sud piva :-D. Abychom ukázali, že i my jsme dobrý reprezentanti našich národů a protože byli opravdu milý, tak jsme je pozvali na víno, který nám ještě jedno zbylo z letiště. Místních německých rybářů jsme se zeptali, jestli by nám neprodali nějakou rybu, že by jsme si udělali k večeři. Oni se jen usmáli a dali nám celej balík už zpracovaných rybích filet – ryby dneska vytažený z moře. Bohužel jsem neznal název tý riby v angličtině tak nevim ani co to bylo. Ale bylo to bez kostí a opravdu měký světlý maso. Po sprše za náma už přišli majitelé hostelu. Povídali jsme a otevřeli to víno. Alkohol je v Norsku fakt drahej, navíc jak jsme pak zjistili, maj víno opravdu rádi tak to ocenili. Moc toho ze slušnosti nevypili, ale popovídání to bylo vynikající. Pán nám za to slíbil nějaký zmražený čerstvý ryby na ochutnání. Konečně jsem se taky dozvěděl, popravdě, proč je alkohol tak drahej …. Norové prostě neuměj alkohol tak dobře zpracovávat a pak se chovaj jak zvířata. Pán říkal, že od doby, co zavedli tyhle omezení, že se jejich společnost o moc zlepšila. Že prostě tolik nepijou a o to se víc pracuje všechno jde dopředu mnohem rychleji. Dřív bylo prej běžný, že chlastali na ulicích, tancovali do bezvědomí a všechno jim bylo buřt – jak indiáni a ohnivá voda. Tak jsme se dozvěděli, že voda je pitná naprosto všude a že tam neplatěj tak jako u nás za litry, ale plátí se za vodu měsíčně. Nezávisí kolik vody proteče – takže některý kohouty sou jednoduše otevřený furt. Později jsme se dověděli, že platba za vodu činí asi 7NOK za měsíc – asi 30Kč. Asi jediný co je v Norsku levný :D.
Čerstvé ryby k večeři rovnou z prutu
Naši hostitelé nám pak na naše požádání obstarali aspoň olej a nějakou sůl abych měli jak ryby udělat – víc po ruce nebylo. Část ryb jsem usmažil se solí, část jsme se solí uvařili. Hotový maso jsme pak dali do bramborovejch placek a jedli. Musim říct, že dlabenec to byl fantastickej! Takhle dobrou rybu sem snad ještě nejed a to byla jen se solí :-O. Ještě jsme něco nechali na ráno a šli spát.
