Přistání v Kaou bylo luxusní, ne jen, že jsme viděli celý město jak na dlaní(parádní viditelnost), ale byl to zážitek i díky tomu, že v Kao je jedno z mála letišť kde letadlo přistává uprostřed města takřka mezi barákama. Navíc jsme mockrát viděli startovat a sedat letadla, tak teď jsme to měli z druhý strany. Vystoupli jsme z letadla a procházeli klasickou kontrolou víz a pod. Mě si namátkou samo vybrali, že mi prohledaj zavazadla – zrovna když jsem převážel japonskej meč. Asi jsem vypadal trochu nápadně, když mi z krosny koukala metr tyč a druhou dlouhou krabici jsem nes v ruce :-D. No řek jsem jim na rovinu, že mám uvnitř měč a hned jsem se jim i pochlubil a vytáh ho na ně. Oni znalecky usoudili, že je to opravdu jen kopie a že je to v pořádku. Ještě se mě zeptali co mám v tý krabici, ale už se radši ani nechtěli o tom přesvědčit :). Takže jsem celkem bez problémů prošel. Ještě že se mi nekoukli do igelitky, kde jsem měl asi 5 pirátských DVDček z Číny :-P. Cestou domů jsme si s Jirkou vzali na půl cesty metro a na půl tágo. To bylo porvé, co jsme v Kaohsiungu vyzkoušeli zdejší nový metro….sme si to stylově nechali až na poslední den. Zbytek dne se jen balilo a hned jsem meč a plakát balíkem poslal domů abych se s tím už na letištích nemusel trápit. Jirka poslal zase velkej balík a v sobotu ještě jeden. Celkově v balících do Čech z TW poslal snad už 90kg.
Balení a poslední den v kaohsiungu
V sobotu jsme dobalili dojeli koupit lístky na autobus do Taipeie, došli si na suši a na Největší budovu v Kaohsiungu – Building 85. Tam jsme taky byli poprvé až poslední den. Byl nádhernej výhled, tak jsme si to užili. Jen jsme pak málem neztihli autobus do Taipeie. Bylo to tak, tak. Všeobecně ale bylo zajímavý si uvědomit, jak jsme byli vykulený, když jsme poprvé přijeli a teď na konci, že jsme si už byli naprosto soběstaný a dovedli se domluvit i v Čínštině. Přijemnej pocit. Jsem ještě zapoměl říct, že jsem byl sám – bez čínsky mluvící osoby vrátit půjšenej skútr a proběhlo to úplně v pohodě.
