Kolem desátý jsme vstali jak bylo plánem, zabalili si na celodení výstup na Japonskou posvátnou horu Fuji a já si dal ještě pořádnou lázeň a kafíčko. Vybavení jsme měli už připravený včetně rukavic(nahoře je kose) a baterek pučených od hostelu(taky tam je v noci tma). Do baterek jsme si ještě dokoupili náhradní monočlánky aby nás nic nepřekvapilo, takže jsme měli všechno a ve 12 jsme mohli vyrazit na autobus, kterej nás dovez do pátý stanice na Fuji, což je už nějakých 2000m.n.m. Oproti Kawaguchiku(800), kde jsme byli ubytovaný, to byl celkem skok, ale my jsme nic necejtili.
Výstup na Fudži
Autobus nás dovez na námestíčko, který fungovalo jako seřadiště pro lidi, který šli šplhat. Takže bylo možný vidět tlupy rozcvičujících se japonců a podobně. My jsme byli nezávislí, takže jsme vyrazili. Prošli jsme kolem koní a vyrazili k šestý stanici. Ta nebyla daleko, aspoň nám to tak přišlo, protože jsme byli ještě čerství. Nahoru nás ještě pár stanic čekalo. Nejhornější byla 9. Vylézt Fuji fakt není prdel a tak jsme to museli pořádně naplánovat. Řekli jsme si, že by jsme chtěli nahoře vidět východ slunce a od toho se to všechno odvíjelo. Fuju má skoro 4000m.n.m. takže se doporučuje strávit pár hodin v 8 mém stanovišti. To jsme měli naplánovaný i my. Takže náš plán byl vyrazit kolem polene, se stmíváním aby jsme dorazili na osmičku, tam přečkali pár hodin a kolem 2 ráno vyrazili na vrch. Mysleli jsme si, že tyhle stanoviště umožňujou prostě posedět pár hodin v teple grátis, ale to jsme se šeredně zmýlili. Začalo to tak, že Jirka byl pořád napřed, asi si užíval svoji znovunabytou fyzičku. Nakonec se nám úplně stratil, za sož jsme na něj byli pěkně naštvaný… V takovejhle méstech prostě musí skupina držet pohromadě. Cestou nahoru jsme se seznámili se skupinkou japonských studentů Taiwanských lidiček a pod. Odpojili se od nác v prvním baráčku v osmém stanovišti. My jsme ale neměli Jirku, tak jsme ho šli hedeat, kam se asi zatoulal. Došli jsme až k poslední ubytovně, kde taky nebyl a navíc si řekli o 5500yenů za noc(pro představu 3 noci v hostelu v Tokyu – asi 750Kč). Vzhledem k tomu, že jsme na Jirku byli solidně naštvaný, že jsme kvůl němu museli platit takovou pálku, tak jsme se rozhodli tam ubytovat nezávile na něm. On pak po chvilce přišel s tím, že se byl prostě podívat nahoru. No tohle jsme už dořešili a Jirka se nakonec omluvil a uznal, že jsme o něj měli strach.
Ubytování na Fudži
Teď k ubytování – zkrátka nic moc. Palandy, nepovlečený, navlhlý deky, všude strašná kosa. Venku bylo kolem 10°C a v baráku žádná izolace – prostě jen prkená stavba, takže jsme uvnitř spali normálně oblečený. Ještě předtím jsme se ve společné tradišní japonský místnosti najedli – měli jsme svoje, protože jak jsme byli poučený, tak tam je všechno nehorázně drahý. Najedli jsme se a já si šl zahřát nohy k ostatním hostům a majitelům k uhlíkům, který byly rozpálený uprostřed místnosti. Musel jsem nejdřív ale projít nějakým obřadem. Bylo mě řečeno, mě u ohně neznaj a tak so nejdřív musim sundat ponožky a v ruce je sušit nad uhlíkama. Očividně jim můj smrad ani nevadil, takže v poho. Teplo na nohy jsem uvítal.
Výšková nemoc – z převýšení
V 8 se zhaslo a šlo na kutě. Vstávání jsme měli na 3 ráno aby jsme to ještě stihli na východ slunce. To v podstatě nebyl ani problém v zhledem k tomu, že jsme spali v nadmořské výšce přes 3000m.n.m. Jak jsme lehli, tak nás začala bolet hlava a já jsem celou noc neusnul. Je tam vážně rozdíl v hustotě kyslíku a navíc úplně jinej tlak. Všichni jsme začali strašně prdět a mě s Němdou se do toho ješte udělalo blbě. Já jsem to nakonec asi odnes nejvíc. V noci jsme se poblil a vážně jsem uvažoval, jestli nepudu rovnou dolů.
