Den XVII.
Už včera jsme si zaplatili tour po jezerech kousek za Tulumem ve vesničce Muyil. Místní komunita domorodců tu má v podstatě vytvořenou monopolní cestovku Sian Ka´an. Vozí turisty do svojí vesnice, vedle který mají obrovský jezera, kam nikdo jinej, kromě nich nesmí – je to taková jejich vlastní přírodní rezervace. Doporučuju se kouknout na jezera na snímcích ze satelitu na GoogleMaps. Najdete je jižně pod Tulumem vedle vesnice Muyil. Jezera jsou obrovský, voda v nich průzračná a tím že jsou hodně mělký, mají nádhernou barvu. Voda v nich má několik odostínů modrý a azurový.
Kancelář Sian ka´an je na náměstíčku naproti kousek od autobusáku pře silnici. Včera nám dali na výběr několik tripů. Vybrali jsme si půldení projížďku po jezerech na motorovým čluna asi za 1100 pesos. Cena jehodně vysoká, ale maj hold monopol. Dovezou člověka od kanceláře autem až do Muyilu ke člunům. V Muyilu jsou taky vykopávky – to byla další alternativa. Nicméně jsme zjistili, že to by byla celkem blbost, protože do vykopávek stojí vstupný asi jen 36 pesos a člověk se tam snadno dostane sám. Za 1100 by to tak bylo hodně předražený. V obou tripech byla snídaně a oběd, Než jsme došli vybrat bankomatu, všimli jsme si, že tam nabízejí i výlet na mořským kajaku, kterej je levnější (750pesos). Nám Kajak přišel úplně super možnost, tak jsme se na to začali hned vyptávat . Jsou 2 varianty – jedna kratší 3 hodinová a jedna delší asi na 6 hodin – kde je stejná trasa jako na motorový lodi. Obě varianty jsou stejně drahý. My samo chtěli tu delší. Delší varianta totiž obsahovala i koupání ve vodním přírodním tunelu s proudem. Trochu nám to borec rozmlouval, ale viděl, že jsme na to natěšený, tak říkal, že to není problém a že uvidíme na místě. Na Google Earth nám ukázal že celej trip dohromdy má asi 20 km. Není to žádná Vltava, tak dá asi pádlování pěkně zabrat. Nicméně budeme mít dvoj kajak tak by jsme měli bejt celkem rychlý….Jediný blbý na tomhle tripu je to, že se musíme do Muyilu dopravit samostatně a nedostane ani najíst. Nám to je ale šumák. Vodu jsme si nakoupili a tuňáky taky….
Kajak na jezeře v Muyiluu
Ráno vstáváme před sedmou, aby jsme vyrazili na autobusák a koupili bus na 7:50. Cesta trvá asi půl hodiny a my máme být na místě v 9. Všechno na pohodu zvládáme. Autobus je teda skoro plnej, ale my se vešli. Jsou Vánoce, no.
Dorazili jsme do Muyilu a chvilku hledali májskou kancelář Sian Ka´an. Našli jsme ji po chvilce. Nic ve vesnici skoro není, tak to nebyl problém. Orientují se tu podle retardérů a kancelář je za třetím od Tulumu. Průvodce už na nás čekal. Vypadal dost naštvaně, asi protože mu nikdo neřek, že chceme podniknout delší trasu. Povídal něco ve smyslu, že borci v kanceláři věděj prd o tom, jak ta tůr vypadá a že je to hodně náročný, ať si to rozmyslíme. Asi chtěl bejt na oběd doma a my mu udělali čáru přes rozpočet. Každopádně jsme zjistili, že dneska jsme na kajak jediný a pojedem teda jen my tři – Já s Terkou na dvoukajaku a průvodce na singlu. Připravili jsme se, natřeli, přebalili, zasypali a dovezli nás autem asi 500 metrů k jezeru – ona je to v podstatě asi prý obří cenota… Tam už parkovalo kolem desítky motorovejch člunů. Kajaky mají jen asi 4 – dva dvojáky a 2 singly. Asi o to není velkej zájem.
Průvodce pořád mrzutost neopustila, zato se s chlapáckýma gestama zdravil se všema ostatníma Májema – členama místní komunity a kolegama z cestovky. Konečně jsme dali kajaky na vodu a vyrazili. 
Voda byla nádherně čistá. Vzali jsme to doprava (pro ty co koukaj na satelit) podél břehu, kde je tráva a tím i menší vlny. Následně jsme kanálem přejeli do většího jezera, kde nám borec ukázal, že musíme na druhou stranu. Snažil se nás vystrašit, ale nepovedlo se mu to. Na druhou stranu jezera to je asi 4 km a my byly odhodlaný a plný síly. Nakonec teda souhlasil.
Jeli jsme celou cestu proti větru a vlnám, tak to šlo pomalu. Kolem jsme ale viděli nádhernou přírodu – lítali tam třeba ve velkým orli. Vyloženě jsme si to užívali – i to pádlování. On asi míň – vypadal nasraně, že musí makat víc za stejný prachy. Kolem nás jezdili motorový čluny stejnou trasu. Kolegové to měli odbytý mnohem rychlejc :).
Plavání kanálem mezi jezery v Muyil
Na nejvzdálenější místo naší cesty jsme dorazili před dvanáctou – tedy za necelý tři hodiny. Říkali jsme si, že to byl super čas na to, že jsme celou dobu jeli proti větru a vlnám. Průvodce nás ale schladil s tím, že jsme jeli po proudu – zpátky, že to bude horší. Nevadí – vytáhli jsme kajaky na břeh a podívali se na místní májskou ruinu, která kdysi sloužila jako celnice pro zboží z Guatemaly do Tulumu. Je to takovej malej baráček uprostřed ničeho. Museli sem všechny šutry navízt. To bylo celkem působivý. Míň působivý bylo už čůrání přímo za staletým artefaktem :).
Následně jsme si skočili do kanálu mezi jezerama. Je úzkej asi na 2 metry a je tam stabilní proud. V podstatě se jen necháte unášet proudem a nadnášet vestou a obdivujete okolní přírodu. Všude kolem jsou mangrovníky, nad hlavama lítaj čápy a orli chvílema nám i krásně svítí sluníčko. Plave se tam celkem dlouho (na to že nám je ve vodě trochu zima) – asi 15 – 20 minut. Pak vylejzáme z vody kolem smečky ryb a po dřevěných chodníčcích se vydáváme tundrou (tak tomu říkaj) zpátky ke kajakům. Všude kolem jsou močály a tráva – ta je prý tak ostrá, že se tam nedá chodit.
U kajaků vytahujeme po česku tuňáky a tousťák. Nabízíme i průvodci, kterej sebou nic nemá, ale nechce. Kolem nás procházejí turisti z motorových člunů a přejí dobrou chuť. Trochu trapas, ale nám je to buřt – jsme rádi, že s nima nemusíme být na lodi. říkáme si, že na motorový lodi to musí být nuda a hlavně, že celej trip musí být hrozně kratičkej. Ty tři propagovaný hodiny jsou asi včetně snídaně a hodinovýho obědu. To nám přijde za 1100 pesos hodně špatnej kšeft. I ty kajaky jsou dost drahý, nepřišli jsme ale na to, jak to provést jinak bez cestovky – asi by to tu ani jinak nešlo- hold monopol.
Po jídle nasedáme na kajaky a vyrážíme. Zpátky jedeme po větru a Vlnách. Oproti předpovědi průvodce to jde neskutečně rychle a zpátky na počátečním místě jsme snad za polovinu času. Těch 20 kiláků jsme zvládli za dobu od 9ti hodin do necelých tří. Takže necelých 5 hodin a to včetně koupání v kanálu. 🙂
Loučíme se s naším lehce nesympatickým průvodcem, kterej nám toho v podstatě za celou dobu moc neřek – jen něco málo o ruině na cestě a ukázal nám kudy jet….
Ruiny Muyil
Po převlíknutí na sociálkách kanceláře Sian Ka´an se vydáváme na místní Muyilské ruiny. Bez problémů to stíháme sami (je to jen 200metrů od kanclu) a jen za vstupní poplatek asi 36 pesos. Místní ruiny nejsou až tak působivé, ale jsou zajímavé tím, že jsou uprostřed džungle. Je to taková symbióza s přírodou. Někde stromy prorůstají skrz. Chceme jít ještě dál za ruiny, kde je vybudovaná rozhledna a cesta až k jezeru. Za tuhle cestu ale musíme zaplatit dalších 50 pesos. To už je dneska 3tí vstupní poplatek na hrozně malý oblastí. Něco je hold federální něco místní a něco komunitní, no. Nezmůžeme nic. Cestou z rozhledny jsou 3 jezírka – jsou to teda spíš takový kaluže. Když hodně prší, je tady všude voda. Ta jak odejde, zůstávají jen tyhle jezírka a v nich uvězněný rybky. Ty se nám podařilo parádně nafilmovat vodotěsnou kamerkou. Z rozhledny je úplně nádherný výhledna okolní les. Schody jsou malinko krkolomný, ale vylézáme z džungle nad stromy a vidíme až na jezero.
Jen toho času moc není. Za chvilku na nás volá ze spoda správce/borec co prodává lístek, že už je pozdě a zavírá se krám. Musíme se teda pobalit a vypadnout. Nicméně jsme stihli všechno, co bylo ve 3 tour s cestovkou a to jen za cenu těch kajaků. Byl to parádní den.
Cesta z Muyil do Tulumu
Teď byl čas na návrat. Postavili jsme se na silnici a začali stopovat colectivo. Problém byl v tom, že žádný nejelo. Po asi 10ti minutách se nám překvapivě podařilo stopnout celej autobus. Zaplatili jsme po 25pesos a svezli náš až do Tulumu.
Tulum
Po návratu jsme museli pořešit organizační věci, jako dát vyprat prádlo a najíst se. Oboje jsme zmákli a k večeři si dali i parádní Mojito. Lepší jsem asi ještě neměl. Terka klasicky Micheládu a oba k tomu ještě pivko. Terku už nějak začínali bolet ruce. To se ale dalo očekávat – makala celej den jak ďábel- pádlování ji bavilo. Přišli jsme na hostel a trochu odpadli. Pak jsem se asi po půl hodince probral a zjistil, že Terka má problém s pažema. Hrozně ji začaly bolet. Nebylo to nic jako namožený svaly, ale vyloženě ukrutná bolest. Začali jsme rychle řešit co a jak – nějakej ten Voltaren – to ale nepomáhalo, pak naštěstí pomohli 3 malý růžový zázraky. Brufáč je jeden z nejlepších vynálezů století. Vygooglili jsme, že to může být z nedostatků vody a vyplavením minerálů. Oboje by se dělo. Celej den jsme se potili a pili jsme jen hodně málo bohužel. Nasadili jsme teda ještě ionťák a zítra snad bude dobře. Ještě mě do toho vyděsila Káťa – Slovenka tady v hotelu, která přišla s tím, že všechny dálkový autobusy jsou beznadějně vyprodaný a hostely zrovna tak. Teď ale nějak není prostor to řešit. Cobá je odsud jen kousek, tak se tam snad zítra nějak dopravíme. Sice jsme se snažili změnit rezervaci, abychom mohli zůstat ještě o den dýl v Tulumu, ale z hotelu Sac Be v Cobě se nám vůbec neozvali – ani z Dolores Alba Chichen Itza. Teď doufáme, že nám rezervaci nezměnili a jen nám prostě nenapsali, že to udělali. To by jsme byli asi nahraný. Uvidíme zítra no. Snad bude Terce dobře, snad se dokážeme dostat do Coby a snad budeme mít kde spát. Obyčejně míváme štěstí, takže předpokládám, že i tentokrát všechno vyjde. Jsme v civilizovaným světě a peníze tu řešej snad každej problém. Při nejhorším vezmem taxíka a když nebude ubytování v Cobě, vrátíme se do Tulumu. Tady něco seženem. Hlavně aby Terce bylo zítra líp. Naštěstí jde jen o svaly a pravděpodobnou dehydrataci. Není to nic, co by nespravil nějakej ten den klidu a případnej růžovej zázrak. Pokud vše půjde dobře, tak minimálně příští 2 dny budem bez internetu. Další 4 dny budem pak na Chcien Itza a tam netuším, zda budeme online, takže se příště ozveme, až to zase půjde. Nemějte o nás strach, všechno je v pohodě.
PS: Ráno je to už v pohodě, zavodnění pomohlo a Terku už tolik paže nebolí. Asi to byla opravdu nějaká svalová křeč z nedostatku tekutin a minerálů. Musíme se víc hlídat.