Dnešní den byl ve znamení cestování po Kaohsiungu. Už na odpoledne jsme měli domluvený výlet organizovaný tady mezinárodní kanceláří(ti se o nás starají v rámci školy). Sice jsem měl naplánovanou školu na stejný čas, ale vzhledem k tomu, že to pořádala škola, nechal jsem se omluvit :P. Vypadalo to asi tak, že jsme zaplatili každý 100NT a asi ve tři hodiny vyrazili patrovým autobusem na projížďku městem. Nejdřív jsme dorazili k pobřeří a dali nám tam rozchod asi na hodinu – to bylo trochu nešťasný, protože jsme to tam už znali a protože tam nebylo vůbec nic k vidění, jen pár předražených restaurací. Tak jsem čas využil alespoň komunikací. Seznámil jsem se s jedním Japoncem. Má těžko zapamatovatelná jméno, tak si nechá říkat zkráceně Hiro. Docela dost jsme toho probrali a já se ho zeptal, jestli by nám poradil a pomoh, až se vydáme s klukama do Tokia. Samozřejmě, že neodmít, tady jsou všichni asiati hrozně slušný a neodmítnou jakoukoliv prosbu.(další otázka je jestli ji vážně dokážou splnit). Ještě jsme se bavili o dalších věcech, ale asi pro vás nic zajímavého. Možná jen to, že jsem použil v konverzaci jednu z vět, které byli na dárku, co jsme dostali s Honzou na rozloučenou(byl to mnohojazyčný toaletní papír). Zamachroval jsem,že si pamatuju japonsky větu: “Toile va doku de suka“ .. aspoň myslim že to tak bylo…a znamená to – Kde je tady toaleta? …Nakonec mi porozuměl a já byl rád, že jsem tak mezinárodní 😛 . Dál nás zavezli k (nevim jak se to píše snad takhle) Changaishekovu memoriálu … obrovsky naddimenzovaná budova, něco jako budovy stavěný u nás za komunismu, který se stavěli jen z jediného důvodu aby ohromili svojí velikostí a prostorovou velkorysostí … je jich tady dokonce po Taiwanu víc … už vim o další v Taipeii. Mimochodem tenhle pán byl jejich vůdce a politik … dost se k němu vzhlíží a je i na penězích….myslim, ale že se teď od toho začíná malinko upouštět a zjišťujou, že zase tak bez chyby nebyl…..zkrátka jak to u politiků bývá. Tady jsem zase docela poklábosil s Taiwancem Martinem o mým problému se skútrem … podle mých předpokladů mi poradil asi jako ostatní tzn, skoro nic o tom nevěděl a doporučil mi ať si nějakej zkusim pořídit v sekáči. Dobrá rada nad zlato.
Zase jsme nasedli do autobusu a jezdili křížem krážem městem … k tomu nám pustili film a to byla vražda ubíhající krajiny kolem, protože pozornost začala směřovat úplně jinam. Po asi tři čtvrtě hodině jsme dorazili k Love river, kde jsme dostali rozchod …. Zase na prd, protože jsme to tam už znali a navíc nebylo už ani světlo na focení, tak jsme se rozhodli jít radši rovnou na koleje pěšky – to nám zabralo podle našich předpokladů dalších tři čtvrtě hodiny.
Grilovačka
Po tomhle výletu jsme byli domluvený s holkama, že mají grilovačku tkvz. Bárbekjů a že se za nima zastavíme. Cesta k jejich škole je skoro přes celý město a když si připočtete, že celý město neznají ani místí, docela radlický úkol….Ale měli jsme mapu. Naštěstí je to tady všechno dobře značené. Jirka řídil a já na zadním sedadle našeho triskoplánu vlál do zatáček a snažil se při světle míhajících se lamp v mapě najít cestu. Nakonec jsme ani moc nezabloudili a mé navigátorské dovednosti se osvědčili. I když musim říct, že tahle tři čtvrtě hodinová ( už je těch 3 / 4 docela dost co? :P)cesta mi řádně naplnila žíly adrenalinem. Dojeli jsme k jejich škole a zavolali je ať si nás vyzvednou a dovedou k tý jejich grilovačce. To udělali a my se konečně setkali se všemi ostatními. K smutku mého žaludku grilovačka právě skončila a všechno bylo snědeno. Od holek jsem se pak dozvěděl, že se to stejně nedalo jíst, že všechno bylo sladký J. Chvilku jsme žvanili a koukali do parku, jak tady místní cvičej … byla tam partička asi 300 lidí a dělali něco jako aerobik … Tady normálně v parcích cvičej a dělaj nejrůznější blbiny a to hlavně starší…. Taky tam pár nadšenců cvičilo klasické tance – to by se vám líbilo rodičové.
Klub v Kao
Po delších debatách, kdy už mi bylo trochu zima, se banda rozpustila a my – pozůstalí jsme se vydali na skútrech do města, prý do nějakého baru. Nakonec se z toho vyloup nějakej klub, kde byla asi 100 metrová fronta na vstup(jako v Americkejch flmech) a chtěli po nás asi 500NT za vstup – po holkách jen 100. Mimochodem bylo přímo pod 85ti patrovou budovou. Nám se do ničeho podobného s Jirkou nechtělo a tak jsme holky opustili(už jsme jednu podobnou zkušenost měli). Cestou zpět se celkem nic zajímavého nestalo, jen nás překvapila inteligence místních psů(street dogs). Jednoho z nich jsme viděli čekat na křižovatce, pak nám došlo, že řádně čeká na zelenou, na kterou opravdu křižovatku přešel. No není to skvělé? Je to skvělé! + Další pes překvapil svými hygienickými návyky….normálně aby nenadělal ve svým obýváku(na ulici), tak si nošel na kanál, do kterého udělal svoji potřebu a odkráčel. To by sme ty naše Český trávníkový posránky taky měli naučit …. Kdo to má po nich zbírat? Cestou domů jsme se už pak stavili jen na véču u jednoho místního chrámu. Před chrámem byli stohy Host money(jsou to peníze pro duchy – v budhysmu věřej, že když je spálej, dostane je tenjejich mrtvolák do posmrtnýho života), taky tam byli dárkový koše obsahující jídlo, pivo atd. Asi to všechno chtěli spálit a poslat duchům. O místních se totiž tvrdí, že nejsou klidný dokud něco nepálej. A když dojdou GhostMoney, tak pálej třeba nábytek nebo i opravdový peníze. … fakt šílenci, ty pece na pálení sou tady k vidění taky docela často … asi je to národ pyromanů s dobrou záminkouJ. Po večeři jsme si to namířili rovnou dom. Tady jsme potkali tlupu dalších mezinárodních studentů, který se chystali na lov na Taiwanky do města, ale ty jsme zdvořile odmítli následovat a raši šli do postele. Toť pro dnešek vše a mějte se “fanfárově“!
