Letenky máme pořízené už rok a už rok se těšíme na letošní dovolenou na Kypru. Měsíc před odletem to ale začalo být dramatické. Nehledě na to, že jsme s nějakýma nemocema bojovali už od podzimu, vyvrcholilo to u Terky zápalem plic. ATB dobrala cca měsíc před odletem. No, byl to trochu stresík a po ne mocňáckým maratonu jsem jako psychofotr řešil každý pšíknutí nejen u dětí, ale i u Terky. Už jsem se nemohl dočkat až dvou měsíční napětí, svírání žaludku a doprovodné dobrodružství z cestovní horečky přejde. Terka to měla ještě horší, protože u toho dala výpověď v práci (v dobrém) a před dovčou měla poslední dny.
Vše se podařilo i když jsem tomu skoro až do konce na 100% nevěřil. Opravdu jsme už nasedli do auta a mířili cestou na Prahu. Na dálnici jsme využili čas a popřáli Frankovi k dnešním 70. narozeninám. Přejeme vše nej dědo!
Už po deseti minutách na dálnici mi došlo, že jsem nezkontroloval (opětovná kontrola – pojistky jsem nechal), zda jsem s pojistkama nevyhodil i lednici. Snad ne, protože to by nám mražák za 14 dní připravil nepříjemné přivítání. Taky jsem si v lednici zapomněl udělaný kafe s Manou (jídlo v prášku). Byl to plánovanej nakopávák, abych v nočních hodinách po 3 hodinách letu zvládnul přebrat auto a dovézt nás do ubytka. No nevadí. Nebyl jsem v tom sám. Po čase jsme zjistili, že so Terka zapomněla vzít řidičák a hlavně kartáček. Zatím žádný velký ztráty…
Dorazili jsme na placené parkoviště, pán nás vzal do dodávky a do deseti min jsme byli na letišti. Zatím jde všechno až překvapivě hladce. 19:30 nám to odlétá (za 2 hodiny) a 23:55 budeme v Larnace.
Okamžitě na letišti na první lavičce vytaháváme svačiny a ládujeme se mrkví. Barča se celou cestu prala, jestli už budeme na letišti a teď se pro změnu ptá, jestli tohle je už Kypr. Vysvětlování, že nás ještě čeká pár hodin cesty je zbytečné.
Honzík má pro změnu zajímavý poznatek. Ptal se, jestli poletíme v letadle sami. Vysvětlili jsme mu, že nejsme zrovna celebrity, abychom si mohli dovolit soukromý tryskáč a s politováním mu oznámili, že s náma poletí spousta lidí. Překvapivě z toho měl radost. Na dotaz vysvětlil, že je rád, protože kdybychom s letadlem spadli, tak aspoň neumřeme sami 😊. No, co dodat, vychováváme je kvalitně…
Terce jsem nedovolil žádné odbavené zavazadlo, a tak se už měsíc chudák trápila, jak všechno zabalit. Teď jsme tady na letišti a máme jen 4 malé batůžky na 14 dní. Zajímavé je, že v každém batůžku je ještě docela dost místa. Asi bychom to zvládli i se třema – to bude výzva na další rok :-D. Díky tomu jsme ale nemuseli čekat na check-in a jít rovnou přes kontrolu k letadlu. Byla to doba čekání, ale nějak to uteklo.
Neplatili jsme si žádné rezervované sedačky, ale už při online check-inu jsme zjistili, že sedíme pohromadě (dítě dycky musí s jedním dospělým). Vyfasovali jsme celou poslední řadu, takže jsme pro sebe měli 6 sedaček – paráda – jen bez okýnek. Trochu nás vystrašila letuška, když nás poprosila, abychom si přesedli, že zadní řadu chtějí pro své potřeby. Poslala nás ale do středu letadla, kde byla taky celá řada sedaček jen pro nás. Takže jsme měli parádní luxus volného místa včetně okének. V letadle se děti poprvé opravdu zajímali o to, co je venku. To mě těšilo, mohl jsem vysvětlovat. Měl jsem vedle sebe Barušku a Terka Honzíka. Oba nalepený na okýnkách a já mohl vysvětlovat a tvářit se chytře. Baruška mi to v pěti letech ještě žere, tak jsem byl v sedmým nebi. Honzík v 7mi by mě už asi poslal někam. V noci byla krásně vidět Praha.
Cesta docela v pohodě a děti i po hodině usnuli. Díky volnému místu se mohli natáhnout. To byla velká paráda. Na poslední půl hodinu jsme je ale už museli vzbudit. Byly trochu vyvoraný, ale moc statečný a schopný.
Z letadla jsme se vypotáceli do pěkný kosy. Letěli jsme sice na Kypr za teplem a jarem, bohužel tady mají ale zrovna nějakou studenou vlnu a tak je venku v noci kolem 5ti stupňů. Brrrr… Moc jsme si oproti české zimě nepomohli a výhledy na celý týden nejsou o moc lepší. Dalších pár dní přes den max deset, pak už až 17 stupňů.
K letadlu si pro nás přijel autobus. Všechno běželo jako na drátkách. Prošli jsme kontrolou a zavolali do autopůjčovny. Došli jsme na místo srazu a tam si nás vyzvedl pán z půjčovny. Zavedl nás dovnitř pryč z té zimy a šli jsme vyplnit papíry. Pánovi bylo odhadem přes 60 a tvrdil nám, že dnes je nejstudenější počasí za celý jeho život. Co dodat, asi máme kliku. Ale možná jsme se špatně pochopili. Naše angličtiny se prolínali tak tak, abychom se dorozumněli.
Zaplatili jsme doplatek 266 eur za 14 dní auta, 600 eur zálohu a dokonce jsme k jednomu podsedáku dostali druhý zdarma. To jsem měl radost, protože za podsedák se tu platí 4 eura na den a za 14 dní je to jak za novej superluxusní podsedák, kterej si ale domů nedovezem a ani nepotřebujem. Přitom se dá koupit i za 3 stovky. No ale nenašel jsem způsob, jak si ho tu snadno na dálku pořídit. Zkoušel jsem i bazar, ale jazyková bariéra ani s překladačem obchod neumožnila. Nedivte se, jedem LOWcost dovolenou 😊 – jinými slovy jsem skrblík :-D.
Papíry jsem někak podepsal, ale upřímně po půlnoci jsem věděl prd co podepisuju. Tak snad jsem neudělal nějakej průser. Pak nás pán už odvedl k autu – původně s ním přijel a teď se musí vracet zpátky pěšky – hodit nechtěl. Asi ví, jak evropani zvládají jízdu na levé straně a bál se 😊.
Ukázal nám zběžně, jak se auto (zánovní KIA) ovládá a po dvouminutovým rychlokurzu a mému sběsilému focení stavu auta nás opustil. Teď už to bude na nás.
Barča chytla první histerák kvůli zařezávajícím se spoďárům. Překvapivě to byl první. Kdyby mě někdo takhle vzbudil, tak bych nebyl zdaleka tak v poho, jako děcka. Jen mi to teď moc nepomáhalo v soustředění. Po letech jsem seděl jako řidič na pravé straně a musel nás dovézt do ubytování. První ubytko jsem nám na jednu noc našel jen 10 minut od letiště – v mém podání 15-20. Bylo to trochu drama než jsem si zvyknul řadit levou. Dost se mi pletl blinkr a řadící páka, takže jsme často místo přeřazení blikali :-D. Naštěstí kvůli tomu auto nevybuchne a v noci byl minimální provoz, takže ani mé zmatečné zatáčení vlevo s velkým obloukem až přes protisměr nebylo potrestáno – a to ani blikajícíma policajtama, co zrovna projížděli kolem. To se mi dost ulevilo, protože takhle začít dovču, to by mě asi dostalo. Auta z půjčoven tu mají jasně červenou SPZ a je jasní proč – je to výstražné znamení.
Omylem jsem zadal cíl cesty na hotel místo na blízké veřejné parkoviště u policejní stanice a tak jsme si ještě trochu pobloudili, ale nakonec se povedlo. Dokonce jsme zaparkovali na jediném parkovišti zdarma široko daleko a mohli jít těch 100 m k našemu hotelu na pláži, který vlastní parkoviště nemá (Sun Hall beach hotel).
Nejdřív jsme zapadli do recepce 4*hotelu, kde o nás pán nic nevěděl a po ukázání rezervace nás nasměroval o kus dál. Bydlíme totiž v „Sun hall appartments“. Toho jsem si fakt nevšim. Naštěstí je to jen o 50m vedle ve stejné budově. Prakticky asi hotel rozpůlili na 2 části a tu, kterou nezvládli finančně rekonstruovat, pronajímají jiný cílovce – nám. Vedle jsme už uspěli a mohli si vzít klíče od apartmánu v 6. patře s výhledem na moře. Je to parádní místo přímo na pláži s velikou terasou. Škoda, že venku skoro mrzne. Trochu jsem se bál, jak to tu zvládneme v té zimě, ale naštěstí místní klimatizace i topí na 30 stupňů a tak jsme v noci neumrzli – i když teplo mi taky nebylo. Uspali jsme děti a ve 2 ráno mohli klidně odpadnout. Je tu posun +1h, takže na náš čas v 1. Jsme tu, hurááá, Vítejte na Kypru !!! Kalipéra, teda Kaliméra!
