Dnes máme v plánu navštívit Agia Napa, což je sousední městečko – vyhlášené krásnými plážemi. Je tam dokonce jedna z nejkrásnějších evropských pláží vůbec – jmenuje se Nissi beach. Cestou tam uděláme pár zastávek a na zpáteční cestě se stavíme opět na Cape Greco stejně jako včera – jen o trochu dříve, abychom si lépe užili západ slunce. Takový byl plán.
Ráno jsme se tedy vrhnuli na vaření oběda, balení a praní (zítra měníme ubytko a přejíždíme do Paphosu). Tentokrát nechceme nic zanedbat a tak bereme opravdu hodně jídla. Konečně vyrážíme v 10, ale je znát velká únava a stížností je víc než obvykle. Baruška si dokonce s sebou do auta musí vzít plyšáka i kreslící destičku a Honzík nechce nikam, ale doma vlastně taky být nechce, a tak už nás honí, abychom už šli.
Konečně jsme vyrazili. K pobřežním jeskyním a skalnímu útvaru Sea caves jsme dorazili asi za 10 minut. Jen co jsme vystoupili, Baruška začala tvrdit, že se jí chce blinkat a H, že nikam nechce a že chce svůj klacek, kterej jsem mu nedovolil vzít do auta. Oba jsou ukrutně spruzelí. Po 100 m přišla totální krize kvůli klacku a že je zima. Bundu si, ale H obléct odmítá. K tomu jsme ho ukecali až o 200 metrů dál, abych se proběhl do auta o trochu delší cestu.
Barča chce zvracet a Honzík je totálně naštvanej. Pokusil jsem je nalákat na skály, že si po skále slezeme do jedné jeskyně -je to takový skalní útvar – díra ve skále, kam se dá vlézt. Když to viděl z vyhlídky z protější vyhlídky, tak se začal vztekat, že to žádná jeskyně není a že tam nechce. Sebral se a prostě odešel do pole – teda kdyby tu nějaká pole byla. Odešel prostě do „krajiny“.
Šel jsem to prozkoumat napřed. Je to hrozně fotogenické místo – prostě nádherné. Nakonec jsme tam i děcka dostali, ale atmosféra se příliš nezměnila. Zvlášť když jsme museli 15 minut čekat, že si rodina před námi dokončila svůj fotošůt. Je tu spousta Poláků – vlastně mi přijde, že tu skoro jiné národnosti nepotkáváme. Musím ale bohužel říct, že co se týče focení na turistických místech, tak jsou trochu bezohledný. Každej si musí dycky udělat tisíc fotek „s rybama i bez ryb“ a vůbec neberou v potaz, že by se tam chtěl podívat a nedej bože si to vyfotit i někdo jiný – ideálně bez nich. No, svojí vteřinku slávy jsme si vyčekali. Naše děti ale focení moc nebaví a tak jsme po 3 vteřinách museli zase pryč. No, stálo to zato, ale fotku jsme urvali 😊.
Hned po tom jsme už zamířili k autu. Barča furt chtěla blejt a Honzík byl naštvanej. Barča ale nevypadala, že by jí bylo úplně špatně a určitě ne na blití. Spíš asi nedokáže ještě popsat, co jí je. Rozhodli jsme se doma otočit alespoň pro vitamíny a co nejrychleji je i sebe nadopovat. Takže zase cesta na ubytko.
Tam se Terka rozmyslela, že raději zůstane s Barčou doma, aby si odpočinula. My s H jsme vyrazili na výlet, ale byl teda taky celej přejetej. Na první zastávce u Love bridge – hezčí skalní most nad mořem než jsme viděli někdy předevčírem. Dokonce se dal i přejít. My se ale s H koukli jen pár metrů od parkoviště, udělali si fotku a vyrazili do Agia Napa na Nissi beach. Nechtěl jsem ho trápit.
Dorazili jsme na parkoviště tak tak. Málem jsem se po… Domluvil jsem se s H, že na mě počká v autě a já vysprintoval najít WC. Bohužel zrovna to, které jsem hledal podle mapy tu nebylo, nebo bylo zavřené. Zoufale jsem obíhal uzavřené beach bary, ale nikde nic. Nakonec jsem musel přelézt plot a zalít jednu palmu na zahradě. Nejsem na to hrdej, ale když musíš, tak musíš. Honzík si s tatínkem fakt užije zábavy…
Pak už jsme mohli vyrazit na pláž. Je tu fakt nádherná pláž s bílým pískem a průzračnou vodou. Asi 200 m od ní je ostrov se kterým je pláž spojená písečným náspem. Když je příliv, je pod vodou, při odlivu se dá projít suchou nohou až na ostrov. A to byl náš případ. Mohli jsme po jemňoučkém písku přejít suchou nohou až na ostrov. Zase to je hodně fotogenické místo. My ale vyrazili rovnou zkoumat útesy a vysychající kaluže s mořskou vodou. Vlastně vypadají jako zamrzlé kaluže doma. Jen na nich není krusta ledu, ale soli. Docela zajímavej zážitek.
Pak jsme prošli ostrůvek a Honzík si našel místo na pláži, kde bylo nejméně lidí. Přeci jen je tohle možná nejturističtější místo na celém Kypru. I teď mimo sezónu je tu poměrně hodně lidí (oproti jiným místům). Na parkovišti jsme ale bez problémů zaparkovali. Oproti jiným místům, tady se lidi skutečně koupou, jsou vyvalení na lehátkách a jsou skutečně v plavkách. Teda aspoň do chvíle, než zapadlo slunce. Pak se tu poměrně vylidnilo. My si dali oběd. Koupat se Honzíkovi ale nechtělo. Únava je znát a já sám tu do vody taky nemusím. Osobně mám raději skalnaté útesové koupání, kde je vidět deset metrů pod hladinu než fotogenické pláže, kde se jde do hloubky po pás aspoň 50 metrů.
Bez Barči a mamky to tu prostě není ono a tak to po obědě balíme a jedeme za holkama. Na ubytku zjišťujeme, že je Barče už líp a tak uděláme kratší procházku po okolí s kávičkou a sušenkami. Cestou zpět jsme zjistili, že v rámci rekonstrukce zmizel nápis „Reception“ nad hlavním vchodem budovy. Původně to byl SPA resort, který asi rozprodali na apartmány (muselo to být velmi nedávno, protože tu vše působí nově). Dole ve sklepě jsme dokonce našli zapečetěnej vstup do Wellness, bazénu, či co … to už se asi nedozvíme. Každopádně – to už bychom chtěli asi moc, aby nám k tomu udělali nějaké ty procedury. Tenisový kurt jsme taky stejně nevyužili.
Večer jsme si ještě zajeli na Cape Greco. Skalní útvar u moře, odkud je parádní výhledna místní poloostrov, na Ayia Napa a hlavně na západ sumce. Dnes jsme vyrazili dřív a dobře jsme udělali. Přestože odpolko bylo docela zataženo, tak teď se slunce ukázalo a bylo to naprosto parádní. Řešili jsme jen přísun klacků a že nikdo neměl moc chuť na večeři. Barušce jsme po 10ti minutách hledání našli klacek, který si tu včera odložila a za dalších 10 minut si i Honzík dokázal vyrobit na několikátý pokus klacek podle jeho představ tak, aby nás s ním mohl dalších pár desítek minut ohrožovat. Nicméně jsme si všichni západ slunce užili – i když každý po svém….
Následovala cesta zpátky na ubytko. Dnes chceme dát děti spát dříve. Odpoledne se malovali chodby na celém patře a včera večer v rámci rekonstrukce žádný hluk nebyl, tak snad to vyjde.
Z toho nás řemeslníci vyvedli už na parkovišti, když jsme viděli a slyšeli chlapa v našem patře s těžkou sbíječkou. To asi stálo zato. Pán na parkovišti nám vesele oznámil, že už budou makat jen půl hodiny a pak bude klid. Kecal …
Děti jsou už uspaný, deník dopsanej a sbíječka i flexa jedou pořád na plné obrátky. Nevadí, nějak se s tím popasujem. Hlavně že děti u toho usnuli v pohodě a i předevčírem skončili do 8mi, tak to snad nějak přežijeme.
Jdeme si dát romantickou chobotnici – teda romantickou večeři při sbíječkách. Budou se servírovat choboty chobotnice spolu olihníma kostkam a toustíkem s máslíkem. Mimochodem chobotnatec se fakt poved a je to mňamka. Děcka to překvapivě nechtějí…
Dobrou chuť a dobrou noc.
Jdeme si užít poslední noc v tomhle parádním ubytku (Coralli A 305, Protaras). Moc se nám tu líbilo a shodli jsme se s Terkou, že se nám nebude odjíždět úplně lehko. Na druhou stranu jsme tu už všechny naplánovaný místa navštívili…
