Pro dnešek jsme zvolili odpočinkový program. Venku je krásně, takže se pojedeme koupat. Kdo by se ale koupal celý den? My rozhodně ne, proto si pro nás Kjůťáček připravil dopolední program se zvýšenými nároky na nervy. Chudáka asi bolelo bříško a do jeho dopoledního spánku jsme ho uspali až někdy kolem oběda. Naštěstí se vyspal do dobré nálady a zbytek dne byl už světovej.
Po dlouhých diskuzích, kam se jet koupat, padlo rozhodnutí na jezero Grundlesee, kde jsme už jednou byli. Tím pádem jsme nejeli do nejistoty a věděli přesně, kde jsou záchody i pláž. Kolem celého jezera byly parkoviště úplně narvané – to je až s podivem, když víte, jak moc je tu parkovacích míst. Nakonec se jedno s trochou štěstí uvolnilo a my vyrazili na pláž. Teda asi 50m daleko od pláže, kde byl volnej stín a trocha volný travičky na pasení pro Kjůťáčka. Chvilku jsme se váleli a pak Terka dostala chuť jít si projet paddleboard. Půjčili jsme si ho tu za 15e na hodinku. Nejdřív Terka vyrazila a já hlídal a pak jsme si to na chvilku otočili. Nevyměnili jsme si jen prkno, ale i plavky (nekecám). Jako správný manželský pár sdílíme vše. Nejsme blázni, jen si Terka v Čechách zapomněla plavky a tohle byla přijatelnější varianta než její popravdě přitažlivější model spodního prádla. Nakonec si paddle board vyzkoušel i Kjůťáček. Byl trochu nervózní, asi se bál, že ho budeme chtít fotit v tý studený vodě místo suchýho prkna.
Terka si paddleboard pořádně užila, přepádlovala půl jezera a mrzelo jí, že si nevzala kamerku, kterou jsem jí vnucoval. Poradila mi super místo, který jsem pak měl natočit. Já se ale proti vlnám dostal s vypětím všech sil jen tak padesát metrů od pláže za první dětskej člun. Tam jsem udělal krátký video, abych měl památku na to, jak jsem strašně hustej. Mezi tím mě vlny otočili a odtáhli zase skoro zpátky na pláž – jen teda asi sto metrů vedle. Mimochodem, celou dobu jsem na tom prkně klečel, protože stát mi fakt moc nešlo. Asi jsem lama bez rovnováhy. Terka to dala v pohodě. Vůbec se mi nechtělo nést těch sto metrů prkno po oblázkové pláži, která týrala moje bosé zhýčkané chodidla. Radši jsem ještě deset minut hrál divadlo pro všechny na pláži a nakonec radši seskočil do vody. Po pás a ve vodě, která mi odlehčila pár kil, jsem dotáh prkno až na část pláže, kde to bylo docela blízko na trávu. Celé dobrodružství v přílivových vlnách (tak 10cm) dopadlo dobře. Když jsem se s tímhle „můžské ego zraňujícím“ příběhem svěřil svojí manželce, tak se mi s pochopením jejím vlastním řádně vysmála.
Ještě jsme se trochu pováleli po dece a vyrazili domů. Dnes se podařilo přijet na apartmán včas – už o půl osmé. Terka šla hned uložit Kjůťáčka a uspávání dnes trvalo rekordních 5 minut s dvěma recidivami, takže vysoce nadstandardní půlhodinku. Kdo by věřil, že budeme mít volný večer… Ten jsme strávili s dojídáním zbytků a dopíjení decky vína na terase s výhledem na okolní hory. Z centra byla slyšet sobotní dydžina, tak i ten taneček jsme si po západu slunce na terásce dali. Romantika musí být. Zítra se stěhujeme do dalšího ubytka, tak musíme odpočinout svalům na zítřejší roli stěhováků. Dobrou