Vstáváme poměrně brzo ráno a ne-moc dobře vyspalí. V noci byla zima – teda aspoň mě. H vstával už před šestou a Terka snad ještě dřív. No, občas se hold nezadaří, přestože byl v noci klid. Dneska nás čeká dlouhá štreka přes Norsko. Rád bych se dostal až někam za Oslo. Včera jsme se zničili fyzicky, dnes by děti mohli ocenit den v autě – to se brzo ukázalo jako milná úvaha. Děláme snídani a zjišťujeme, že vařič ještě neřekl své poslední slovo a normálně jsme uvařili oběd. Vypadá to, že plyn ještě řešit nemusíme. Při balení stanu se podivuji, že pořád ještě vyklepáváme létající mravence, které jsme do stanu jako pasažéry nabraly někde za městem Odda a už několik dní je vyklepáváme ze stanu na různých místech Norska. Naštěstí nejsou vevnitř, jen v různých vnějších záhybech. Po snídani vyrážíme.
Protože máme před sebou dnes tolik km, tak rovnou začneme vyhlídkou. Kousek za blízkou turistickou vesničkou Flam je vyhlídka na fjord a takový živoucí skanzen Otternes. Vyhlídka je parádní. Kromě fjordu máme výhled i na výletní loď Aida, která nás snad pronásleduje a opět jí tu potkáváme.
Flam je opět případ podivné vesnice, která vždy ožije s přistavením výletní lodě. Její silničky najednou ožijí bloudícími pasažéry fotící všechno a všechny. Dokonce tu mají i turistický vláček :-D. Jinak je tu snad jen kemp a půjčovna kajaků – asi se odsud jezdí do sousedního nejužšího fjordu hádám. Jinak ve Flamu není asi nic zajímavého – i vyhlídka, kterou jsme zde navštívili, stála zaprd 😊. Pokračujeme rovnou do tunelu, který měří 25 km. Je to nejdelší tunel, kterým jsme tu zatím jeli. Dajíse tam cestou dokonce využívat hezky nasvícená odpočívadla. Mnohakilometrové tunely tu projíždíme každý den a ani je už nezmiňuju. Nechápu, že tedy jich je tolik a i pro docela vedlejší silnice a v Praze je kvůli jednomu malému krátkému tunélku takové pozdvižení a takový „tunel“.
Jedeme dál a po cestě posloucháme pohádky. Další zastávka je na oběd u vodopádu Soknefossen. Není to v podstatě nijak zajímavý vodopád (po tom, co už jsme tu viděli). Kvůli němu tu ale nejsme. Jsme tu kvůli říčce, podél které vede turistická trasa. Snadno jsme se k ní dostali po staré silnici, která již po stavbě tunelu není příliš používaná. Je ale moc hezká a hojně se tu kempuje s karavanama. My jsme si tu na jednom takovém parkovišti udělali oběd s výhledem právě na vodopád.
Pak už nastoupila další úmorná cesta. Přesto, že se děti těšili do auta jak na Ježíška, Barča toho má už plný kecky a pořád na nás něco zkouší. Je dnes hodně unavená a extrémně přecitlivělá. Všechno je prostě špatně. S touhle její náladou často zápasím. Něco na tom mě hrozně dráždí.
Cestou se rozhodujeme opustit hlavní silnici E16 a po dlouhém rozhodování se bereme jako zkratku silnici 52, kterou nám mapy navrhují jako rychlejší (Už vím, že to nic neznamená). Nakonec jsem rád, že jsme se tak rozhodli, protože silnice nás bere vysoko do hor – nad 1000 m.n.m.. Je to parádní krajina, kterou si vážně užívám. Za městem Gol přestupujeme na silnici č. 7 a zakrátko potkáváme úplně náhodně a nečekaně ukazatel „kráter meteoritu 3km doprava“. Nedá se nic dělat a musíme si udělat pauzu.
Přijíždíme do nějakého prázdného výukového areálu vztahujícímu se k dopadu meteoritu (60.6354938N, 9.0120604E). Spadl zde totiž meteorit asi před 580 mil. lety. Bylo dost velký – asi 200 – 500 m. a výrazně přetvořil místní krajinu. V té době tu ještě bylo asi moře. Veškerá voda, bláto, horniny i meteorit se po dopadu prostě vypařili a pak léta putovali atmosférou ve formě popílku. Ví se to hlavně proto, je tu říčka, která má atypické podloží – jsou zde jasně viditelné vrstvy vzniklé při dopadu meteoritu – tomu moc nerozumím. Každopádně v říčce není skoro žádná voda a my si bosky ťapeme jejím korytem po tvrdé skále a v příležitostných pramíncích a kalužích. Po asi stovce metrů je malé kulaté jezírko, které skutečně vypadá jako kráter. To ale není – to je celé údolí. Aspoň jsem to tak pochopil. Je tu krásně čistá a ledová voda a nikdo kolem. Nedá se nic dělat – v kráteru po meteoritu jsem se ještě nekoupal a tak si užívám vesmírnou koupačku. Děcka a Terka si jen máčí nohy, ale všichni si to užíváme i následný průzkum. Jak jsem já úchylnej na to, že se musím vykoupat na všech dostupných nádherných místech, H to asi podědil, jen trochu jinak – má to tak s kakáním. A tak si každý užíváme to svoje a chtě nechtě sdílíme svou radost s tím druhým :-D.
Po vycachtání je zase čas se posunout. Jedeme a jedeme. Někde u Osla už to začíná být krize. Hledáme místo, kde by byla nějaká lavička, abychom si tam mohli udělat oběd, ale tady snad všechny lavičky se stolama zakázali. V mapě nic není, na benzinkách nic a ani silniční značení nic nenabízí. Tak jen přibržďujem a volíme studenou večeři za jízdy. Už nám moc jídla nezbývá. Nevím, jak to Terka udělala, ale zase to dokázala a hladové krky byly nasycené.
Jak jsme jeli daleko, úplně cítíme, jak se směrem od jfordů k Oslu otepluje. Když teploměr z nějakých běžných 15ti stupňů vystoupal na 22, tak už si děcka začaly stěžovat na úmorný vedro. Tyjo, to nevim, co budou říkat doma o pád set km jižněji.
Místo na spaní mám najité ve městě Moss, odkud jsme brali cestou do Norska trajekt. Kousek od přístavu hned vedle pláže je neplacené parkoviště, kde tolerují přespání. Skutečně tu jsou obytňáky a parádní výhled na přístav a trajekty. Jen je to prostě městské parkoviště a je nám blbé tu stavět stan a chodit na 300m vzdálený plážový záchod. Po krátké úvaze zvedáme kotvy a přesouváme se do lesa na blízký poloostrov. JE to ještě 15 min jízdy, ale vypadá to tam ok a stojí tu jen jedno chorvatské auto s podivným řidičem. Jsme únavení a tak to už neřešíme. Rozkládáme stan a ženeme děti na kutě. Překvapivě sleduju, jak kromě létajících mravenců, které pravidelně vyklepávám, na stanu vidím novou generaci. Sakra, asi se tu taky rojí, nebo se nám ty stanoví namnožili. Plachta je plná lítacích mrch, kterých se zase nezbavíme dalších pár dní… Hlavně, že se nedostanou dovnitř. Jdem psát a spát.
Dnes jsme ujeli přibližně stejnou dobu řízení, jaká nás čeká při přejezdu přes Polsko a stejná, kterou máme naplánovanou na další 2 dny. Takže teď budeme mít 2 dny takové pohodovější, kdy nám bude stačit ujet jen 300km a pak bude nářez přes Polsko a pak vítej sladký domove. Dnes už jsme fantazírovali o jídle 😊
Včera byla v noci docela kosa a dnes to vypadá, že budeme spát bez spacáků. To jsem teda zvědavej…
Radši dobrou.