Cestopisník

Ráno jsme vstali, zabalili si, ještě udělali pár fotek a vyrazili na autobus, kterej nás odvez zpátky na letiště, kde jsme měli už rezervovanej let do Pekingu. Cesta busem byla zase super, i když už podruhé.

Nástup do letadla…tyhle věci už nám vcelku zevšedněli, takže to přeskočim…Vzlítli jsme v poho a letěli směrem Peking. Mraky pod náma se celkem zatáhli. V Pekingu už jsme přiletěli do celkem zamračenýho počasí. Pozdějc jsme zjistili, že to nebyli ani tak mraky, jako spš smog, přes kterej nebylo vidět ani slunce. Situace se vzduchem je tam fakt vostrá, Celej den je tam šero, prtotože slunce tam fakt vidět není. Ale postupně. Na nádraží nás přivítala reklama na “České“ auto značky Škoda, které jak bylo řečeno sponzoruje olymp. Hra v Pekingu, který tam odstartujou letos v létě už za pár dní. Auřak byl zajímavě na půl rozebranej viz. foto.

Peking

Z letiště jsme si vzali krtka, nebo bus, už nevim a dojeli na nejbližší zastávku k našemu novýmu hostelu. Ten jsme hledali poměrně dlouho, ale nakonec našli. Pokoj zase menší, ale opět čisto a hezky, kolem jezera. Příjemný lidi na recepci, takže ce se týče hotelu vše v poho, ostatní už tolik ne.  V pekingu první co nás praštilo do očí bylo to, jak se všide buduje pracuje a maká aby bylo všechno v čas dokončeno na olympiádu. Zajímavej je ale spíš styl práce. Musim říct, že v Pekingu jsme viděli spoustu dělníků, ale skoro nikoho kdo by pracoval…Všichni pořád jen tak posedáváli, kouřili a kecali. Když už někdo pracoval, tak jen jeden a Dalšich deset sedělo kolem. A takhle je to po celý Číně. Další co je na tomhle budovatelství zajímavý je to, že se stavěj jen Poťemkinovi vesnice. Staví se jen tam kde budou turisti a na cestě z letiše…všechno ostatní zůstává stejně špatný tak jako před tím. Taky na nás tam docela dejchnul čánskej komunismus, ale o tom ještě pozdějc. Po ubytování jsem si nechal doporučit nějakou tu restauraci na véču. Byli mi doporučeny dvě, tak jsme jednu  pomocí domorodců našli. Příjemný prostření, obsluha a vynikající jídlo. Do dal sem si dvě porce a pivko a nechal tam asi nejvíc za jednu večeři co se mi zatím v Číně povedlo(65yuenů – to je ais 160Kč). Pak už jsem vyhledával spíš levnější jídla, v číně se ád celkem bezproblémů najíst i za 8 yienů – necelá dvacka – jednou se nám povedlo si dát 4 porce pro tři, ke každý porci navíc vejce a zalili jsme to 2ma pivama a každýho z nás tří to vyšlo na 10yuenů – kurz je asi 2,3. Po véče jsme se šli projít kolem jezera, který je hlavně pro turisty…takže bar vedle baru a do každýho nás zvali a tahali….V číně vám pořád někdo něco nutí – Takže nejčastější fráze v Čínštině je pak vastně NECHCI. No obešli jsme si to a jeden chlápek nám dokonce sliboval jídlo nebo pití zadalrmo – prostě nechtěl uvěřit, že by se mu nepovedlo nás přemluvit – ale my byli neoblomní, čekali jsme nějakej háček – to jak jsme pak zjistili tam uměj hodně dobře. Cestou domů jsme se stavili ješte v sámošce, kde jsem si koupil nějakou buchtu k snídani asi za 12 Kč, byla teda obrovská, půlku jsme sněd ještě večer :-P. Po procházce dohajan a spinkat.