Ráno jsme se probudili do pěkně ubrečenýho počasí. Hodně nás to mrzelo, protože je to tady úplně nádherný. Trochu jsme si teda pospali – až do půl devátý, nasnídali se a vyrazili k blízkýmu vodopádu. Pozdějc jsme zjistili, že je to voopád, na kterej vedou ukazatelé už z 30 km vzdálenýho Chiang Rai a my ho máme hned pod bungalovem. Vodopád je opravdů parádní – myslim, že jeden z nejhezčích, co jsem kdy viděl. Je přímo v džungli uprotřed zeleně. Tam jsme strávili celý dopolko.
Cesta na přírodní termální lázně
Pak jsme si vzpoměli, že jdeme vlastní do místních lázní (přírodní horkej pramen) a zapoměli jsme si samozřejmě plavky. K našemu bydlení je to pěknej krpál, tak se nám ani moc nechtělo, ale zvládli jsme to. Docela se rozpršelo — takovej ropickej liják, tak jsme se rozhodli radši jít jen na oběd a že vyrazíme až pozdějc. Vařej tady výborně, takže jsme si pěkně šmákli. Po obědě pořád pěkně chcalo. Chvilku jsme kecali s jední němcem, kterej se nám svěřil se svojí historkou. Ceslovali se svojí přítelkyní a jí v Barmě ukradli tašku s pasem, foťákem, peněženkou a se všema cennostma. Řekové tam asi nemaj konzulát – prej to pro ní znamenalo cestu domů. Pro něj to zase znamenalo cestovát sám. Nikaj si ale nestěžoval, spíš naopak – docela se mu to líbilo, že je fajn cestovat sám že se člověk nemusí přizpůsobovat.
Termální lázně Chiang Rai
Déšť trochu zmírnil a my se rozhodli vyrazit v pláštěnkách. Moje torzo deštníku bylo všem už spíš jen pro smích, tak jsem byl časem rád, že přestalo úplně. To ale až na cestě zpátky. Cestou do horkých lázní jsme objevili místní domorodou vesničku. Celou cestu jsme měli i přes déšť krásný výhledy na pole s čajem, rejží a dalšíma plodinama s pralesem v pozadí. Je tu všude hrozně zeleno a přírodno 😀 Prostě nádhera. V horkých lázních skoro nikdo nebyl. Až na 4 holky, který tam přišli asi od někud z dřungle – byly za***ný jako čuňata. Pěkně jsme se tam vykoupali. Po chvíli ale přišel zájez japonců, který si nás bezostyšně začali fotit. Život celebrit není žádná slast. Měli jsme si vzít soukromou lázeň. Škoda že jsme si toho nevšimli dřív.
Vařený bambus v termálních lázních
Cestou zpátky z lázní se opakovali zase nádherný výhledy – jen bez deště. Moc jsme si to užili. Ochutnali jsme nějakej bambus uvařenej v horký lázni a paní pro změnu nechtěla ani zaplatit. Domů jsme dorazili unavený za soumraku. Dali jsme si dobrou večeři a hurá na kutě. Zítra se vracíme do města a večer přes noc se přesouváme do Bangkoku.
