Tak to vypadá, že další cestopis bude z Taiwanu. Nevíme sice, co tam budeme dělat, protože nebyl čas plánovat, ale letenky na Taiwan už jsme na letišti. Teď už to vzdát nemůžeme. Všechno zatím vychází – díky Terce jsem ani nezapomeň telefon v autobuse do Prahy. To by byl pěkný začátek.
Cesta jinak začala celkem dobře. Před 2ma měsíci jsme půjčili průvodce, na kterého jsme ani nekoukli. Včera jsme si dokoupili poslední nezbytnosti jako gaťe a boty a zabalili. Dnes cesta přes Istambul do Taipeie. To je celá naše příprava. Jo, ještě jsme teda jednou týdně poslední půlrok drtili čínštinu. S tím budou asi taky hezký historky. … Konečně vyrážíme na cestu směr Taiwan!
Cestopis začíná
Let do Istambulu nebyl nic moc. Bylo málo místa na nohy- klasika. Nicméně musím říct, že Turkish air jsou super. I na krátkým tříhodinovým letu jsme dostali dobře najíst a napít. Škoda, že jsem nachcípanej a na panáka si netroufnu. Hned by se letělo snáz.
Turkish air
V Istambulu dosedáváme se zatnutými pěstmi, jak se letadlo kolíbá. Letiště v Istambulu je super. Konečně nějaké letiště, kde myslí na pasažéry a umisťují i sedačky, na které se dá lehnout. Ne že by byl čas jít spát, ale po třech hodinách bez pohybu ve strnulý pozici si člověk rád srovná záda. Čas utek rychle a my přesedáme do většího letadla směr Taipei. Je poloprázdný, takže si hned vyjednáváme, jestli si můžeme vzít místa, kde je víc místa pro nohy. Letušák nám doporučuje, ať si spíš zabereme 2 řady sedadel a normálně se tam natáhneme. Byl to moc fajn nápad. Když jsme v Praze na letišti na check-inu prosili paní, aby nám dala místa u nouzového východu, tak nám tvrdila, že je plno. Pěkně kecala… Letadlo bylo prázdné a my měli nakonec ještě mnohem víc místa.
Vzlet byl zase pěkně houpavý. Naštěstí to dobře dopadlo. Šli jsme rovnou spát. Díky tomu, že jsme se mohli natáhnout, tak let pěkně utek a my stihli jen jeden film. Musím říct, že Turkish air jsou třída.
Taipei
Na letišti Taoyuan jsme prošli pořádnou frontou na imigračním, kde si vzali otisky, a když zjistili, že nepotřebujeme víza, pustili nás. Paní mi ještě pogratulovala k narozeninám. Naše krosny na nás už čekali.
Ubytování Taipei
Měli jsme spát u Terčiny kamarádky. Jede se tam busem 1960 na Hyatt. Bus jsme našli překvapivě rychle a zvládli jsme i dosedovou slivovici. Bylo to potřeba. Autobusy z letiště jezdí všechny z jednoho místa. Značení na letišti je ok, takže nebyl problém koupit lístek a autobus jel každou čtvrthodinu. Dovez nás přímo do centra na pěší vzdálenost od bývalé nejvyšší budovy světa jménem 101 podle počtu pater. Terka navigovala a dotáhla mě až k budově, kde zazvonila. Překvapilo mě, že kamarádka měla u vchodu jen jeden zvonek. Buď vlastní celý barák, nebo mají asi recepci. Tady to Terce nedalo a vypadlo z ní, že se jedná o překvápko. Furt jsem nechápal. Teprve v momentě, kdy jsme vyfasovali klíče a číslo pokoje, došlo mi, že jsme na hotelu. 
Terka mi jako dárek k narozeninám zamluvila hotel s parádním výhledem na 101. Na záchodě byla celá stěna prosklená, takže jsem mohl sightseeingovat(turistovat) rovnou z mísy. No lepší sr**í si neumíte představit :).
Vylodili jsme se a ještě večer (bylo půl 10 večer místního času a vyráželi jsme včera v 6 večer našeho) jsme se setkali s Grace – kamarádkou u který nakonec nespíme. Prošli jsme se, dali jsme si úžasný čaj a grilované kalamáry na špejli. Paráda – na to jsme se těšili. Pak už jsme ale padli na hubu a šli spát. Cestopis píšu až mnohem později.