Naše cesta na Slovensko nezačala vůbec jako cesta na Slovensko. Původně jsme se chtěli podívat do Maďarska, Rumunska, Bulharska a procestovat všechny zajímavosti cestou. Osud byl ale proti a tak teď píšu krátký cestopis ze Slovenska. Poslední měsíc pře odjezdem jsme měli s Terkou opravdu pekelný pracovní vytížení a ani jeden z nás nedokázal najít čas na plánování cesty. Když jsme urvali aspoň pár minut těsně před startem, zjistili jsme, že výlet k Černýmu moři moři by měl hodně úskalí, na který jsme nebyli připravený. Věděli jsme toho moc málo. Rozhodli jsme se teda těsně před odjezdem, že vyrazíme na Slovensko. Zběžně jsme jsme se podívali na nějaký cestopisy a potenciální cíle. Slovensko bude náherný, už se těšíme.
Slovensko – Žiarské sedlo
Příprava na cestu na Slovensko
Terka za mnou přijela den předem – 4.7.2012 večer. Po prozvonění jsem za ní skočil z hospody, abych ji otevřel a pomoh s věcma na Slovensko z auta. Zjistil jsem, že ji bolí hlava a na pivo se necejtí. Vrátil jsem se teda do hospody sám, zaplatil a Terce dones jednoho točeného kvasničáka.
Šli jsme brzo spát. Oba jsme byli z poslední doby hodně přetažený, tak jsme si nedali ani budíka na ráno. Vstali jsme ale už kolem devátý tak dobrý. Během dopoledne jsme byli takový hodně neefektivní. Přípravy na Slovensko probíhaly v pohodě a klidu. Prošli jsme si čočkovou dietou (Začátky s dioptrickýma čočkami jsou těžký) a vyrazili kolem dvanáctý nejdřív do Tesca nakoupit sluneční brejle a karton mlík, pak zase domů odvíst zlevněný mlíko a omejt hroznový víno a konečně na cestu. Nemyslete si, že jsme nemožný, potřebovali jsme jen maličko oddech a žádný stresy. V našem odpoledním výjezdu bylo nemožnosti maximálně tak jedna třetina :).
Cesta na Moravu
Cestou se nic mimořádného nestalo, snad jen, že Terce posral tílko nanukovej ptáček na benzince, pak troška motačky Brnem ale nakonec jsme zdárně našli výpadovku na Mikulov a dokonce i kemp přímo pod Děvínem na Pálavě. Problém byl v tom, že kemp byl plnej a prej všechny kolem taky. Jeli jsme zkusit další po cestě.
Pálava – ubytování
Nikde ale žádný značení. Ze silnice jsme viděli nějaký karavany, tak jsme sjeli po prašný cestě podívat se. Dole byl jen zákaz vjezdu a řetěz přes cestu. Otočil jsem auto a zkusil vyjet zpátky nahoru do silnice. Kopec byl ale moc strmej a auto ho nezvládlo. Nejdřív hrabalo, pak chcíplo. Couvnul jsem zpátky, že se rozjedu a nějakej pán na nás něco volal. Co prej hledáme. Vysvětlil jsem mu, že jen místo na stan. Tak nám nabíd, že můžem zůstat tady u něj na jeho pozemku. Paráda, to se zrovna hodilo. Ani za to nic nechtěl. Nakonec jsme mu stejně vnutili aspoň stovku. Byl tak hodnej, že nám doolil používat i jeho záchod a nakonec nám dal i 10l kanistr s pitnou vodou.
Děvín
Vyrazili jsme na výlet na Děvín. Už bylo 6, ale stejně pořád hrozný horko. Už na začátku kopce jsme si všimli bouřkových mraků nad kopcem, tak jsme se radši rozhodli to otočit někam na večeři a víno. Tentokrát jsme Děvín nezdolali. Restošku jsme našli, horší to bylo s jídlem, který bylo opravdu – a to nepřeháním – s prominutím a bez nadsázky – ne moc dobrý. Víno bylo taky o ničem. Museli jsme to zažehnat topinkami s česnekem, který tam jako jediný byli levný za krásných 9 kaček a byly docela dobrý.
Moravské víno
Chtěli jsme si teda spravit chuť a vyrazili jsme na lov sklípku. Jeden jsme našli – zrovna tam probíhala přednáška a ochutnávka, tak jsme se nenápadně přidali. První víno byl Zelený Veltlín. Byl vynikající. Další tucet vzorků jsem už nebyl schopnej posoudit, ani rozeznat. Zajímavý bylo třešňový víno, nebo cosi Sladkého. Bylo to supr, ale nedalo se toho vypít moc. To docela ale popíral syn místního vinaře, kterej tam proti zákazu svýho tatínka do sebe hodil asi 4 dvoudecky během pěti minut. Byla sranda pozorovat, jak mu to pak lezlo do hlavy :).
Koupili jsme se litr a půl Veltlína a šli ke stanu. Bylo horko, tak jsme si dali károšku před stan, zapálili jsme si svíčku a hodili přes sebe moskytiéru aby na nás neútočily zdejší přemnožený divoký berušky. To si nedělám srandu, vážně to sou zuřivý bestie.
Veltlínu jsme upili sotva decku a rozhodli se jít na kutě. Snad přežije zítřejší horko v autě.
Spaní v kempu – Pálava
V noci nás zbudili sousedi od vedlejšího stanu, který se vrátili od někudy ze sklípku. Vůbec si nebrali servítky a byli dost hlasitý. Nejvíc nás pobavila jedna holka, která si asi odskočila asi metr od našeho stanu a přibližně půl hodiny předstírala zlomeninu nohy, aby zjistila, jestli jí ten její borec má opravdu rád. Sice věděl, o co jde, ale po půl hodině si to s ní přišel vyřídit. To celý se ještě jednou opakovala, když pozornosti žádoucí slečna zase předstírala ztrátu prstýnku. Ten kluk měl svatou trpělivost. Musel jsem teda hned ve stanu složit kompliment nejvěší: „Díky bohu, že nejsi taková kráva “. Terce to moc zalichotilo a potěšilo jí to. Sousedi nás ani dál moc nešetřili, ale nakonec je přemohla únava a ztichli.
Ráno jsem jim to chtěl malinko vynahradit, tak jsem si procvičil hlasivky a umění „tichého“ zavírání dveří. Reakci jsem viděl bohužel jen u jednoho kluka, kterej to večer už nezvlád do stanu a spal na károšce bez ničeho schoulenej u předsíňky svýho stanu.
Uvařili jsme si kávičku a teď se jdeme ještě malinko opláchnout, vyprázdnit a vyrazit. Těšíme se na další den. Dnes přejedeme hranice se Slovenskem a podíváme se do Trenčína a Bratislavy.