Ráno se nám moc dobře nevstávalo … asi protože v pokoji nebylo žádný okno a byla tam tma jako v … pytli. Trochu jsme si teda pospali a nakonec tak tak stihli odhlášení se z hostelu ve 12. Pak jsme měli naplánováno, že si zajdem na sushi. Už jsme zase dlouho nepotěšili naše chuťový buňky žádnou čerstvou mrtvou rybou.
Sushi
Restauračka, kterou jsme měli vytipovanou, nám přišla dneska dost drahá. V další bylo sněs, co můžeš za 300 bátů, ale to taky není úplně nejlevnější. Nakonec jsme se dopídili jedný, kde jsme se oba najedli do syta a nechali tam 330 dohromady. Byli jsme tam trošku za sociální případy. Jako bílí cizinci jsme se tam usadili a oni očekávali, jaký tam neuděláme tržby. My si objednali všech deset druhů sushi – ale z tý nejlevnější kategorie. Chudák holka stála u našeho stolu celou dobu, co jsme tam byli a čekala, jestli ještě něco nebudem chtít…marně … když jsme pak něco chtěli nakonci, tak se samo sebou koukala jinam a řekli jsme si teda někomu jinýmu. Není moc příjemný, když vám nějakej manďák kouká pořád do talíře, ale nevěděli jsme jak jí to vysvětlit, aby si dala odchod – asi by to ani nepochopila.
Muzeum kultury a umění Bangkok
Po suši baště jsme se vydali do Bangkokskýho muzea kultury a umění, který je asi 20 kroků od našeho hostelu. Překvapivě ta nebylo žádný vstupný a výstava celkem zajímavá. Nejzajímavější byly teda obrazy v přízemí, který byli věnovaný královský propagandě. Zbylých 7 pater už tak zajímavých nebylo. Asi nevim co je to umění. Zbylý kresby a fotky mi přišli tak nějak ok, ale asi bych se jima mc neshlubil. Abych jim nekřivdil, některý byli i pěkný. Výstava byla doplněná i zajímavýma krámkama a kavárnama. Nic jsme ale kupovat nechtěli, tak jsme se tam vůbec nezdržovali.
Check in letenky na Filipíny
Potřebovali jsme ještě ulovit někde nějakej internet, aby jsme si udělali on-line check-in pro let na Filipíny. V naše, hosteli ale wifi není…má tam jen pár starejch vykopávek a hodina za 50 bátů mi přijde fakt dost. První pokus byl v Mekáči. Když to ale po mě chtělo registraci včetně čísla pasu a falešný to nebralo, tak jsme se jim na to z vysoka – nepoužili :-). Prošli jsme snad celej blok aniž by jsme narazili na nějakou internetovou kavárnu nebo aspoň na kavárnu s wifi. Nakonec jsme jednu našli v Tescu. Nejlevnější čaj tam byla asi za 60 bátů. Což asi dvojnásobná cena levnýho jídla u stánku. No – dali jsme si frapé ze zelenýho čaje za 75 bátů aby jsme v zápění zjistili, že se nám tady na internet připojit nepodaří. Ostatním šel v poho, jen na mým stařičkým kompíku se mu nechtělo. Servilka kolem nás pěkně lítala a chvilku vypadala, že jí je naší situace natolik líto, že se snad i rozbrečí. Nakonec se asi 7 x omluvila a přinesla nám účet za nehorázně předraženej čaj, kterej jsme si dali jen aby jsme se mohli připojit na net.
Nakonec jsme rezignovali a šli se připojit k netu k nám do hostelu. Počítač byla pěkná šunka – jednou kliknete myší a aby jste se šli nasvačit, než to něco udělá. Pak ty minuty pěkně naskakujou, no. Nakonec se nám stejně nepodařilo udělat on-line check-in jak jsme chtěli, ale aspoň jsme se dočetli, že je to možný snad udělat i na letišti(letíme s nízkonákladovkou). Když jsem šel platit, tak se mě borec snažil ještě obrat o 10 bátů, ale snad mu křivdim a jen si špatně pamatoval svoje taxy a v kolik jsme začali surfovat.
Dlabanec
Ještě jsme se najedli – dohromady za 60 bátů (dvakrát kuřecí na čerstvých listech bazalky a chili s rejží) a vydali se na letiště. Náš hostel možná není nejlepší, ale zato je jen 20 metrů od zastávky nadzemky. Tou jsme přejeli 3 zastávky s přesednutím a ještě jednou přesedli na vlak, kterej jede na letiště. Dostali jsme se tam za krásných 45bátů na hlavu – pro srovnání tam taxík jeszdí s hloupejma cizincema, co nevědí, že taxi je v zácpě daleko pomalejší, asi za 400bátů.
Letiště Bangkok
Cesta nám rychle utekla a my se dostali na letiště, kde jsme čekali, než dostaneme přidělený číslo okýnka pro odbavení zavazadel. Jak jinak – stejně jako při cestě z čech – náš let to zveřejnil jako nejposlednější z posledních – už jsme byli docela nervózní. Odhadli jsme dopředu, kde asi bude mít naše aerolinka odbavení a šli jsme se tam zeptat jak je to teda s tím on-line checkinem – Jestli to teda potřebujem nebo ne. Borci, co se tam váleli a zývali, na naás vychrlili jen nějaký „habababa“, z čehoš Terka pochopila, že to není jejich práce a že máme počkat na zaměstnance aerolinek. Už jsme zůstali čekat před váhou a místem pro odbavení. Za náma se za chviličku udělala pěkná fronta. Manďáci se tam mezi tím jen tak dloubali v nose a váleli se po křeslech. Takhle jsme tam čekali snad tři čtvrtě hodiny. Pak teda přišli další manďáci z aerolinek a řekli předchozím manďákům, že seděj u špatných vah na bágly. Takže přehodili papírky, což zapříčinilo hromadnou změnu front na odbavení. My, co jsme tam přišli jako první, tak jsme se rázem stali nečekaně posledníma. Všimli jsme si ale, že v zádu je ještě jedna brána, kde nikdo nečeká, tak jsme se tam postavili a po našem vzoru se tam vrzo udělala taky fronta. Lidi z aerolinek přišli a začali se vykecávat, hrát si mezi sebou, čestat se – i navzájem a dělat další blbosti. Že tam na ně čeká asi stovka lidí je vůbec nezaráželo. Pak dali pokyn prvním manďákům a chvilku si na nás ukazovali – vůbec jsme s Terkou nevěděli proč. První manďáci se sebrali a přehradili provazama všechny fronty kromě nás. Z 4ech front, který se samovolně utvořili provazama utvořili jedinou frontu, která se klikatila jako had. S lidma se vůbec nebavili a prostě jim zahradili cestu. Ty samozřejmě byli nasraným protože ještě před chvilkou byli v řadě druhý a najednou byli padesátý šestý. My jediný jsme zůstali první v řadě, takže nás všichni asi docela nenáviděli. Snad si to na nás holky netrénovali a povedlo se jim aby naše desetikilová zlatíčka dorazily na správný místo.
Ještě jsme si koupili nějaký dobrůtky k jídlu a šli k rentgenu příručáků. Málem jsme snědli všechny dobrůtky ještě než jsme se dostali do letadla :-). Naše brána nebyla ještě přístupná, tak jsme si na chvilku sedli k veřejným kompům a nahráli na blog poslední 2 příspěvky. Teď zrovna už sedíme v letadle a čekáme na vzlítnutí. Budu muset končit. Další příspěvek bude už z Filipín.
Pokračování cestopisu na Filipíny