Na dnešek jsme si naplánovali odpočinkový den. Terka včera už usínala za chůze a tak to bylo potřeba. Ráno jsme se těšili na snídaní s tím, že ochutnáme produkty místní farmy k snídani. Jen se stalo to, že jsme se z postele dostali až v poledne. Ne že by nás prcek nechal vyspat, ale prostřídali jsme se a Terka si tak mohla trochu schrupnout. Snídani jsme teda tak trochu prošvihli, no. Šli jsme se podívat dolů na obhlídku, abychom zjistili, jestli aspoň něco vysockujeme a podívat se, kde vlastně bydlíme. Nevysockovali jsme nic, dole ve velké kuchyni bylo jen špinavé nídobí a nikde nikdo. Šli jsme tedy ven, abychom našli bylinkovou zahrádku, ze které si můžeme volně brát cokoliv, slepičky, králíka a hlavně telátka. Za barákem je prazdný kravín a obrovská stodola. Kravín slouží asi spíš na zimu, teď jsou krávy na pastvě někde v horách – prý 1800 n.m.. Potkáváme paní domácí, ta nám vše ukazuje a říkáme si o ochutnávku. Všechno nám ukázala ale na ochutnávku nějak zapomněla. No neva.
Jdeme si udělat oběd a vyprdelit se konečně ven na vzduch. To se nám dnes podařilo až ve 4 odpoledne. Při odchodu nás za dveřma překvapil milý dárek v podobě domácího mléka, másla, džemu a chleba. Nutno podotknout, že všechno bylo vynikající.
Teď už jsme na cestu do vedlejšího městečka Bad Gastein. Je to asi 8 km a jedná se o nádherné lázeňské městečko, kde přímo centrem protéká pořádný vodopád. Celkově mi Bad Gastein hodně připomínal Janské Lázně – jen tedy v mnohem větším měřítku. Zaparkovali jsme v parkovacím domu hned vedle vodopádu v centru. Mají tu zajímavou cenovou politiku. Za první půlhodinu 50 centů, za hodinu pak 2,5 eura. Vyplatí se teda jít jen na kukačku na vodopád a na prohlídku města zaparkovat jinde. Přesně to jsme udělali. Jukli jsme na vodopád a rychle vypálili. Prohlídku města necháváme na jindy. U automatů se potkáváme s dalšími Čechy, kteří moc nepochopili systém parkování a za dvě auta tam nechávají nechápavě asi 15 euro.
Na vodopád půlhodinka bohatě stačila a vyrážíme dál na jih jen kousek za město, kde je parádní turistická stezka podél řeky. Dá se jít buď pěšky do kopce a pak zpátky, nebo si projet autem zpoplatněnou Alpenstraße a projít si turistickou stezku opačným směrem a zpět do kopce. Neměli jsme navíc řidiče, který by nám přeparkoval a tak jsme nechali auto dole a šli nejdřív do kopce. Jde se pořádnou roklí. Dole teče ledovcová říčka a po stranách se tyčí obrovské skalní stěny pokryté mini-vodopády. Celá stezka měří asi pět a půl kilometru a někde u konce jsou na mapách značený 3 vodopády. Neděláme si ambice, že bychom došli až tam hlavně vzhledem k pokročilému času.
Cestou jsme narazili na nějaké místní farmářské putyky, kde hrála rakouská dechovka. Musím říct, že muzika byla úplně super – svižná a dobře se poslouchala. Asi si budu muset vyyoutubit něco víc. Bohužel neměli meníčko a jen se nás ptali, co si dáte. To mě uvrhlo do rozhodovací paralýzy. Vyberte si něco dobrého z žádného výběru. No muzika už odešla a my si nebyli schopni objednat, tak jsme radši šli taky. V některých situacích si přijdu jako řádnej neschopák.
Trochu jsme se zakecali a dorazili k parádnímu vodopádu – snad přes deset metrů vysokýmu, přes kterej vedl krásnej kamenej most. Opravdu povedené místo. Hned jsme chtěli víc a řekli jsme si, že další vodopády ještě zkusíme. Podle mapy jsou ale ještě tak kilometr strmého stoupání před námi. Dáváme si limit, že v sedm se otáčíme a půjdeme k autu, abychom došli za světla. No, k dalšímu vodopádu jsme došli v 7:05, chvilku jsme se zdrželi a než jsme vyrazili zpátky, bylo 7:20. Třetí vodopád – i když by měl být velmi blízko jsme raději nechali být. Přehodili jsme Kjůťáka z kočáru do nosítka, abychom mu na štěrkové cestě nevyklepali svižnou chůzí mozek z hlavy a vyrazili jsme. K autu jsme dorazili za slušného řevu za stmívání a domů po deváté. Následovalo krátké uspávání utahaného kjůťáčka a tradiční noční večeře. V noci jsme se pak moc nevyspali. Kjůťáček si řek, že dvě ráno je ideální čas na pařbu a tak si udělal párty. Moc nespal až do rána, takže ráno se zase vystřídáme a ven vyrazíme kdo ví kdy…