Dnes i přesto, že včera ukazovala předpověď na celý den déšť, prší. Pršelo celou noc a tak nás moc nepotěšili čeští sousedi, kteří na nás ráno ťukali s tím, že máme u auta otevřené okýnko. Barča si musela včera cestou domů přivětrávat a bohužel ho za sebou nechala dokořán. No, po ránu dobrá jobovka. Překvapivě mi ani voda v autě nepřišla tak hrozná, jako hora drobků pod sedačkou. Bylo toho tolik, že by se to dalo recyklovat do vánočního cukroví :-D.
Pršelo a tak nebylo kam spěchat. Děti stihly asi 7 snídaní a když už se pomalu chýlilo k prvnímu obědu, vyrazili jsme směr bazén. Honzíka zajímalo hlavně jestli si v bazénu budeme moct zase zajít do restaurace. Když jsme mu řekli, že jo, přestal trochu loudit jídlo, ale zase začal zdůrazňovat,že má hlad. Máme doma neskutečný kobylky – lepší šatit než živit…
Honzík teda do bazénu vlastně vůbec nechtěl. Tvrdil, že do vody ani nepůjde a šel tam vlastně jen kvůli tý restošce. Barča mimochodem takynechtěla vůbec ven. Jak jsme ale přišli do bazénu, hned naběhly do vody a pak jsme je ani nemohli dostat ven. Šlo to jen s příslibem,že se jdeme rovnou najíst do restošky. Barča si strašně přála meníčko. To ale jen do doby, než zjistila, že meníčko není limonáda. To pak vzala za vděk polívkou a šnýclem s hrancelma. Meníčko zbylo na mě s mamkou. Byla to taková místní verze halušek. Něco mezi bramborovýma knedlíkama s vejcem a haluškama – docela dobrý.
Honzík nás trochu rozněžnil s tím, že se už hrozně moc těší, až bude mít svoje děti. Říkal to zrovna ve chvíli, kdy se mazlil, tak jsme z toho měli radost. Teda až do chvíle, kdy to upřesnil tím, že se těší až je na léto bude posílat k babičce :-D… asi tím myslel nás. Prý by ho asi moc nebavilo se o ně starat. Tak se máme asi na co těšit.
Paní v restauraci si nás pamatovala, a tak jsme měli nadstandardní servis. Obecně tu jsou na nás moc hodní a jídlo super. Dostali jsme 2 dvojité porce a byli jsme rádi, že jsme jídel neobjednali víc. Snědlo se vše, ale tak tak…. I přesto, že děcka s Terkou ještě před bazénem na parkovišti futrovali 8. snídani – pořádnej chleba s vejcem a celej.
Pak se šlo zase řádit do vody, zase tahání dětí s modrejma pusama ven a ještě jednou. Bazén jsme zakončili větou „je mi zima a mám hlad“. Hned za šatnou jme do nich narvali další chleba s vejcem -celej a jablečný chipsy. Byl čas se dooblíct a vyrazit domů na večeři.
Původně jsme plánovali jít po bazénu ještě do muzea minerálů, ale když se ráno děti vyjádřili v tom smyslu, že na nějaký muzeum nám kašlou .že chtěj jen abychom jim koupili nějaký drahokamy – to jezajímá víc – Tak jsme to raději vypustili z programu. Na cestě zpátky začali překvapivě vyvádět, že nejedeme do muzea. To nás zarazilo dost… ale asi to byla jen jejich zlomyslnost za to, že nemají párek v rohlíku v ruce kdykoliv si lusknou prsty. Dneska by jich bylo tak 18.
Doma jsme se je pokusili zabavit pohádkou. Ráno, než se probrali zombíci, už měli teda za sebou maraton němčiny v televizi, ze kterého byly tak zblblý, že jsme se báli, že se nám je nepodaří ani zresetovat. Takže teď už jsme se snažili to ustát na audio pohádkách. Bylo to fakt těžký, protože Terka se u toho snažila pracovat, já napsat Cestopisník a uvařit večeři. Ono psát něco při audiopohádkách s Barčou na klíně fakt není easy. A Barča nebude sedět v koutě!
Honzík už je na tom líp. Ten už chvilku v tranzu vydrží i bez obrazu. Barča pořad potřebuje s něčím pomoc. Teda ona tomu říká pomoc, ale v podstatě spíš chce, abychom jí sloužili a mohla nás pak tepat za to, že to děláme špatně. Asi to bude jednou Úča 😀 . Když nic nepomáhalo, tak si vymyslela aspoň obligátní, že potřebuje pomoc čůrat – že se sama bojí. Taková její klasika, protože na to jim většinou skočíme. To,že tu lítá celej den sama jak černá ruka, je teď už irelevantní.
No, nějak jsme to ustáli. Hold den na zahraniční dovolené, jako kterejkoli jinej 😊.
Se vší slávou po 20ti minutáh stížností na hlad a mojí pomalost jsem se vší slávou naservíroval stejky z krkovičky se špagetama (chtěli to tak), aby mi za minutu jedení řekli, že je to hnusný, a že to jíst nebudou. Poslal jsem je už do p****e. Teda slušně. Řekl jsem, že dneska po celým dnu krmení už nic jinýho nevařím a že jestli nebudou jíst jídlo, co normálně jedí, že asi nemají hlad a že ho jíst nemusí. Nic jinýho nebude. Že mají hlad jsem slyšel ještě asi 30x, ale asi to nebylo tak zlý, když šli radši spát, než to sníst. Taky po tom, co dnes už všechno spořádali, začínám mít strach o místní záchod – nebude to mít zítra snadný.
Každopádně se podařilo provést večerní procedury i přesto, že jsme je museli provést na gumácích. Po bazénu byly nějaký hotový a už se tu jen válely – teda hlavně H, kterej vypadal trošku, jako kdyby 3 hodiny koukal na telešoping. Dokonce i uspat se podařilo a relativně brzo. Dokonce jsme zvládli i nějaký manželský povídání a napsat Cestopisníka. Uff, dnes to byl náročnej den. Asi to bylo tím počasím. I my s Terkou jsme byli od rána trochu napružený. Terka by to teda asi napsala jinak, ale ona všechny naše zážitky v Cestopisníku vidí jinýma očima 😊.