V noci jsem se brutálně vypotil (Jak kdyby na mě někdo vylil akvárko i s rybičkama) a ráno mi bylo mnohem líp. Dneska ještě budu ležet, ale věřím, že další den už budu fungovat. Zato Honzíkovi i Barče se rozjela rýma a Honzíkovi kašel. Byl poslední mohykán, který ještě tímhle svinstvem neprošel. Začala tím Barča už asi před měsícem. Terka momentálně kašle už asi 3 týdny, já týden a Honzík začíná. Asi by se tenhle cestopis mohl jmenovat „Tuberáci na cestách“ protože vzhledem k ujetým kilometrům, jsme toho vlastně zas tolik neviděli – tak se to asi ani nedá nazývat cestopis – možná Chorobopis?.
Ráno děti vypadali docela v pohodě a mě taky bylo celkem dobře. Kolem desátý, ale už začaly být hrozně ukňouraný. Všechno bylo problém, nic jim nešlo a nic nebylo podle jejich představ. Nejdřív se Honzík s Barčou přeli, jestli půjdou na pláž a Honzík, kterej tam chtěl, kňoural, že Barča chce aby bylo všechno po jejím. O 10 min, když se rozhodlo, že se jde na pláž (jedinej stín tady), tak skoro začal brečet, že na pláž nechce. … Plakalo kvůli tepláčkám naruby, svačině, nandávání bot, pošťuchování, smrkání, že se půjde ven, že se nepůjde ven atd… tenhle seznam by byl asi nekonečnej. Bohužel bylo ale horší, že tohle fňukání bylo doprovázeno neustálýma požadavkama a to za chvíli Terku začalo pěkně ubíjet. No, nálada už dnes začala slušně „pokulhávat“. Nakonec se podařilo vyrazit ven a já se nabídl, že jim zatím udělám oběd.
Oběd jsem udělal (rejži a placatý vejce), ale stálo mě to většinu sil a tak jsem to rovnou zaparkoval do postele. Bohužel následovalo zhoršení a tase mi bylo mizerně až do večera. Terka s dětma šla večer zase na pláž, kde je to prý docela fajn.
