Noc nakonec snesitelnější nebyla. Kjůťák vstal ve dvě ráno zase měl párty. Ráno jsme byli úplně dobytí – teda kromě mrňouse. Ten se na nás rádostně usmíval, jako ještě před pár minutama žádné týrání rodičů neprováděl. Prostřídali jsme se u něj a než jsme dospali deficit, už bylo zase po obědě.
Už mi trochu docházeli zajímavá místa, kam se podívat. Ne že by jich tu nebylo dostatek, ale je tu krásně skoro všude, tak se blbě na netu hledají zajímavá místa. Chtěli jsme jet na největší vodopád v Evropě – Krimmler. Máme to ale hodinu a půl cesty autem, tak jsme se na to prostě vybodli. Dnes to chtělo zase odpočinkový den. Řekli jsme si, že jsme na krásném místě s tak se projdeme jen někde tady. Kole baráku nám tu často chodí turisti s alpinskými fofrklacky, tak jsem se kouknul, jestli tu náhodou nevede nějaká turistická trasa. A vida, vede nám přímo nad barákem. Plán byl tedy jasný.
Naše ubytování Tefererhof je v části Bad Hofgasteinu jménem Gaudern. Odtud se jde silničkou s pořádným převýšením do kopce, až se narazí na turistickou pěšinu, která už vede po vrstevnici. Než jsem vytlačil Kjůťáka v jeho fárokáře nahoru, měl jsem úplně mokrý záda. Nevadí, usušili se u vodopádu. Tady jsou všude vodopády… Tenhle nebyl až zas tak zajímavý. Zajímavé ale byly tunely pod ním a záchytná nádrž chránící údolí před nárazovou vodou pod náma. S těma tunelama je to tady hodně zajímavé. Jsou všude a klidně i pro pěší. U nás, když se hloubí jediný tunel v Praze, tak je z toho aféra na deset let a dalších deset se řeší zpronevěry.
(Srovnání s Rakouskem – můžete přeskočit ….. Tady jsou tunely úplnou samozřejmostí a všude. Kdyby měli Rakušani za každý platit co my, tak jsou nejzadluženější ekonomikou světa. Ostatně i na silnicích je tu vidět jiný přístup. Když je někde omezení na silnici, tak tam skutečně vidíte lidi, jak pracují. U nás je tam většinou v lepším případě navežená jen technika a nikde nikdo nebo jen pár pokuřujících dělníků. Pracovat na silnici vidím někoho málo kdy. Naopak mi přijde, že se uzavírky uměle prodlužují, aby se obhájily monstrózní výdaje. No to jsem se dostal daleko …)
Prošli jsme se tunelama pod vodopádem a dali si pohodindu na lavičce s krásným výhledem na údolí. Ano, kromě tunelů jsou tu na každém krou i lavičky a dokonce i záchody. Celá trasa až do Bad Hofgasteinu se dá projít v pohodě i s kočárem. Na konci turistické cesty jsme se zastavili v kavárně a dali si ledovou kávu a zmrzinový pohár. Opět čerstvé ovoce, žádný kompot a vynikající. S pohledem na okolní hory to nemělo chybu. Po opojné zastávce jsme sešli dolů do Bad Hofgasteinu. Je to krásné lázeňské městečko – ačkoliv to ze silnice vůbec nevypadlo. Jsou tu termální lázně – na jeden pramen jsme si i šáhli a ověřili, že nekecaj. Vodu tu mají fakt teplou 🙂 . Centrum je fakt pěkné a parčík vedle termálů jakbysmet. Odtud už jsme zamířili k nám na ubytování stezkou podél říčky. Po cestě nám už zase začal Kjůťák usínat. Není divu. V noci toho moc nenaspal a celé odpoledne si taky neschrupnul. Teď už bylo půl osmé a my museli zabránit tomu, aby usnul, jinak by se pak vzbudil a neuspali bychom ho do rána. Zbytek trasy tedy byl ve znamení zpívání dětských plísniček a blbnutí. Doma usnul v podstatě hned. Díky tomu jsme si mohli udělat pizzu a dát si ji s vínem na terase našeho ubytování. Poprvé za celou dovču se nám povedlo vidět západ sumce. Opravdu jsme si ho užili a s výbornou véčou a vínem v ruce. Snad bude dnešní noc už trochu přijatelnější. Moc energie v baterkách nám už nezbývá. Pro jistotu u mě dnes nastupují špunty do uší. Snad to přebije i naše příliš krátké a super vrzavé postele doplněné řáděním našeho potomka :).