Den 20.
Vstáváme brzo. V 11 musíme vypadnout z hotelu a do tý doby chceme ještě navštívit Carrerfour kvůli nákupu čaje. Ranní proces byl malinko složitější, ale zvládli jsme to. V 11 jsme se už checkoutovali z hotelu, zařídili si tam úschovu krosen a setkali se s Grace a Greenem. Jdeme společně na oběd s Greenovou mámou, která neumí slovo anglicky. Asi je ráda, že s náma může strávit nějaký čas i tak…resp. se svým synem a jeho přítelkyní. Sice spolu bydlí, ale nemají nejlepší vztahy.
Knedlíčková restaurace
Jak se jedí knedlíčky
Vzali nás do Taipeiské vyhlášené knedlíčkové restaurace. Je to opravdu třída – má dokonce jednu Michelinskou hvězdu. Přinášejí nám knedlíčky (Xiao long bao), které jsou úplně vynikající. Následují další variace těchhle knedlíčků. Na stole jsou desítky různých talířků a mističek – Klasické taiwanské dlabání. Obravdu jsme si pochutnali a na závěr jsme se dokonce mohli přes sklo podívat, jak v kuchyni ony knedle motají.
Park v Taipei
Jsme po jídle a jdeme vytrávit do parku. Je to něco jako Central park. Obrovskej kus zeleně mezi mrakodrapama v betonový džungli. Dozvídáme se, že Green kdysi přijel studovat do Čech, protože ho hrozně zaujala Havlova osobnost. To náš trochu přivedlo na diskusi o Milošovi. Celkem jsme se při vyprávění jeho příhod zasmáli. Vlastně nám ale bylo spíš smutno, že na svého prezidenta nemůžeme být hrdí. To že vyměnil tradiční český přístup k suverenitě Taiwanu vzhledem k Čině za příslib pandy do Pražské Zoo skutečně nikoho moc nepotěšilo. Co se dá dělat…. Je to Eman Zeman.
Sushi, loučení a letiště
Z parku jdeme na hotel, odkud je to jen 350m na sushi. Musíme ještě jednou na sushi – naposledy během téhle návštěvy Taiwanu a poprvé v Taipeii. Opět je to luxus. Pak už si jdeme na hotel vyzvednout batohy a vyrazíme taxíkem na autobus na letiště. U autobusů se loučíme a je to…
Letiště Taoyaun je už klasika.. Fronty, pásy, letenky z Taipei. Poslední peníze jsme utratili za pití v automatu. Plechovka kafe a flaška čaje se bude v Istanbulu na letišti hodit. Během toho všeho čekání na letišti píšu deník. Poslední řádky právě dopisuju v letadle už za letu. Dokonce nám oznámili, že máme k dispozici v letadle během letu wifi, tak se mi třeba podaří vše i postnout na blog. Teď už nás čeká jen transfer v Istambulu za 12 hodin, pak 3 hoďky pauza a další 3 hodiny do Prahy. Tentokrát máme letadlo bohužel úplně narvány. Místa tu je pomálu, takže kolena mám nadoraz na sedačku předemnou. Holčina si chudák ani nemůže sklopit sedačku. To jsem jí dal celkem výrazně najevo. Třeba to jednou leteckým společnostem dojde, že se dvěma metrama se to v takhle malým prostoru fakt nedá. Neměli by se ptát na preferované jídlo, ale na výšku postavy…. Naše výprava na Taiwan končí. Za nějakých 18 – 20 hodin si řekneme ahoj Čechy!
Tak nic, hodina internetu stojí 10 USD. Vítejte zpátky v době kamenné. Hold si počtěte až budeme v Istambulu na letišti a nebo až v Cechách.