Sabang je titěrná vesnička asi 75km od Puerto Princesa. Je tu ale zajímavá podzemní řeka – přírodní úkaz. Má to bejt nejdelší splavná podzemní řeka na světě – někde jsme ale vyčetli, že snad v Laosu nedávno našli delší. Každopádně tadyta řeka na Palawanu kandiduje teď při volbě o nových přírodních 7 divů světa na jeden z nich. Volit to maj sami lidi. Co se ale říká je, že je to nefér volba – Filipíny maj 100 mil obyvatel, takže je jen těžko předstihne nějaká zajímavost z míň lidnatý země – viz Austrálie :-).
Cesta z Puerto Princesa do Sabangu
Ráno jsme vstali už někdy v pů šestý, protože náš mikrobus nás měl vyzvednout někdy mezi 6.30 a 7. Rychle jsme zabalili a zrovna když už jsme měli kompletně hotovo, mikrobus zrovna přijel. Jeli jsme v něm jen my – bylo to trochu divný. No, ale vykopnul nás na autobusáku, kde nám ukázal, že si máme přesednout do jinýho .. takovej pěkně otrhanej :-). Tam jsme čekali ještě skoro tři čtvrtě hodiny než se vyrazilo. Cesta měla trvat tři hodiny, podle našeho recepčního, kterýmu jsme platili 2x 300pesos. Nakonec ale trvala slabou hoďku a půl. Dost jsme se dvivili, že by to mělo trvat stejně dlouho s novou silnicí jako ještě nedávno, kdy se opravdu 75km jelo 3 hodiny. Byly to pěkný serpentýny a náš řidič si je očividně vychutnával.
Řidičské schopnosti Filipínců
Jízda v protisměru, předjíždění v zatáčce a podobný srandy jsou tady celkem běžný – už jsme si asi zvykli. Nakonec jsme byli rádi, že cesta trvala jen opravdu tu hodku a pul. Dost mě naštvalo, že místní borec, kterej jel jen půlu cesty platil jen 60pesos. To je pětina toho co mi … ceny pro cizince jsou tu taky na běžným pořádku – tohle mě fakt nepřestane nas***t. Přijeli jsme na místo a hned jsme zjišťovali ked bydlet a jak se dosat dál za nějakej den do El Nido.
Turista na Filipínách má peníze a musí platit
Seběhli se na nás dohazovači, ale brzo zjistili, že s náma moc srandy nebude. Na jejich předražený ubytování jsme nebyli moc zvědaví. Ubytování za 900pesos je tu celkem asi standard – borec šel až na 700, ale když slyšel, že dáme max. 4, tak jsme přestali bejt zajímavý – ale aspoň nám poradil kam jít – on, že nám tak „málo“ nabídnout nemůže. No holt bydlíme až 300 metrů od pláže a ukecali jsme to až na 350. Taky jsme řešili odvoz do El Nido – ta samá společnost by nás tam odvezla za 1000 pesos na hlavu, což nám přišlo strašně předražený. Šli až na 850 a míň nenabídli. Pozdějc jsme zjistili, že když pojedeme na nějakej blízkej dopravní uzel a zkusíme to tam, že by nás to mohlo vyjít až na 500 na jednoho. Je to ale bus. Tady se cestuje šíleným způsobem, tak z toho máme trochu strach. Když je málo místa vevnítř, tak vás normálně posaděj mezi bágly na střechu, nebo vlajete za busem na takový žebříkový konstrukci. Takže přemejšlíme, že možná radši dáme tu předražebou pálku z mikrobus ne nebudem riskovat, že někde na tom dopravním uzlu to nebide o nic levnější.
Ubytování v Sabangu
Ubytovali jsme se v takový bambusový chatičce – celá jedna půlka je naše – máme docela dost místa. Ale je to tu dost tmavý, povlečení zrovna nevoní a podlaha vedle postele je mokrá – asi zatýká. Oproti těm pálkám, je to ale rozumná cena, takže zůstáváme a nerozhodil nás už ani záchod bez prkýnka, kterej se splachuje kýblem – místní standard.
Jiné ceny pro turisty na Filipínách
Šli jsme ulovit jídlo a čekalo nás další nemilý překvapení – oproti krásným asi 30ti peso zajídlo v Puerto, na nás tady vyrukovali s nejlevnějším za 200. Byl jsem z toho opravdu znechcenej a asi 3 hodiny se mnou nebyla skoro řeč. Nakonec jsme ale našli i něco levnějšího – takže jsme ěli oběd každej za 55 a k večeři jsme si dali instatnní nudlovou polívku za 30 protože už nic jinýho neměli.
Konečně klid
Už cestou do Sabangu začalo nehorázně pršet, když jsme přijeli, tak to trochu ustalo, ale po ubytování zase začlo. Takže jsme si vytáhli náš rum a vyvalili se na terasu. Chvilku jsme popíjeli a pak jsme se rozhodli vyrazit zařídit povolení na navštívení podzemí řeky. Účtujou si 2kila na osobu. Vstupenky nejde koupit na místě, musej se kupovat tady. Další zajímavost je, že tam vede asi 5ti kilometrovej trek džunglí – nikdo tam ale moc nechodí a všichni jezděj loďkou, která stojí 700 pesos za těch stejných 5 kilometrů. Další nehorázná šílenost, za kterou fakt odmítám platit. Jen pro porovnání – Když se dá najíst se za 30 pesos, tak 7 stovek za 10min práce je skoro jako za 25 obědů. Lidi to tu ale vesele platěj. No nečekal bych že se někdy budu cejtit v Asii jako sociální případ. …
Ceny v Sabangu
Zkusili jsme se zeptat, jednoho rybáře, kolik by chtěl za vyjížťku. Ten si řek o 1200 na 3 hodiny. Což je o dost lepší než 2x 700 za dohromady 20 min. Stejně nám to ale přišlo dost a řekli jsme si, že si loď najmeme až v El Nido, kde je to vyhlášený na cestování po malých ostrůvcích rozdrobených v okolí. Cestou od rybáře se mi vzula žabka a úspěšně jsem si pořezal ruce a trochu nohu o ostrý šutry. Nic vážnýho, jen to do mý, v tu chvíli „supr“, nálady byl další políček do obličeje.
Zítra bude trek na podzemní řeku
Na řeku se teda projdem pěšky- četli jsme, že by to mělo bejt v pohodě a že tam je snad i chodníček + že je to hezká, trochu náročná cesta. Ještě jsme se šli podívat, kde ten trek začíná. Je tu opravdu pěkná pláž – přesně jako z klasických fotek. Bílej písek, palmy atd… jen jsem si to zatím díky svýmu rozpoložení moc neužíval. Snad to bude do budoucna lepší. Navíc pláž asi není tak přitažlivá, když zrovna přší.
Zase začalo chcát. Šli jsme se schovat. Trochu nás oba pobolívala hlava – asi z nepravidelnýho spánku, nebo z nedostatku spánku, nebo z nedostatku pití, nebo chlastu 😀 … Každopádně Terce se už nikam nechtělo, já jsem se ale ještě chtěl podívat na druhou stranu pláže, než jsme se dneska už byli projít. Vyrazil jsem teda… zrovna moc nepršelo – skoro vůbec. Netrvalo dlouho a zase se rozechcalo – naštěstí jsem si vzal svůj novej deštník, kterej jsme dneska s Terkou koupili. Když jsem došel na konec vesnice (byl tam zase nějakej rezort).
Vodopád
Paní se ptala, jestli se jdu jen tak projít k vodopádu… Já řikám že jo a že ani nevim, že tam nějakej je – prej ať se du podepsat, tak jsem se ptal proč a ona ukázala na nějakou kasičku kde bylo napsáno, že vybírá nějaký dobrovolný příspěvky, za to, že to tam udržujou v čistotě. (přišlo mi to jen jako blbost – protože po cestě – žádná tam nebyla – jsem neviděl žádný výsledky jejich práce). No dal jsem jí 10 pesos abych se necejtil blbě – stejně jsem je dneska našel na pláži. Prej že je vodopád kilometr po pláži – mě to teda přišlo o dost dál. Cesta nebyla žádná – čel jsem jen po uklouzaných velkých kamenech. Už jsem to chtěl vzdát a myslel jsem si, že si ze mě vystřelila. Nakonec jsem to ale našel a hned vedle pláže byl docela zajímavej vodopád. Z vesnice tam měli nataženou trubku na vodu. U vodopádu mě to docela chytlo … už jsem přemejšlel, že se budu utírat bankovkama – nic jinýho jsem u sebe neměl… To by asi byl nejdražší hajzlák v mým životě….nakonec jsem to ale nějak naštěstí ustál.
Elektřina jen od 6 do 6
Vrátil jsem se zpátky docela utahanej a s bolestí hlavy. Tak jsme si schrupli na nšjakou tu hodinku. Ono vlastně ani nic moc jinýho dělat nešlo – pršelo, venku už se šeřilo a elektrika tu funguje jen přes noc od šesti do šesti. Když jsme se vzbudili, ještě jsme si zašli na již dříve zmiňovanou instantní nudlovku a teď se chystáme znova na kutě. Zítra brzo vstáváme a chystnáme se na tu podzemní řeku co nejdřív, dokud tam nebudou haldy turistů.
