Cestopisník

Nejdřív jsme letěli do Manily, kde jsme změnili letadlo a letěli do Puerto Princesa. Letěli jsme s Filipínskou nízkonákladovkou Cebu air.

Letiště Filipíny

Taky to podle toho vypadalo – všude tak trochu zmatky – personál na filipínských letištích občas vypadal na 15 a v letadle žádný obžérstvení – nebo jo, ale všechno za extra příplatek. Když jsme se odbavovali na letišti v Manile, tak jediný, co jsme dostali z holky u odbavení bylo nějaký hababába. … .. nějakým způsobem jsme se ale zase pochopili a všechno bylo v poho. Potřebovali jsme si vybrat, takže směr bankomat. První pokus o výber vypadal asi tak, že nám bankomat vypliv jen 200 pesos. Ty prevíti tady asi jako jediný na světě používaj při výběru z bankomatu desetinou čárku.

Filipínské bankomaty

Bankomat drobný nevydává, takže nechápu proč. 200 pesos nás teda stálo ekvivalet v český měně(asi 90Kč), plus 150 korun za výběr z bankomatu v cizině + dalších 200 pesos poplatek pro místní banku za zpracování příkazu. Čárou přes rozpočet ale bylo, když na nás chtěli letištní taxu při odletu z Manily 200peso na hlavu(1 peso je asi 0,4Kč). V tu chvíli jsme měli asi jen 150 peso – byli jsme ochuzený o nudle a čaj ze sámošky. Takže opět úprk k bankomatu a další pokus. Druhej bankomat nám pro změnu nedal nic – neuměl pracovat s Visou a dalšíma, u nás používanýma kartama. Další cesta k prvnímu bankomatu (už nám docela utíkal čas)…. Tak zase hláška, že je překročen limit výběru. Nevíme proč, ale bankomat nám najednou vyplivne maximálně 10 000 pesos. Nepíše o žádným omezení … spíš jako že překročen limit účtu. To je ale blbost. Prostě nejde vbrat víc než 10 000. Tuhle částku se nám teda nakonec podařilo vybrat a mohli jsme se pohnou k pasový kontrole a zaplatit další nesmyslnej poplatek, kterej by za nás měla zaplatit aerolinka. Let na Palawan už trval jen hoďku ale nijak rychle neutíkal. Sice nám dali stejně jako u minulýho letu místa, kde je hodně prostoru pro nohy, ale sedadla nešli moc sklopit a celkově to bylo míň pohodlnější než VIP busy v Thaisku. Navíc manďáci zase blbnou s klimatizací, kterou ještě kombinujou snad se suchým ledem, nebo co. Dycky se z těch ventilací úplně kouří a blbě se dejchá.

Přelet do Puerto Princesa

Na Palawan jsme přilítli do trochu ubrečenýho v Puerto Princesa, vyzvedli bágli a vydali se pěšky najít bydlení, který mělo bejt asi něco přes kilák od letiště v Puerto Princesa. Hned u brány se na nás vrhli neuvěřitelným způsubem palawanští tuktukáři.

Ubytování

Prošli jsme asi kolem 50 ti triciklů(místní forma tuktuku) a každej se nás zeptal, jestli někam nechcem, nebo jestli nechcem, nějakej zájezd atd. Naprosto nebrali v úvahu, že jsme už prošli kolem dalších 40 tuktuků, který jsme všechny odmítli—stejně se nás ptali a některý nás dokonce dojížděli, předjížděli, nebo s náma šli. Zbavili jsme se jich až asi po 200 metrech.

Vytipovenej hostel už neměl levný bydlení – nejlevnější měli za 900pesos (to je asi 400Kč). Na Palawanu je všeobecně o dost dražší bydlení než v Thaisku nebo v Kambodže. Zajímavý je, že třeba jídlo je na Filipínách i levnější. Nakonec jsme teda vzali jeden tricykl a řekli si ať nás zaveze na nějaký ultralevný místo, což taky udělal. Podařilo se nám po svých 3 tisícových neúspěšných pokusech sehnat pokoj za 450 na noc. Nic extra – hajzlík nesplachuje a nemá ani prkýnko, umyvadlo nemá zapojenou vodu, ale sprcha funguje a povlečení je celkem čistý. Berem :-).

Schrupli jsme si asi na pětihodinku a pak se vydali na průzkum Puerto Princesa. Dali jsme si jídlo za 30 pesos a nakonec zkončili jak jinak, než zase v obchoďáku. Asi jedinej na celý město.

Puerto Princesa

Mimochodem – Puerto Princesa je hlavní město Palawanu – má asi 200 000 lidí, ale je to normální vesnice s bambusovýma domkama všude mimo hlavní třídu. Auta tu moc nejezděj – hlavně tu jezděj strašně smrdící motrorky se sajtkou – říká se jim tricykly.

V obchoďáku jsme objevili spoustu věcí, který se neprodávaj ani v Thajsku, natož pak u nás… Navíc jsme zjistili, že na Filipínách maj neuvěřitelně levnej chlast. Koupili jsme si 12 let uleželej Rum Superior – výhradně určenej pro prodej na Palawanu – možná i ve zbytku Filipín(nevyváží se) za 125 pesos (necelých 60Kč za 0,7L 40% 12 let uležený lihoviny). Dobrá náhrada za slivovičku. Pak jsme si ještě koupili Boracay – místní kokosovej rum za 70pesos – taková varianta Velkýho Bů. Kam se ale naše „velký bů“ hrabe… Pak ještě následovala menší procházka po Puerto Princesa, kterou jsme ale předčasně ukončili díky tomu, že se tu moc nesvítí a nepřipadalo nám moc bezpečný pokračovat dál po tmě. Taky se na nás vrhla zuřivá divoká žába – stejně by jsme z moře po tmě nic neměli. Takže ho budem muset nechat na zítra. Dali jsme si ještě nějakou rybu za 25 pesos a rejži za 6…

Vzhledem k tomu, že na jeden výběr z bankomatu lze vybrat jen 10 000 pesos, na Palawan to nemohlo stačit a museli jsme ještě najít bankomat a vybrat další. Přeci jen tu budem asi 10 dní. Na druhej pokus se nám podařilo najít bankomat, kterej nám i něco vyplivnul, paráda – nejsme chudý. Po návratu domů jsme ještě přehodnotili naší finanční situaci a zjistili, že nikde jinde na Palawanu už bankomaty nejsou (50% je jen džungle). Takže jsem se ještě v noci vydal k bankomatu jednou vybrat. Když něco zbyde, použijem směnárnu. Dneska jsme teda jen naší banku nakrmili 6ti stovkama za poplatky za bankomat.

Teď už jen sepisuju deník a upíjím mix energeťáku s filipínským kokosovým rumem a 12ti letým Superior rumem – zajímavej rum. Dneska jsme už měli i Piňakoládu – koupili jsme si ke kokosovýmu rumu ananasovej džus – paráda 🙂 Zítra vstáváme v 5, tak to nesmíme přehánět. Vydáváme se k podzemní řece v Sabangu – oblast Puerto Princesa. Internet pořád nic, takže je možný, že tohle pude online až v ČR.