Cestopisník

Tak po nás nikdo nic nechtěl. Splašili jsme půjčovnu a začal boj o auto. Měli jsme zamluvenou Toyotu Landcruiser.

Je jedno, jaké auto máte zamluvené, zkontrolujte ho

Prej ale není a že nám místo něj daj jiný auto ve stejný třídě. Dostali jsme Nissan Patrol. Provedli jsme prohlídku, narvali bágly do kufru a pak jsme zjistili, že nefungujou stěrače. Vyměnili jsme teda znovu auto – tentokrát jsme dostali Nissan Pathfinder. Trochu menší a nižší teréňák. Měl najeto jen 45 000 a žádný škrábance – prakticky nový auto. Tahle procedura trvala asi 2 hodiny. Už bylo asi 3 ráno a my byli zničený. Nevím proč dělaj vůbec ceníky půjčovaných aut, když jim je jedno jaký auto nám daj. Do toho ještě Ondrovi vypad foťák z auta. Kryt objektivu následně nešel sundat a když jím člověk zatřás, objektiv vydával zvuky ne-náhodou podobný rumbakouli. Už jsme byli unavený a Ondra se hrdině rozhod, že škody bude zkoumat až zítra. Objektiv rozbitej hned druhej den cesty nevypadal jako nejlepší začátek výletu.

První spaní pod stanem na Islandu

Vyjeli jsme konečně z letiště v Keflavíku a na první odbočce jsme sjeli abychom našli místo pro stan na spaní. U jednoho jezírka jsme zahlédli stan. Byli jsme ale unavený moc na to, aby jsme hledali něco jinýho. Rozhodli jsme se vetřít. Zjistili jsme, že to byli Češi z našeho letadla :). Docela vtipný – českej vzor chování. Zakempovali jsme vedle nich. Ráno nás přivítalo nádherný počasí. Ondra dokonce zjistil, že na objektivu se mu rozbil jen UV filtr a objektiv to přežil bez úhony.

Nakoupení zásob

Trvalo to, ale konečně jsme vyrazili. Nakoupili jsme tuny jídla v prvním praseti (obchod, co nám byl doporučenej jako nejlevnější má ve znaku na žlutém pozadí růžový prase). Nakoupili jsme si i maso – lososa a na večer naplánovali grilovačku. Lososy byli vynikající, ale rozlitý v autě moc nevoněli.

Ryfy – Co je to ryf

První zastávka – Ryfy a vodopád v národním parku Pingvelir. Ryfy („Co je to ryf?“) jsou trhliny v zemi způsobené oddalováním Evropské a Severoamerické tektonické desky. Prakticky jsme přecházeli mezi Evropou a Amerikou.

Asi 3 hodiny jsme strávili focením a opalováním u úplně nádhernýho vodopádu. Následovala zmrska a pohledy v info středisku. Zjistili jsme, že cesty do Středozemě jsou ještě zavřený a tak jsme se vydali nejdřív na sever doufajíc, že vnitrozemí se mezi tím otevře řízeníchtivým návštěvníkům.

Spaní u řeky – dotěrné mušky

Našli jsme luxusní místo na spaní – naše soukromá zátoka. Jen much tam bylo jak nasr**o – nedalo se tam s nima skoro existovat. Po ubytování jsme se vykoupali v řece a ugrilovaly lososy na vařičích (požili jsme improvizovanou alobalovou pánev).

První párty na Islandu

Problém s mouchama jsme rychle vyřešili nově vymyšlenou hrou jménem „Rychle než přijde Ondra s Fushem“. Pravidla jsou jednoduchý. Otevře se lahev, kterou je nutno vypít co možná nejrychleji, než se vrátí Ondra s Fushem z focení místní flóry. Všechno, co zbude po jejich příchodu, je jejich. V praxi jsme vypili flašku rumu s kolou za 3 minuty a další lahev s klukama během dalších deseti minut – dohnali nás.

Kdo si hraje, nezlobí

Následoval večer plný aktivit. Křovova oblíbená hra byla“Tu řeku musíme přejít!“. Následovala hra „Kdo bude první sjíždět sníh na protějším kopci?“. Vyhrál jsem :). Trochu jsme ztráceli míry, protože naše nezamčené auto z protějšího kopce (hory) už skoro nebylo skoro na tu dálku vidět. Aspoň si tam Křov s Ondrou sjeli ledovou skluzavku. Následovala hra „Vykřič to nejdebilnější heslo do kraje!“ .

Po návratu jsme dogrilovali naše maso a šli konečně spát. Byla nehorázná zima.