Cestopisník

Pokud si někde na internetu přečtete něco o hraničním přechodu Poipet, pravděpodobně to nebude nic lichotivýho. Tenhle hraniční přechod je proslulej svojí přepravní mafií. Pozdějc dole napíšu ještě menší návod, jak bezpečně přejít. Nebyli jsme teda v noci moc odvázaný, že nás čekala takováhle sranda. Radši jsme si nakoupili jídlo sebou aby jsme se v Poipetu (Kambodžská strana hranice) nemuseli vůbec zdržovat. Ve 3:30 nám ráno vyjížděl autobus.

Spaní na autobusovým nádraží v Bangkoku

Naštěstí je autobusový nádražší (Northern bus station – Mochit  [Močit]) otevřený 24 hodin denně, což na jsme dopředu nevěděli jistě. V okolí žádný levný ubytko a ráno by byl jediný možný řešení tágo přes půl města. To se nám nechtělo. Radši jsme přenocovali na autobusáku těch pár hodin a ušetřili pálku za hostel i za taxík po Bangkoku. Nocování bylo celkem v pohodě – sedli jsme si stranou od lidí do restaurace ve třetím patře, kde byl klid a nikdo nás tam neotravoval. I sezení u stolu bylo lepší, než sedět jako v kině v přízemí nádraží.

Ve tři ráno se otevřelo okýnko a paní začala prodávat lístky na autobus první třídy na Thaiský hraniční město Aranyaprathet. Koupil jsem lístky – jeden za 212 bátů, což je docela podražení oproti 160b, který tvrdil internet a vyrazili jsme.

Autobusem z Thajska do Kambodži

Autobus první třídy, za kterou jsme si připlatili byl zdaleka nejhorší, kterým jsme tu zatím jeli. Rozhodně bych to nenazíval první třídou. Místní autobusy druhý třídy byli lepší než tahle sr***a. S mýma 2ma metrama jsem měl prostor mezi mýma kolenama a sedačkou předemnou mínus 3 centimetry. Fakt jsem se tam nemoh vedít. Dal jsem si teda aspoň nohy do uličky. Opěrka mi končila někde na úrovni lopatek, takže ani hlavu jsem si pořádně opřít nemoh.  Autobus ale stavěl v každý pr***i a nečekaně neřešil žádný bezpečnostní limity. Takže v uličce autobusu zakrátko stálo pomalu víc lidí, než sedělo na sedačkách. Mezi nima se ještě pořád prodíral krajně nesympatickej bambula v šusťákovce, která se u nás kupovala u větnamců asi před 15ti lety. Byl to průvodčí. Každýho nejdřív nechal nalýzt do autobusu a když se autobus rozjel, tak se prodíral uličkou aby mu zaplatili. Vzhledem k tomu, že jediná možnost jak sedět aspoň maličko pohodlnějc byla mít nohy do uličky, byl jsem zakrátko solidně pokopanej a pošlapanej. Zakrátko jsem to vzdal a seděl tam jak Forest Gump.

Aranyaprathet – Thajská strana hranic s Kambodžou

Tahle radost v autobuse trvala 5 hodin z Bangkoku až na hradnice. Do toho tam ještě místní bambulové pořád kašlali. No už jsem se těšil až budu venku.

Když jsme dojížděli do Aranyaprathet (Thaiská strana hranic s Kambodžou), nebylo úplně jasný, kde vystoupit. Už jsme si mysleli, že jsme na místě ale zastavil mě ve předu anglicky jeden asiat, že prej tam ještě nejsme. Zase jsem si sednul. Nakonec jsme dorazili. Zeptal jsem se na něco jedinýho člověka, kterej byl očividně cizinec(černej jak bota) a docela dobře mi poradil..už an nevim na co.

Podvody, okrádání, finty a obrana proti podvodníkům

Pointa je v tom, že když jsme vystoupili, dal mi přesnej návod, jak se vyhnout tomu, jak projít hranice aniž by nás tu podvedli(což je tu naprosto standardní – lidi z toho maj živnost). Měl jsem toho hodně načtenýho z netu, ale v reále je to úplně o něčem jiným. Taky nám černoušek pomoh usmlouvat tuktuka na hranice (asi 6 km podle netu – já hádam tak 1-2 km) skoro na polovinu.

Jak se správně chovat na hranicích Thajsko/Kambodža, aby člověk nebyl okraden naleznete na konci článku.

Ještě k těm podvodům … aby jsteměli představu, co je tu naprosto běžný:

 Podvody a okrádání turistů na pozemní hranici mezi Thaiskem a Kambodžou

Začne to hned po vystoupení z autobusu, kdy mají tuktukáři kartelovou dohodu a nevezmou vás na hranice za míň než za 80 bátů – což je asi 5x předražený oproti normálů – i pro cizince.

Když nastoupíte, a řeknete, že chcete na hranice, neodvezou vás tam, ale odvezou vás na falešnou Kambodžskou imigrační kancelář, kde vám budou nutit předražený vízum. Když ho budete mít, stejně vás tam vezmou. Nakecaj vám cokoliv … nám třeba řikala řidička, že se tam od hranic stejně budem muset vrátit a že jetě dostanem nějakou pokutu, či co. My jsme ale věděli o co de a ani jsme nevystoupili z tuktuku. Tak to vzdala a hodila nás na hranice. Teď je období dešťů a je tu málo turistů, tak jsou tyhle mrzáci ještě agresivnější než normálně. Pokračuje to tím, že vás na každým metru zastaví pět dohazovačům a budou vám nutit nehrázně předražený taxíky do okolních měst, budou vám říkat, že tu žádný busy nejezdí a cokoliv aby jste jim dali prachy, za který vám tu službu zajistěj, ale, zaplatíte si ji tak 3x tolik. Cestou jsme se ještě zakecali s asiatem, kterej nám předtím poradil ať ještě nevystupujem. Byl to Singapurec a nebyl tu poprvé, tak jsme se rozhodli se ho držet. Protáh nás hladce přes obě hranice … což bylo super. Věděl kam jít. Hemží se to tam totiž falešnejma budovama. Všude si vám řeknou o zaplacení poplatků a předraženejch víz. Přitom ani jedna vláda žádný poplatky kromě za víza nechce. Dokonce tam jsou borci, který nabízej, že pomůžou s celým procesem … samozřejmě za úplatu – přitom je to ale strašně snadný a není to vůbec potřeba.

Kambodžská strana hranice – Poipet

Hranice jsme teda díky Sigapuřanoj prošli v pohodě. Další past čekala hned za hranicí v podobě předrařenejch taxíků no přilehlých měst. Pro představu 50$ za taxi do 3 hodiny vzdálenýho města. Po odpákování asi 150 dohazovačů nám nabídli zdarma, že nás místní organizace odveze na autobusový nádraží. Tady končí většina informací na internetu. Odveze je to na turistický autobusový nádraží(jen pro turisty), kde zaplatí za lístek na autobus 3-5x víc, než je standardní cena. S tím jsme ale už tak nějak počítali. Singapuřan nám ale řek, že opravdovej autobusák je asi jen kilometr pěšky a že nám ho ukáže.

Jak najít autobus v Poipetu? Těžko …

Tak jsme vyrazili. Celou noc pršelo, tak na silnici bylo spousta bláta a vůbec – Poipet vypadá pěkně nehostinně. Je to díra světa, kde se vás každej snaží jen osr*t. Celou cestu až na autobusák s náma šel jeden dohazovač a pořád valil hory doly. Když jsme došli k autobusák, čekala na nás další past. Pokud vejdete do areálu autobusovýho nádraží a koupíte lístek tam, okamžitě se zvedá cena asi na dvojnásobek. Takže je lepší koupit lístek u dealera hned vedle nádraží…. autobus vás přímo tam nabere. Usmlouvali jsme tříhodinovou cestu na 4 dolary (to z původních 50 za taxík není tak zlý, ne?). Každopádně stejně na tom podvodnící trhli, protože cena byla smluvní – co jsme si usmlouvali. + autobus, kterej se tvářil jako legitimní autobusová společnost byl taky podvod. Prostě jen tak vypadal – jinak to byl zase autobu asi třetí třídy.  No my už byli rádi, že jedem, tak jsme si nestěžovali. Singapurec nakonec jel s náma do Battambangu, ačkoliv měl namířeno do Siem Riepu. Autobus mu ujel.  To je taky vtipný … bus do Siem Reapu odjíždí z hranic v 6:30 a hranice se otvíraj v 7. Takovýchhle vyhcytávek aby tu člověk musel strávit noc nebo zaplatit tágo tu maj plno. Třeba, když si koupíte u cestovky v Bangkoku na Khao San road balíček, cesty až do Siem Riepu—stejně musíte přesedat. Oni za vás teda skutečně všechno zaříděj, ale s tím, že budete 2 hodiny čekat na falešný hranici. Opravdová pak zavírá v 8. Takže kolikrát je nutný na hranicích přespat v hotelu, což je přesně to, co oni chtějí.

Politka Kambodži k zahraničním turistům

Mimochodem tohle tam místní vláda (týhle oblasti Kambodži i thaiska defakto podporuje). Resp, nijak proti tomu nezakročuje. Max tak varovnýma cedulema. Ani autobusový společnosti se nesnažej. Místo toho aby v thaisku zajeli až k hranici, tak jedou schválně 6km daleko aby jste si museli vzít tuktuka. Jinak ale stavěj každým čičmundovi kdekoliv  a kdykoliv si řekne.  Na Kambodžský straně(Poipet) je to ještě horší. Tam místní vláda(jen oblastní) prosazuje politiku, že cizinci – resp turisti nemaj nárok používat běžnou dopravu a musej jezdit je předraženou Turistickou dopravou…. Kdo by tohle řekl.  Bežný autobusouvý společnosti na hranice samo jezděj, ale zkuste si na jejich internetových stránkách najít mapu, nebo aspoň adresu s jejich zastávkou. Prostě to tam nemaj. Je to defakto nedohledatelný, takže kvůli tomuhle má přechod Popipet svoji špatnou reputaci.

Batohy v autobusu

No my se kodracali dál. Přišla zastávka v prvním městě. Terka si skočila na záchod a když se vrátila, tak koukala, že tam lítá chlap s mojí krosnou. Tak jsem hned vyběh ven a kukám, co tam s ní blbne. Dal mi jí do ruky a že si veci jako máme dát dovnitř. Jazyková bariéra, takže jsme nad tím mávli dukou a další 2 hodiny seděli vevnitř autobusu s krosnama. Naštěstí nebylo plno.

Battambang

Když jsme dorazili do Battambangu, už to bylo lepší. Lidi milejší a ne tak vtíravý. Řidiči taxi motorek nám dokonce ukázali cestu. No ale nedokázali přečíst mapu a ukázat nám, kde jsme, takže (na dalších asi 500metrů :-D) jsme se složili na tuktuka, kterej tam nás 3 odvez. Po Singapuřanoj jsme teda nic nechtěli a naopak jsme mu v hostelu za jeho přínos naší český výpravě dali lázeňský oplatky. Vypadal potěšeně.

 Ubytování

Celý odpolko jsme pak prochrápali v Hotelu Roayal. Platíme tu 8 $ /noc (+/-70Kč/osoba/noc) za dvojlůžák s telkou, vlastním záchodem a studenou sprchou. Jedno z nejlepších ubytek jaký jsme tu během naší cesty zatím měli.  Jen se mi povedlo shodit kompa na zem a zvohnout konektor napájení a USB zásuvku …. i když notebooku prasknul. Naštěstí vše funguje. Komp je to starej a bytelnej :).

 Procházka po Battambangu

Večer procházka a dring v místním kaféčku, který svojema vysokejma cenama pro cizince podporuje vzdělanost chudých kambodžanů. Všichni strašně příjmný a s vědomím, že přispíváme na dobrou věc, jsme si oba dali ovocnej džus každej za 2 $ (asi 35Kč – trochu lepší česká cena). Ještě jsme si koupili Kambodžskou simkartu, aby jsme si tu mohli volat s místníma. Máme tu nějaký známí přes Gaučserfing + příbuzný a kamarády kamaráda z univerzity Monkola.

 Cena volání z Kambodži

Jen pro představu … volání z ČR do Kambodži stojí asi 65Kč /min a přijetí hovoru tady by nás z Čech stálo asi 55Kč/min.   Se zdejším operátorem máme volání do Čech za 0,35$ / min, což je asi 6Kč. O místních sazbách snad už ani nemá cenu mluvit :-D.   To je pro dnešěk snad už všechno –  bylo to vyčerpávající pojednání ….

teď ještě holý fakta pro cestovatele:

CESTA z Bangkoku do Battambangu přes hraniční přechod Aranyaprathet/Poipet:

Tady jsou nějaký zajímavý inf, ale není tam všechno a zdá se že to už není ani tak aktuální, jak autor tvrdí. …. navíc nikde se o autobusech z Poipetu moc nedočtete… http://www.talesofasia.com/cambodia-overland-bkksr-self.htm

Celá cesta najednou jde zařídit jen přes cestovku někde na Khao San Road …. nedoporučuje se….

Po vlastní ose to vypadá následovně:

Bangkok – autobusový nádraží (Northern bus station – Mochit  [Močit]) – přes noc otevřené – klidní místo na přečkání noci je ve 3.patře v prostoru pro restaurace – jsou zavřený a je tam klid.

Přímej autobus Bangkok Battambang, nebo jiný místo v Kambodže asi není … dycky se musí na hranicích přesedat.

První bus do AranyaPrahet jede ve 3:30 a pak každou půl hodinu. Doporučuje se vyrazit z Bangkoku nejdýl do sedmi aby člověk nedorazil na msíto určení za tmy.

Tenhle autobus ve 3.3O je první třída, ale pokud můžete, neberte ho. De to, pokud jste menšího vzrůstu a za 212 bátů nevyžadujete konfort. Lístek u okýnka 30.

Lístek si lze ještě koupit u okýnka 23. Tam by se mělo jednat o státní společnost a snad by měl bejt bus lepší a nemělo by bejt tolik zastávek a nepohodlí. První vyráží až v 5:00, pak po pul hodine do 6:00, 9:30…pak az odpolko – jede se tam 5 hodin a hranice jsou otevreny jen do 8mi. Takže pozor aby jste nezkejsli na hranicích. Hádám, že by to nebylo příjemný. Když už, tak zkuste aspoň na Thaiských. Poipet je hrozná díra.

Po vystoupení z autobusu si vemte tuktuk na hranice. Budou chtít 80 bátů, jde to usmlouvat i na 50. Na internetu všude píšou, že nejde, že je to kartelová dohoda. JDE TO. Tuktuk vás pravděpodobně zaveze na falešnou kambodžskou ambasádu, kde vám budou chtít prodat víza. Je to podvod. Nevystupujte za žádnou cenu z tuktuku. Řekněte, že víza máte, i kdyby jste je neměli. Na hranicích vám je kdyžtak udělají za 20$… tady by jste platili mnohem víc. My měli e-visa pohodleně zaplacený z domova přes internet kreditkou za 25$. Doporučuju. http://evisa.mfaic.gov.kh/

Na hranicích půjdete nejdřív rovně na Thai departure, kde dostanete razítko. Pokračujete rovně a za Thaiskou hranicí přejdete silnici na druhej chodník. Tam je Cambodia imigrant office. Další razítko. Hotovo.

Pak si můžete zkusit usmlouvat taxíka, ale pokud nemáte velkej rozpočet, asi se vám nebude chtít platit minimálně 45$ do Siem Riepu nebo Battambangu.

Nabídnou vám free shutle na autobusouvý nádraží. Neberte ho. JE TO PODVOD. Odvezou vás na 6km vzdálenej falešnej autobusák, kde vám nebude zbejvat nic jinýho než zaplatit předraženej autobus. Min 10$ do Battambangu – možná i víc.

Pokud chcete „nomální autobus“ taky podvodnej teda, ale aspoň levnej … komfort nic moc. .. Bežte asi 1 km pořád rovně. Po levý straně až uvidíte takovou modrou bránu … připomíná to spíš jen takovou modrou konstrukuci nebo lešení přes cestu, dejte se do leva. Po pár krocích by jste měli videt autobusy. Nechoďte dovnitř autobusouvýho nádraží a nekupujte lístky uvnitř, i když uvidáte, že na vás mámavj a že je na busech napsáno SORYA. Není to pravá SORYA. Kupte lístek u prodejce přes cestu před tímhle autobusákem. Do Battambangu se nám podařilo koupit lístek za 4$ což je bez přirážky prodejce reálná cena, kterou si účtuje Sorya za cestu z Battambangu do Poipetu…. jen ten komfort je tu horší. Autobus do Battambangu vyráží v 9.30AM. Do Siem Riepu takhle pozdě už nejede. Než ale zůstat trčet v Poipetu nebo v Sishophonu, radši jeďtě 3 hodiny do Battambangu, a druhej den se tam rozlídněte nebo už chytněte bis do Siem Riepu.

Snad vám tenhle článek pomůže… My takovej nenašli. Výše uvedený adresy jsou super – určo doporučuju přečíst, ale o cestě busem toho tam moc není. Naštěstí jsme našli super Singapurskýho spolucestovatele, kterej tam nebyl poprvé.

Další pokračování cesty po Kambožde