1.8. Lucka – zataženo, mírný déšť
Ráno máme sice budíka na osmou, ale průběžně nás budí až do 9.30, kdy se Pája rozhodne vstát. Je pravda, že já už tak hoďku nebo dvě skutečně nespím. K snídani si Holistr dává jen kakao, vločky už ho nebaví, Pája má po včerejším pivu chuť na něco ostrého, takže to vyřeší pomocí KIM-CHI a zalije to kakaem a já si do kakaa sypu vločky a semínka a jsem taky spokojená. Vyrážíme k první benzínce, kde vidíme kamion co asi dostal smyk a karavan, co nejspíš jel proti němu moc do silnici, což usuzujeme dle toho, že jeho němečtí obyvatelé lepí lepenkou boční zrcátko. Na benzínce je benzín drahý, ale chceme tu alespoň doplnit vodu, za tu ovšem chtějí 20 NOK, takže pokračujeme na další benzínku, kde se nám podaří obojí, doplnit benzín i vodu, přičemž na záchodě způsobujeme solidní frontu, kterou průběžně pouštíme. Po cestě mírně prší, takže s obídkem čekáme na nějaké místečko, kde by ustal déšť, což se nám téměř do 17.00 hodin vůbec nedaří. Okolo 17.00 se vařičem uvelebíme, kus cesty od přístavu, do kterého jsme přijeli dalším trajektem a začneme vařit houbový gulášek s rýží. Odpočívadlo je to vážně super, pod námi zurčí potůček vedle něhož je vystavěný mlýn, původně na mletí kukuřice, a jsou v něm i kamna. Ale má to jedinou vadu, bylo by to sice překrásné místo na kempování, ale stanovat se tu nesmí. Takže se po chutném obídku, možná už skoro večeřince, vydáváme směr najít nějaký kemp, kde bychom si mohli hodit sprchu. Dosti prší a my přijíždíme do příjemného kempu v horách, kde nás milá paní informuje o tom, že nabít si mobilní telefony nebude žádný problém a sprcha prý je zadarmo. Visí tu ve vzduchu, ale stále to nemilé překvapení a to, my tu spát nebudeme. Zbylo na Holistrovi, aby jí to vysvětlil a zeptal se, zda bychom se za mírný poplatek nemohli vysprchovat v místní spršce. Holistr jí říká něco ve smyslu: „Jsme dlouho na cestě a potřebujeme jet dál, spát tu nebudeme, ale vážně bychom potřebovali sprchu.“ Nevím, zda díky našemu zoufalství nebo díky tomu, že už třeba vážně smrdíme, se paní slitovala a nechala nás osprchovat každého za 10NOK. Největší sranda byla, že když se jí Holistr ptal, kolik za tu sprchu bude chtít, zrovna mu přišla smska na týden spící mobil a ozvalo se z jeho nabíjejícího se mobilního aparátu : „piece of cake“, což paní zřetelně pobavilo. Jééé sprška byla příjemná teplá a na neomezenou dobu, všichni jsme si to náležitě vychutnali. Mezitím přestalo pršet a my se vydali dál po naší cestě směr Preikestolen. Zakempovali jsme dnes poblíž silnice na poli, čekali asi hodinku, než přestane pršet a i s večeří, kterou tvořil Knäckebrot s kečupem nebo čokoládou a pro kluky nějaká ta konzervářka s rybama, jsme se uvelebili ve stanu. Po vyčištění zubů, do kterého se nám vůbec nechtělo, ale přece jen jsme se přemluvili, jsme ulehli ke spánku.