Zbalili jsme si už všechny věci, trochu uklidili chatu a už všechno odnesli do autobusu. Tím jsme se rozloučili s místním areálem.
Autobusem jsme asi za hodinu a půl dorazili do zimního komplexu Sariselkä. Každej tam moh strávit den jak chtěl. V podstatě jsme tam měli 8 hodin volna a mohli si zvolit jednu z aktivit předem známých od naši cestovky. Někdo jel na vyjížďku s Haskýma za 60e na hodinu, někdo si jel zajezdit na lyžích, nebo prknu do lyžařskýho areálu za tušim 47e, někdo na běžky. My jsme se rozhodli, že nám nic z toho za ty prachy nestojí a tak jsme se zase trhli od skupiny a šli prostě na procházku někam rovně za nosem.
Výšlap na kopec
Vyli jsme v údolí kde nebylo vidět žádný sluníčko, ale řekli jsme si, že obloha je čistá, tak, že když vylezem někam na kopec, že se bude fotit hezky. Vylezli jsme teda na nevyšší kopec v okolí. Bylo to fakt nádherný – všude naprosto čistej sníh a nádherný počasí. Jednoznačně nejlepší výlet na focení. Když jsme vylezli na kopec, byli jsme úplně promrzlý – foukal totiž vítr, tak to byla síla. Zjistili jsme že tam je dokonce lyžařskej vlek. Byl teda vypnutej, ale nám to nevadilo – byli jsme nadšený, že restaurace, která k tomu patřila, byla otevřená. Takže jsme měli aspoň možnost rozmrazit foťáky, který mezitím zase už skoro nefungovali, a rozmasírovat prsty na nohou, který už jsem moc necejtil. Dali jsme si kafe za 1,60e a vyndali nohy z bot :-P. Chvilku jsme poseděli a pak se rozhodli pokračovat v tůře. Podle mapy, kterou jsme objevili jsme si vybrali trasu a pokračovali podle místního zamrzlého turistického značení. Cestou jsme občas fotili, takže zvidíte jak to tam vypadalo. Jen se nedalo fotit moc, protože se jinak do nás hnedka dostávala zima. Nakonec jsme ušli asi 12 – 15 km a dorazili zpátky do Sáryselky, kde byl autobus. Mimochodem, to jsem ještě zapoměl popsat jak tady náš autobusák parkoval. Nevim proč, asi kvůli mrazu nebo co, nechával motor pořád běžet. Takže se stávalo, že autobus byl nastartovanej třeba celou noc. Asi proto byl ten zájezd tak drahej. Toho benzínu co spálil musely bejt kvanta. To samí dělali lidi, když si třeba jeli nakoupit. Prostě nechali nastartovaný auto venku. Ještě jsme měli asi hodinu čas, tak jsem se prošel po okolí. Šel jsem sám a užíval jsem si okolní prostředí, hlavně dřevěný sruby ve kterých tam lidi bydlem, před každým svíčky a podobně. Mělo to fakt kouzlo, zkazili mi to jen dva naháči, který mě z ničehonic zaskočili, když vyběhli odněkud z chatky – asi ze sauny … nebyl to moc hezkej pohled :D. Pak už zpátky do autobusu a další úmorná cesta domů.
